Návrat do Cold Mountain

Cold Mountain jsem se dost bál, protože Anglického pacienta považuju jen za navoněné pozlátko. Tentokrát je to ale jiné. Možná i díky vždy skvělé Kidman. Minghella má ale opět problém vyprávět příběh a držet se dějové linie, takže místy nudí. Je to škoda, protože je tu velký potenciál, který je proměněný jen částečně. (08.10.2011)

Feministické filmy z přelomu století představují výrazné oživení dosavadního vnímání velkých dějinných událostí. Válka Severu proti Jihu, konflikt Unie a Konfederace, tato druhá americká revoluce krvavostí svého průběhu i krajní bezohledností sváděných bojů musela být dotvořena zhruba dvacetiletým obdobím tzv. rekonstrukce, bez níž by obnova mírového života v USA nebyla vůbec představitelnou. Válčení mužů burcovalo sílu a vůli žen v zázemí. Mateřský motiv, vůdčí myšlenka pozoruhodného díla, je scelujícím, ale i syžet prorůstajícím a integrujícím prvkem. Je v něm i vášeň lásky, i propojenost dvou individuálně strádajících, ale ve svém propojení až ořekvapivě silných žen. Romantický kolorit, další výrazný rys kompozice Minghellova díla, umocňuje krajinně i v detailech silná kamera a strhující výkony obou protagonistek - Kidmanové a Zellwegerové. Silná a přesvědčující je i kresba prostředí amerického maloměsta třetí čtvrtiny 19. století. Feministický pohled - pro někoho snad až překvapivě - neobohacuje "jen" muže, ale určitě paralelně bystří a rozvíjí i vlastní ženskou sebereflexi. A to i v případě díla, které vysoce přesahuje kvalitativní hladinu danou působením perifernějších subžánrů světové kinematografie hraného filmu. (12.09.2007)

Návrat do Cold Mountain měl být obrovským příběhem na pozadí zuřivé války, místo toho ho Anthony Minghella roztříštil do několika menších epizodek s nemálo cameo roličkami a tím, co nezůstalo v rovině slibů, je pouze perfektně odvedená vizuální stránka. Nádech války se vytratí po úvodní desetiminutovce (honička s národní gardou by se mohla odehrávat v jakémkoliv jiném žánru), velkoryse nastíněná premisa velkofilmu zmizí jako pára nad hrncem a do popředí se tlačí kombinace skoro pohádkové road-movie a venkovského dramatu. A když to není místy úplně ono, jak jsem napsal výše, oko si smlsne téměř v kterémkoliv momentě. Překrásné exteriéry, rozmanitá paleta barev, prosluněná pole, skoro to až svádí zhluboka se nadýchnout. Jude Law předvádí, že umí zahrát naprosto vše, velkým překvapením je pak Renée Zellweger, která ve všech (bohužel i vážnějších) scénách strhává pozornost na sebe. Jinak je však Návrat do Cold Mountain zářným příkladem toho, kolik herci dokáží zachránit, když není možnost opřít se o scénář. Ten je totiž díky své přímočarosti určitě největší slabinou tohoto jinak ambiciózního celku. (03.02.2004)

Putovanie postavy Juda Lawa je ovešané príliš do seba zahľadenými udalosťami (načo tie cameá?) a čakanie postavy Nicole Kidman je odľahčené prehnane excentrickou komičkou Renée Zellweger. Dve hlavné línie tak plynú paralelne vedľa seba bez nutnosti prepojenia. Potrebovala vôbec Nicole od príchodu Renée chlapa v domácnosti? Byť autorom filmu, dám Renée na zadok, aby nesťahovala všetku pozornosť na seba. Vystrihať z filmu 40 minút s ňou a zlepiť ich do príjemnej krátkometrážnej komédie. Ale i tak dávam úctyhodné 4*. Pretože herci sú výborní, zopár momentov veľmi silných a formálna stránka filmu dokonalá. Každý záber, všetka výprava aj na tých najmenej dôležitých miestach je vypiplaná do posledného detailu a krásne zladená s prešlapujúcim rozprávaním. (28.01.2004)

Byl bych s návratem do Cold Mountain neměl problém, kdyby zůstal filmem o návratu vojáka z dosud neskončené občanské války v USA domů, o teroru domobrany či potížích opuštěné ženy s hospodařením. Co by mně přišlo dosti, možná by jiným přišlo málo a tak bylo nutné film nějak ošperkovat a jelikož bižuterie je levnější a na první pohled i vypadá lépe, použil Minghella právě ji. Všeliké postavy tak vymýšlejí nepřirozená (ale originální a zdánlivě hluboká) pacifistická hesla, mají plno romantických řečí, když jim jde o kejhák a vůbec žvaní jako romantik, kterého někdo prvně vzal na pivo. Nejlepší (a kolikrát opravdu dobré) jsou ty scény, kde postavy mluví minimálně, případně se alespoň netváří, že říkají něco objevného... Nejstrašnější, bohužel převelice přítomný motiv je Láska. Láska, kterou voják ke své milé chová po pár dnech známosti a letech odloučení. Láska, z které čerpá sílu pokaždé, když mu dochází. Láska rozhýbává jeho nohy. Každý moment, který mohl nějak způsobně vyznít se obrací v hluboké vzdechy: "Ach, oni se tak milují." Když se Láska objeví, veškerá reflexe jde vniveč. Odyssea, ve které v každé sloce Oddyseus vzývá Penelopé zatímco ta maká na poli se stachanovcem s prořízlou hubou v sukních a na oplátku vzývá Odyssea, pro mě prostě a jednoduše není. Silné **. (29.03.2010)