Malostranské humoresky

Český povídkový film podle stejnojmenné knihy K. Pecky, jež se tematicky podobá tragikomickým Nerudovým Povídkám malostranským, avšak jednotlivé příběhy se odehrávají za normalizace. Film se skládá ze tří povídek od tří různých režisérů (Z. Gawlik, J. Pecha, J. Polišenský). V první povídce nazvané Buldoček se seznamujeme s hlavními aktéry, jež se scházejí v hospodě U černého vola. Ústředním momentem je konflikt, který vypukne mezi nezaměstnaný architektem Žoržem (K. Heřmánek), kterého živí jeho žena, jež emigrovala do USA a prostoduchým Z. Duškem. Duškovo fyzické napadení rezignovaného architekta a jeho následné vyloučení od stolu štamgastů je vykoupeno ochotou starat se o opuštěného psa, jenž se jednou nečekaně objevil v hospodě. Druhá, zřejmě nejzdařilejší povídka s názvem Poslední štěstí pana Žorže vypráví o návštěvě Heřmánkovy ženy J. Švandové a o ochotě příslušných úřadů poslat do za ní do Ameriky. Bezstarostný a bezpracný životní styl točící se kolem alkoholu, zahálky a žen však architektovi vyhovuje a odcestovat za svou ženou přes oceán odmítá. V okamžiku, kdy selže jeho pokus obstarat si u kamarádky psychiatričky fiktivní duševní chorobu, propadá zoufalství a jeho životní cesta končí tragicky. V závěrečné povídce jsou vybraní jedinci, umělci a intelektuálové chodící do oné stylové hospody, pozváni na zahradní slavnost s vernisáží kreseb k zámožnému a elegantnímu I. Rackovi. Trojice pozvaných hostů A. Goldflam, P. Nárožný a J. Kemr v jedné ze svých posledních rolí se setkává před svým odchodem s mladým drzounem V. Dlouhým, jehož neuctivé chování je korunováno noční roztržkou. Mladý nevychovaný holomek, z něhož se později vyklube tajný agent, je zde dáván do protikladu se starší, důstojnou generací těchto tří pánů. Jednotlivé povídky obsahují i mnohé minipříběhy z tohoto prostředí, jež bylo zachyceno velmi zajímavým a poutavým způsobem. V malé roli se objevil i autor předlohy K. Pecka, jenž hrál sám sebe a jeho obsazení vnímám jako milou poctu člověku, jehož život byl ukázkovým příkladem komunistické zvůle, neboť svá nejlepší léta strávil ve vězení nebo odloučením ze společnosti během normalizace. Kromě výše jmenovaných herců se u stolu štamgastů se scházela společnost ve složení V. Postránecký, R. Hrušínský ml. L. Kostelka či J. Synková. Dále se v tomto povídkovém filmu objevil P. Nový jako hospodský Marcel nebo M. Kuklová, jež po noci plné vášně představovala právě poslední štěstí nebohého pana Žorže. Díky velmi příjemné atmosféře a hereckému obsazení neváhám a hodnotím tento počin nadprůměrně. (12.07.2020)

Takový milý poetický filmy, s celou řadů krásných motivů jako hostinec u Černého Vola, kde se schází všichni napříč společností., loutkové divadlo s čerty a Faustem a smutné počasí venkovní Prahy na začátku května. "Dneska každej něco musí" Heřmánek a jeho smutná figura úspěšného architekta, jako by vyšla z malých klikatých uliček Malé Strany. Nejvíc se mi líbila povídka první a druhá. Ve třetí zase panovaly krásné rozhovory. Malá Strana je a bude kouzelné místo. Podmanivá hudba. (20.01.2024)

Tento film mi kdysi unikl a teprve teď na doporučení kamarádů jsem si ho pustil. Hodnocení zde nevypadalo dobře, ale opak byl pravdou. Praha je dnes Babylonem, který ve spěchu a neuvážených přestavbách ztrácí svůj Genius loci. Ne všichni Prahu ale vidí nutně realisticky. Vždycky měla své kouzlo, tajemno, mystično. A tady se nám filmaři pokusili tu atmosféru přiblížit. Dobu, kdy se všichni na Malé Straně znali, zdravili se, pili spolu. Dneska se tam často ani člověk nedomluví česky. Celý film se odehrává v hospodě nebo kolem ní. Ta byla po staletí centrem všeho důležitého a proto v ní taky všichni sedí, aby o něco nepřišli. Filmaři zkrátka chtěli Prahu vidět krásnou, poetickou, trochu strašidelnou. A to se myslím povedlo dobře. Do takové Prahy bych se klidně nastěhoval zpátky. Do té dnešní ale ne...80% (11.07.2012)

Drahi odpadisti, jednohviezdickovi uzivatelia, moralne autority, neuspesni ziadatelia o nositela Radu Vitezneho Unora, zakomplexovane a zamindrakovane nuly, klobaskovi inzinieri, militantni katolici, pravidelni citatelia Leninovych Aprilovych Tez, nasrane feministky, normalizacni sudruhovia, lokalne nazorove autority, uspesni - i menej uspesni -- absolventi VUML, ynteleguani a samozvani psychologovia. Najradsej by ste tento serial zadupali pod ciernu zem, s cim vsak ani nahodou nemozem suhlasit. Ono to totizto malo miestami nieco do seba, a dokonca serial ma dokazal zaujat. Pochopitelne, na Chalupari, popripade Hrisni Lide mesta Prazskeho a podobne skvosty serial nemal a ani nema, o to vsak nejde. Ide o to, ze pozerat sa to da, herci /Kemr, Goldflam ...../ su fajn, a dialogy na urovni. Tak, a tu mas 69 % (18.12.2013)

Jeden z nejhůře natočených filmů devadesátých let. Dokud jsem neviděl Cestu z města, myslel jsem, že horší už to být nemůže, protože takhle diletantský scénář a režie se opravdu jen tak nevidí. Skutečně velmi trapný film, který si ale zaslouží jednu hvězdičku kvůli některým hercům, kteří to přece jen částečně zachraňují. (11.04.2003)