3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

Hodnotil bych asi nastejno, jako v případě Room, možná o trochu lépe díky tomu, že film se zaměřoval na Nataschino počínání už od dětství. Ta měla hned několik možností vymanit se ze spárů tyranského sociopata, bohužel po letech psychického i fyzického týrání se na to nezmohla a své trýznění tak protáhla o řadu let. Pochopitelné, celkem i mrazivé a chytře natočené tak, aby si člověk už od začátku něco myslel, ale ve výsledku se dočkal trochu jiného závěru. Jsem spokojen, celé dvě hodiny jsem napjatě sledoval, co se stane dál a zároveň se snažil pochopit mysl únosce - bezúspěšně. /// Viděno ze záznamu na Prima MAX s českým dabingem. (11.03.2022)

Není to dokument a hraný film, byť podle skutečných událostí by měl trochu víc pracovat s hercem. Hlavně představitel Priklopila mě nějak moc nepřesvědčil, ale třeba se tak opravdu choval, co já vím. Únavné bylo neustále odstraňování a opětovné vracení překážek, které maskovaly úkryt Natashy. Nevím, jaký bych musela být psychopat, abych tohle pořád znovu absolvovala, ale jako diváka mě to uondalo. (16.06.2015)

Nemci točia filmy ako o závod a som vďačný i za ten zlomok , čo sa k nám dostane. Atraktívny príbeh o únose podľa skutočnej udalosti dokáže zaujať. S naozaj kvalitnou a známou hereckou dvojicou by sa film určite presadil i celosvetovo, ale ani títo nemeckí herci nie sú žiadny amatéri. Únosca mal skrýšu pripravenú naozaj dokonale a ani jeho vlastná matka netušila, čo v dome majú. Spočiatku chytrý a opatrný maniak po rokoch akoby zmäkol a naivne si myslel, že dievča po rokoch stratí motiváciu k úteku. Obdivoval som jeho odvahu či naivnú debilitu, keď sa s unesenou dievčinou vybral do obchodu, či na lyžovačku... Na každého však raz dôjde. Nemci natočili uveriteľný film podľa skutočnej udalosti a to je už čo povedať v dobe, keď nálepka "podľa skutočnej udalosti" dáva jedine záruku, že bude nasledovať absolútne debilný film. Som rád, že toto nebol ten prípad. 80%. (17.08.2014)

Musím přiznat, že mě to chytlo od počátku, ona tragičnost a pocit skutečně prožité události táhne jak Magneto bez rozdílu. Co mi zde chybělo a nenašla jsem to ani ve starých odkazech a článcích, je psychologický rozbor osobnosti únosce. Je jasné, že na jeho úchylce měla největší podíl výchova matky, ale není zřejmé, zda byla příliš úzkostná, despotická či bez lásky, ale asi vše dohromady. Natascha patrně PTSP netrpí, jinak by se nedokázala pustit ani do knihy, natož do tak intimního filmového zpracování. Na jedné straně jí fandím a přeji další normální život, na druhé je evidentní, že by neměla mít vzhledem k prožitému těžkému traumatu a v zájmu oboustranné bezpečnosti raději nikdy děti . (01.07.2014)

Značne depresívne predstavenie, čo iné by sa dalo čakať od 3096-dňového únosu. Domáci kutil, stavebník a elektrikár Wolfgang, na takých si treba dať pozor. Film nie je hollywoodskou rozprávkou, ktorá žmýka emócie, ale tie emócie v bezmocnosti (najskôr fyzickej a potom hlavne psychickej) si musí prežiť divák sám. Zvlášť sa mi srdce rozbúchalo v závere pri úteku, ten Natašin adrenalín som cítil aj v sebe. K plnému zážitku chýbal iba lepší záver, to stretnutie s rodinou bolo dosť odfláknuté, akoby to mal byť nejaký zámer, nech sa film nesústreďuje na happyend, ale viac na všetko utrpenie. –––– Dáš mi pusu na dobrú noc? Mama mi vždy dáva pusu na dobrú noc. –––– Potrubie, káble, omietky. Zeminu vyhádzať na rôznych miestach. Nainštalovať dvere, izoláciu. Všetko len PRE TEBA! (09.06.2014)