Buena Vista Social Club

Poslechnout si příjemnou kubánskou hudbu a zapomenout na strasti života. Plus je tu několik fakt zábavných momentů. Protože nejsem fanoušek tohohle hudebního žánru (ve skutečnosti ho jednoduše vůbec neznám), tak to pro mě bylo velmi poučné. A ty hudebníci, kteří byli snad všichni starší 70 let, měli neskutečně moc energie a skvěle jim to šlapalo, na to, že od pěti let kouřili doutníky a pili rum. Velmi zajímavej dokument i pro lidi, kteří s tímto typem hudby nikdy nepřišli do styku. (04.04.2009)

Ja musím dať za 5. Aj keď dokument ako taký by si zaslúžil 4, tú 5. dostane Ry Cooder za to, že vďaka nemu svet neprišiel o takúto neuveriteľné skvelú hudbu, z ktorej mám zimomriavky ............ a samozrejme hudobníci, z ktorých veľa , teraz v roku 2009, už nie je medzi nami................Je jednoducho neuveriteľné, že príde nejaký američan na kubu, pozbiera nejakých zabudnutých dedkov - hudobníkov, ktorý leštia topánky, predávajú žreby a chlastajú, dá im do ruky nástroje a oni vybalia takúto hudobnú bombu.............. Zároveň je smutné, že museli na to čakať tak dlho.............. (12.01.2009)

Rozpadající se ulice hlavního města, kterými se prohánějí americké bouráky z 50. let a tu a tam nějaký ten moskvič, obrovské prázdné sály, kde si holčičky s úsměvem týrají těla baletní drezúrou a starý pán jim k tomu hraje na piano, domácí oltář sv. Lazara, všudypřítomné doutníky a nápisy hlásající, že revoluce je věčná, a to hlavní – mozaika osudů lidí, jimž dala hudba věčné mládí, pokoru, vnitřní klid, radost. Až by jim to jeden při vší té bídě záviděl. Tak honem, ať už hasiči vezou hadice, než Tule shoří celá ložnice! (13.06.2010)

Pravdepodobne nie na úplne čistých 5*, v konečnom dôsledku niečo pod 4.5* , ale matematika sem nepatrí. Ako tu už veľa krát odznelo, z hľadiska dokumentaristiky to až taký prínos nie je, tu je však všetko postavené na hudbe a tá je hlavným elementom celého filmu. Charizmatickí a vytálni hudobníci ako Compay Segundo (v dobe nakrúcania už mal 90 rokov za sebou) alebo úžasný klavirista Ruben Gonzales vedia dokonale vtiahnuť diváka do rytmov tradičnej kubánskej hudby a ich elán a chuť do života im môže hocikto iba závidieť (bohužiaľ väčšina z nich už dnes nežije) . Zaujímavá je aj určitá súvislosť vnímania kubánskej ľudovej hudby, ktorá nielenže do posledného miesta zaplnila Carniege Hall, ale vďaka svojej rytmike a melodickosti má množstvo fanúšikov po celom svete. Oproti tomu naša ľudová, prípadne staršia populárna hudba má svoj fanklub len u príslušníkov skôr narodených a inak je vnímaná nanajvýš s hlbokou recesiou. Páčilo sa mi aj to , že film nezneužíval prostredie v ktorom sa nakrúcal na kritiku režimu ale naplno sa venoval len hudbe. Občasný pohľad do špinavých ulíc však veľmi dobre vypovedal o skromných nezmenených podmienkach, z ktorých títo bravúrni muzikanti vzišli. (23.11.2008)

Bez hudby si život neumim představit. Kubánský rytmy sice nejsou úplně můj styl, ale líbilo se mi to. Tahle parta lidí se proslavila vlastně až na konci života právě díky tomuhle filmu. Padesátiletí, sedmdesátiletí ale i devadesátiletí hudebníci řáděj na podiu jako zamlada, a po vystoupení si zapálej kubánskej doutník a daj si panáka rumu. Většina z nich je už sice po smrti, ale duch dokumentu žije dál. Nebejt kamerama idiota, kterej umí snad jen jeden záběr (a to je otáčenej záběr několikrát dokola) ze kterýho mě akorát rozbolela palice, bylo by to možná i na víc. Kuba jako taková je v řiti, ale Kubánci se přes to uměj přenést. Doutníky, rum, hudba a veselá nátura lidí je silnější než CastroL. PS:Syn Rye Coodera tam podle mě je jenom z protekce! (13.02.2010)