Temný případ

První série True Detective svou propracovaností ve všech směrech přepisovala televizní historii a bylo jasné, že nemá smysl se ji zkoušet vyrovnat. Už po oznámení tvůrců, že druhá série bude jiná, bylo jasné, že tím myslí horší. Ovšem já tuto cestu, kterou zvolil Pizzolatto, beru. Podle mě je lepší posrat nový formát, než kopírovat tu dokonalou fresku a nakonec být za lempla. Nové a znovu netradiční obsazení se sice snažilo, ale na McConaugheyho s Harrelsonem nemělo ani náhodou. McAdams je až příliš zajetá v romantických komediích a těžko se jí věří jiné polohy, Vaughn se svým jedním výrazem nudil a Kitsch to byla naprostá střela mimo. Farrell z toho nakonec vyšel jako hvězda největší. I když Pizzolatto zklamal v rovině vyšetřování případu, tak v temných koutech lidské duše má znovu silné momenty, které připomínají zlaté časy metafyzické první série, na kterou ta třetí velice stylově navazuje. 1. série: 100%, 2. série: 80%, 3. série: 90%. (01.03.2014)

Hodnotím pouze sérii 1. Atmosféra byla opravdu hypnotická, super temná a super psycho, o tom žádná. Nečekala jsem ale takový NEdůraz na vyšetřování, potažmo celé to sériové vraždění (např. téměř žádné detaily o zločinu, osekané návštěvy místa činu, málo detektivní práce atd.) a naopak absolutní důraz na psychologii hlavních postav a jejich vzájemné vykecávání. To mě sice taky baví, ale zase se tím člověk dost snadno předávkuje. Takže to celé bylo stylem - krátký posun ve vyšetřování, člověk začne zase vnímat, ale děj se zastaví na existenciálním tlachání, teoriích u univerzu a nesmrtelnosti brouka atd., takže člověk zase rychle upadá do otupění. Tím, jak se střídají časové linie, linie vyšetřování a osobní linie detektivů, tak je to jako celek dost obtížné na orientaci v ději, člověk se fakt musí plně soustředit každou sekundu a není to žádná kriminální oddechovka. Na druhou stranu ty herecký výkony... přesný Woody a už mnohokrát zmiňovaný NESKUTEČNÝ Matthew, a to i s vizáží kníratého úchyla, to stojí za to vidět. Poslední díl byl fakt bomba, škoda, že se to v podobném duchu neneslo celou dobu. Bavilo, ale na opakování to nevidím. (15.10.2020)

Mravní imperativ ve mně a hvězdné nebe nade mnou. Zpola ultimátní dialektická existenční detektivka (cca do 5. dílu), následně procedurální metafyzický thriller / horor, odkazující až někam k tradici povídkářských bláznů 19. a počátku 20. století. Závěr je jako bromance podle Immanuela Kanta. Celkově jeden z nejzajímavějších projektů v dějinách bedny, který trochu trpí nevyrovnaností scénáře, ale zarovnává to dokonalou režií, výpravou a hereckými výkony. Pokud existuje důsledná a smysluplná protiváha scandinoir, je to True Detective. Však taky "severské" kombinatoriky řádně vyškolil z přímočarosti. [90%] (12.03.2014)

Vševědoucí blázen Rust a myšlenkově poněkud pomalejší Marty jsou hodně zábavnou detektivní dvojicí, která dostala velmi zajímavý případ. Ovšem, kdyby se s ním mazlila o něco méně a kdyby zdlouhavé budování atmosféry nebylo na úkor děje, tak bych byl ještě o hodně spokojenější. Já bych si zkrátka dovedl představit, že ten osmihodinový seriál někdo zručný sestříhá na dvouhodinový film. Kdyby dali nůžky do rukou například mně, tak by z toho vznikl sedmiminutový kraťas bez hlavy, paty a atmosféry, což by stádo filmových kritiků jistě zahnalo do vášnivé debaty o tom, zda jsem génius či debil (pravda je někde venku). (17.09.2014)

Po pilotu jsem maximálně spokojená. Zajímavý retrospektivní styl vyprávění a chválím maskéry, kteří odvedli zatím dokonalé dílo v časových proměnách na hereckých protagonistech. Vnitřně zlomený Rusty v podání Matthewa nemá chybu a Woody mu zdatně sekunduje. Zastřené hlasy obou detektivů dodávají už tak zajímavé atmosféře ten správný šmrnc. (13.01.2014)