Den tid vi har
Obsahy(1)
Ruth a Arne se brali mladí. Uplynuly desítky let, Ruth umírá a Arne se musí rozloučit se ženou svého života. V dlouhých záběrech nezřetelných pohybů zachycuje citlivý snímek projevy lásky i očekávaný, a přesto náhlý, pocit ztráty. Poslední hodiny strávené v blízkosti ženy znamenají pro starého muže přípravu domu , lůžka a mysli na to, že jednoho všedního dne skončí společný příběh, a to, co bylo, se tiše ztratí z dohledu. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (1)
tabuizované a v kinematografii relativně vzácné téma lidského stárnutí a nadcházející smrti pojímá dokument prostým, přímočarým a nejspíš právě proto velice úderným způsobem. hranice mezi inscenovaným "skečem" a autentickým pozorováním "skrytou kamerou" není zřetelná a kupodivu ani není třeba si takovou otázku pokládat. existencialisticky zabarvená dokumentární esej kompiluje bezdějové "okamžiky" ze života bezejmenného starce s ustrnulými "momentkami" z rodinného alba. obrazy mají společnou náladu všednodennosti a nenucenosti. režisér jako kdyby se pokoušel dát divákům přímo pocítit plynutí času, jeho protékání mezi prsty. náhled do cizích životů z těsné blízkosti - pohled neviditelných očitých svědků - odhaluje přibývající neduhy těla, upadající mysli, uvadající krásy, odcizující se prostředí. život se jeví celý skládat z jalových hovorů, rozpačitých návštěv i drobných životních radostí. většina z nich už ale existuje jen ve vzpomínkách. film opatrně naznačuje tezi, podle níž to nejlepší v životě člověk docení až s odstupem času, když ony krásné vzpomínky začínají pomalu blednout, nahrazovány hořkostí stáří, bezčasím a strachem ani ne tak ze smrti jako takové, jako spíše z osamělosti a prázdnoty. dokument podněcuje diváka, aby se sám zamyslel, zda už nejlepší chvíle života dávno neprožil a jeho život se již nepřechýlil do druhé půle, kdy stále více a více času stráví už jen vzpomínáním. ()
Galerie (1)
Photo © MF Dokumentárních filmů Jihlava
