Odpad město smrt

Mimořádně dobrý film, který přispěl k nesmrtelnosti jedinečného divadla. Obraz města ve kterém je prostituce blízká nejen ,,relaxačním terapeutkám", ale skoro každému v našich společenských kruzích. Hřebejk posunul text a tvar divadelní inscenace pro filmové plátno tak dobře, že přetrvala její divadelní poetika i energie, akorát koule tomu na plátně chybějí. Nic to ale nemění na tom, že Odpad město smrt se stal po dlouhé době českým filmem na který stojí za to jít. Ve kterém jsou herci prožraní svojí rolí skrz na skrz, přičemž si ale stále zachovávají přirozenost. Jednotná vizuální stylizace dotváří pocit, že je film promyšlený, důležité myšlenky jsou lehce uchopitelné, ale zajímavě podané a hlavně je to skvěle natočené. A já jsem byla uspokojená jako filmový divák i milovník Divadla Komedie. (08.11.2012)

Hodně upřímný film, hodně syrově podaný, to mě bavilo. Předlohu ani divadelní inscenaci neznám, nejspíš to bude výhoda. Míčová mě celkem bavila, hlavně její scény z nočního Václaváku. Odpad město smrt je jeden z těch filmů, o kterém brzy nebudu vědět, že jsem ho viděla, ale zároveň mě nezklamal - je to pade na pade. (30.07.2013)

Nebudu hodnotit, protože jsem viděl pouze 15 minut, ale i tak mi to přišlo neskutečně... zvrhlé. EDIT PO ZHLÉDNUTÍ CELÉHO FILMU: Částečně budu muset se svým o 6 mladším já souhlasit - trochu zvrhlé to skutečně je. Ale to téma k tomu dost vybízí, takže bych to nehodnotil nijak záporně. Problém mám hlavně s hromadou jiných věcí. Ačkoli mi Hřebejk nikdy moc nesedl, věřil jsem tomu, že film, ke kterému mu scénář nepsal Jarchovský, mi sedne víc než ty ostatní - ale celkem jsem se spletl. Prvních 10 minut mi překvapivě sedlo celkem dost. Míčová v roli prostitutky chodí po Václaváku a říká různé úvahy o svojí práci a životě a práci a životě jiných, přičemž ten její herecký projev jsem jí vůbec uvěřit nedokázal, ale ty úvahy dávaly docela smysl a hlavní postavu dobře představily. Těšil jsem se tedy na něco myšlenkově hlubšího, ale pak se tam objeví duo Židů (to velké ž není chyba) a transvestita Pechlát a snaha o přesah šla do háje. Sice to není typická hřebjekovina, spíš naopak, jeho jiným dílům se to dost vyhýbá, ale stejně mu z toho zase vypadlo ubohé drama s hodně nerealistickými postavami, které mezi sebou řeší nedůvěryhodné situace. Spíš to působí jako intelektuální představa o bordelech, do kterých podle tvůrců chodí spousta intelektuálně založených lidí s vhodnou vybranou mluvou a prostitutky v nich jsou inteligenčně na výši. Nevím sice, nakolik se liší ten Fassbinderův originální scénář liší, jeho tvorbu nastudovanou skutečně nemám (ačkoli se na ni někdy v budoucnu určitě chci vrhnout), ale tak jako tak jsem těm postavám nevěřil nic a jejich povahy jsou jak vycucané z prstu. Navíc i kdybych pominul tenhle zásadní problém, s nikým se tu vlastně nijak nepracuje, jenom trochu s postavou Míčové a pak s mladším Židem (v tom smyslu, že zjistí, že je gay), ale i s těmi je to celkem málo a na ten zbytek se kašle. Transvestita je rasista a nesnáší gaye, víc se o něm nedozvíme. Kdyby to byla komedie, asi si nestěžuji, ale tohle předpokládám bylo myšlené úplně vážně. Navíc mě to ani nebavilo sledovat, všechny postavy mi byly více či méně nesympatické a jako v hromadě jiných českých filmů se tady vlastně ani nic nedělo. Snad jediné, co hodnotím kladně, bylo pár zajímavých a povedených kameramanských nápadů a určitý potenciál skrytý v tom příběhu, ale jinak to fakt nefunguje. Lepší 1* (28.01.2022)

Trocha fassbinderovské poesie nikoho nezabije a někoho možná i osloví. 1) Přenos do českých poměrů sice dílo trochu ochudilo o německé konotace (hezky o tom píše komentátor gudaulin), ale na rozdíl od něho si myslím, že dílo získalo zase jiná pozitiva. Zejména secesní prostředí pražské Lucerny dodává inscenaci jakýsi až surrealistický rozměr. Jarmulku dolů. Ovšem Fassbinderův filmový scénář jsem nečetl, divadelní zpracování neviděl. Možná bych pak změnil názor. 2) Zaujali mě 34letý Stanislav Majer (pasák Franz), 30letý Jiří Černý (židův asistent Oskar) i 42letý Martin Finger (bohatý žid). (08.09.2017)

Odpad, město, smrt může posloužit jako exemplární ukázka toho, jaký jedinečný filmařský talent má v Janu Hřebejkovi naše kinematografie. A jak byly jeho možnosti dlouhá léta spoutávány neinspirativními scénáři Jarchovského či adaptacemi M. Viewegha. Tento snímek však na rozdíl od většiny Hřebejkových filmů získal nespornou jistotu v silné předloze, byť se jedná o divadelní inscenaci. Fassbinderova divadelní hra se může jevit jako artefakt minulé doby a již včerejších myšlenkových proudů, ale Hřebejk-režisér v ní nalezl překvapivě silné souznění, jež se plně otisklo do kongeniální režijní realizace. Každý záběr se v ní stává vizuálním skvostem a důvěrně známá pražská metropole je přetvořena v až perverzní symbol úpadku díky geniálně zvoleným lokacím. V opravdu silné stylizaci a nejryzejších filmových postupech téměř zanikají divadelní kořeny, i když se řada situací odehrává v místech, které mají jevištnímu prostoru velmi blízko. I hercům se podařilo úspěšně přetvořit své výkony, aby byly pro filmové plátno únosné a nerušily. Především Gabriele Míčové a Stanislavu Majerovi se podařilo vytvořit živé a civilní postavy navzdory myšlenkově přetěžkaným dialogům. Odpad město smrt je především poctou dnes již neexistující divadelní scéně, skutečně upřímným a láskyplným zvěčněním její poetiky, herecké souhry a myšlenkové náročnosti. Díky tomu, že se Hřebejk dokázal oprostit od pietního převodu, získal tento netradiční počin skutečné opodstatnění a snad i nadčasovou působivost. (30.06.2013)