Tragéd Fantozzi

Sociálny podtón jednotky (Fantozzi, 1975) v prvom pokračovaní je stále prítomný, navrch však presakuje producentská túžba po extrémnej grotesknej bláznivosti v snahe diváka predovšetkým pobaviť. Sociálna kritika je takouto komikou, vytvorenou pre rehot diváka kina, potlačená do úzadia. V pamäti tak ostane skôr Fantozziho prepálený dlhý jazyk ako upozornenie na stupňujúce sa poľovnícke šialenstvo so stále agresívnejšími poľovníkmi, loviacimi jeden druhého. Bizarne zvláštnou a pomerne vydarenou vsuvkou je svojrázna pocta filmu Krížnik Potemkin, ktorý svojim zamestnancom premieta jeden z vysoko postavených manažérov - milovníkov filmového umenia. Diskutuje sa aj o Griffithovi, Murnaovi, Kabinete dr. Caligariho a Dreyerovi, čo by ma zvlášť pri komediálnej ľudovej talianskej filmovej sérii nenapadlo. Čerešničkou na torte tejto epizódy ostáva záhadný československý film, ktorý sa z technických príčin nepremietal. Zvyšok "Druhej tragédie Fantozziho" tvoria viac či menej vtipné scénky s prestreleným humorom. Podávané v slede za sebou začnú byť opakovaným konceptom aj postupom času nehumorné a nezaujímavé. 38% (05.05.2014)

Fantozzi na druhou, tak i tak je to blbost na xtou, ale baví, a to je hlavní. Problém je v tom, že já si na Fantozziho vzpomenu hlavně díky tomu, že jezdí cyklozávody, což bylo v prvním díle, a proto jsem ho měl tak rád. Druhý díl je taky velká zábava, ale ten problém je právě ten, že v něm není žádná dost silná scéna, kterou bych si rád zapamatoval. Nechci na to nijak nadávat, je to už trochu větší blbost, a trochu autoři všemu nadsazujou, ale stále je to obdobná legrace, která postupně v dalších dílech snižuje kvalitu. Každopádně já se u tohohle zasmál rád, i když to všecko vzešlo z blbosti samotného Fantozziho, který evidentně věděl co dělal, protože mi to občas přišlo fakt ujetý až moc. I když kam se na to všecko hrabe jeho rodina. Už fakt, že tak dokonalou rodinu dokázali autoři vymyslet, dokazuje, že tenhle film, zas tak nenormální oproti předchozímu rozhodně není. (06.04.2008)

Druhý díl se nese v absolutně stejném duchu, totiž pokusit se vás shodit ze židle po po propuknutí nezadržitelného smíchu. Fantozzi opět nabídne nespočet ikonických scén k zapamatování, nadhodil bych scénu z večeře, kde se objevila i obrovská doga Ivan Hrozný Jednatřicátý :D.....Osobně tuto scénu považuji za jednu z nejpreciznějších komediálních scének v celé historii kinematografie z různých koutů světa. To totiž nemá chybu. Jinak i návštěva kasina zpočátku dokáže mnohokrát vykouzlit pořádných úsměv od ucha k uchu. Dnešní komedie totiž sází jen na povrchní vtipy, které po většinu času slouží spíše k smíchu, ale takovému, že jen nechápete, kdo to může považovat za zábavnou záležitost. Není to tak vždy, to rozhodně, ale často bohužel ano. Jinak ještě musím smeknout před českým dabingem. Totiž hlavně díky legendárnímu hlasu vypravěče Michala Pavlaty a dabérovi Fantozziho Václavovi Postráneckému se z tohoto italského počinu vyklubala má srdcová záležitost. Dvojka si za mě odnáší 8,5/10 (25.11.2020)

První pokračování příběhů pana účetního Fantozziho (Paolo Villaggio), o kterém se dá napsat naprosto shodný komentář jako k první dílu. Některé skeče jsou zábavnější, některé méně. Ty zábavnější byly později mnohem vtipněji natočeny znovu jako součást Malérů pana účetního I a II. Asi nejzábavnější scénkou bylo nucené sledování prastarého ruského filmu, pod přísným dohledem jednoho z ředitelů firmy, ale i tato scéna by potřebovala trochu pošťouchnout. Škoda že tu nejsou půl hvězdičky, tento a stejně tak první film by byly přesně na 2.5*... (10.07.2014)

Objektivně bych druhému tragédovi Fantozzimu měl dát 3 hvězdy, jsou to spíš scénky pospojované k sobě, než plnohodnotný film s příběhem. Ale za to, že mi prodloužil život a vyplavil neuvěřitelné množství endorfinů, dávám víc. Opravdu jsem často řval smíchy, a u kterých komedií se vám to dnes stane?! Počet trapných a průměrných gagů je tu podle mě menší, než těch výborných a některé scénky se dostávají až do metafyzických oblastí humoru. Poprvé jsem viděl film asi někdy v dětství nebo dospívání s dabingem v televizi. Protože jsem se od té doby naučil italsky a žil nějaký čas v Itálii, pustil jsem si jej nyní v originále a zážitek se znásobil. Některé slovní hříčky se nedají dobře přeložit a pokud znáte italskou povahu, vidíte jak si s ní Fantozzi pohrává a paroduje. Filmoví fajnšmekři ocení, že Fantozziho šéf pouští zaměstnancům umělecky hodnotné filmy. Jenom mě mrzí, že nedorazil avizovaný československý film s německými titulky a místo něho museli zaměstnanci vidět již poněkolikáté Křižník Potěmkin. Zajímalo by mě, který náš film by jim pan ředitel pustil. Podle všeho to vypadá, že v sedmdesátých letech v Itálii vnímali československé filmy jako artové. (24.12.2023)