Režie:
Lenny AbrahamsonKamera:
James MatherHudba:
Stephen RennicksHrají:
Michael Fassbender, Maggie Gyllenhaal, Domhnall Gleeson, Tess Harper, Scoot McNairy, Hayley Derryberry, Matthew Page, Travis Hammer, François Civil (více)Obsahy(1)
Uznávaný irský režisér Lenny Abrahamson navazuje na své oceněné snímky originální komedií o rádoby muzikantovi Jonovi (Domhnall Gleeson), který zjistí, že si ukousl větší sousto, než na jaké stačí, když se přidá k avantgardní popové kapele vedené tajemným a záhadným Frankem (Michael Fassbender), hudebním géniem, který se schovává za obří umělou hlavu, a jeho děsivou kolegyní Clarou (Maggie Gyllenhaal). (AČFK)
(více)Videa (3)
Recenze (231)
[SFF 2014, Sydney] Vtipné to v niektorých momentoch určite je (hlavne scény s Maggie Gyllenhaal), ale domnievam sa, že vyššie ambície - o ktoré sa tu Abrahamson očividne snažil - naplnené neboli. O komplexnejšom podchytení témy mainstream vs alternatíva možno tiež len pochybovať, kedže sa nám tu jednotlivé výstupy scvrkávajú do úsečných (a kategorických) povzdychov typu "zlý mainstream - hudba pre popularitu" a "dobrá alternatíva - hudba od srdca". Vždy som bol radšej za to druhé, ale toto mechanické stavanie do kontrastu dvoch odlišných sfér, mi príde krátkozraké a tým pádom veľmi rýchlo zabudnuteľné. Ako osobná dráma o Frankovi by to na mňa asi zapôsobilo viac, lenže v tomto smere sa niečo významné začalo črtať až na samom konci a než som sa stačil nadýchnuť, bol koniec…a ešte k tomu - vzhľadom na predošlé dianie - až moc dojemný. Chápem, že tento element pre režiséra primárnym nebol a skôr sa sústredil na ono vytýčenie hraníc v rámci diametrálne rozdielneho zmýšľania a tragikomické zdôraznenie následkov vzájomného nesúladu, ale pokiaľ by som mal definovať "nadmernú spokojnosť" na filmovom pôdoryse hudobnej revolty, resp. niečoho kde sa oslavuje kreativita, už vyššie spomínaná hudba od srdca či iný pohľad na vec, tak dávam prednosť napríklad škandinávskému polostrovu a to konkrétne podarenému žánrovému cross-overu "Sound of Noise". Jedná sa síce o dva nezlúčiteľné koncepty, no podstata je pre najmenšom obdobná a spracovanie dua Ola Simonsson/Johannes Stjärne Nilsson mi sedí proste viac. ()
Ach, až mi smutno zostalo... Svojim prvotným charakterom mi to dosť pripomenulo film o presadzovaní moderného "umenia" (Untitled), avšak už počas filmu sa to uberalo skôr smerom k tragikomédii vyvolávajúcej bezhraničnú empatiu a súcit s celou kapelou, no najmä s Frankom. Podľa mňa je to naozaj silný film, ktorý sa možno na prvý pohľad zdá byť len satirickou komédiou (podobne ako Gibsonov The Beaver), ale vo svojej podstate to bolo oveľa hlbšie a precítenejšie, čo postupne gradovalo až do úplného konca. Rozhodne stojí za pozretie, a bez akýchkoľvek posmešných predsudkov, ktoré sa možno mnohým počas sledovania budú núkať. A mne sa náhodou Soronprfbs páčili, hlavne svojou nevšednosťou. ()
Líbilo se mi, že hlavní postava byla vlastně hajzl, což jsem díky naivnímu kukuči Domnhalla Gleesona nečekal. Má to dobrý závěr, ale první cca hodina je na zabití. Další příspěvek hipster vlny filmů o ničem. To, že Frank nosí nafukovací hlavu nemá v ději naprosto žádný význam. Ani mi nepřišel nějakej bezvadnej a když tam instantně roztancuje německou turistku, tak jsem si vzpoměl na kinematografické dno "Nádherná zelená" či "Švýcarák." ()
Snímek, který nadějně začal, aby posléze v rozpacích skončil. Ne, nelituji času, který jsem s Frankem a jeho partou strávil, místy je to opravdu vtipné, místy hravé, disponuje to zajímavými herci. Pohled na tabákovým dýmem zahalenou Maggie Gyllenhaal je k nezaplacení a nevinný kukuč Domhnalla Gleesona umí pěkně překvapit, skrývají se za ním totiž nemalé ambice. Slibné momenty ale střídají slabší pasáže a především - celým snímkem prostupuje snaha o nějaké hlubší sdělení, nějaké zásadní odhalení pravdy o alternativní hudbě, které se nakonec nekoná. Ambice jsou zjevně větší než výsledek. V neposlední řadě i proto, že příběh o alternativní kapele, která sí odmítá "zadat" s publikem v obavě, že se rozmělní a prodá, má nakonec sám sloužit coby komerční produkt. Dále i proto, že postoje členů kapely vypadají spíš jako důsledek sbírky duševních poruch než jako uvědomělý akt vyplývající z pevného hodnotového žebříčku. Každá skutečná tvorba má mít ambice nalézat a oslovovat svého posluchače a vystoupení na koncertu věru není akt prostituce zábavnímu průmyslu. Stálo by i za připomínku, že minimálně hudební produkci už v souvislosti s pádem hudebních vydavatelství a novými způsoby šíření hudby ztratily pojmy jako mainstream, nezávislá muzika a umělecký experiment svůj někdejší význam. Poslední, co bych Frankovi vytknul je, že film o hudební skupině mi naservíruje pouze partu podivných týpků, ale prakticky žádný hudební zážitek. Když si vybavím třeba švédský Zvuk hluku, to bylo jinčí kafe. Celkový dojem: 55 %. ()
Jako Fassbenderův fanoušek jsem samozřejmě zklamaná, že měl na hlavě celou dobu retardovanou masku Franka Sidebottoma (chápu dobře termín "volně inspirováno"?), horší ale bylo, že téma mě totálně minulo. Nemluvím o hudbě, taky občas poslouchám Captain Beefheart, Pere Ubu, Soft Machine a kdesi cosi, ale o tom divným freakovským podtextu, kterej mi strašně nesedl. ()
Galerie (87)
Photo © Magnolia Pictures
Zajímavosti (6)
- Michaelovi Fassbenderovi (Frank) hlava z vystuženého papiera podľa režiséra vôbec nevadila, dokonca sa mu v nej údajne hralo veľmi dobre. (Zdroj: ASFK)
- Premiéru si film odbyl 17. ledna 2014 v Utahu na festivalu Sundance. (geklon)
- Film se natáčel v Hrabství Wicklow na východě Irska, v Dublinu a v Novém Mexiku v roce 2013. (geklon)
Reklama