To Kapitola 2

// Hláškující Bill Hader a Jessica Chastain v mokrým tílku super, všechno ostatní not so much. Zatímco jednička tak trochu ignorovala žánrové mantinely a zaměřila se na jednu dospívající partu dětí, které musely společně překonat svůj strach, dvojka jede z nějakého důvodu naprosto nesmyslně sólové linky již dospělých hrdinů, hustí do nás jednu generickou lekačku za druhou a naprosto zapomíná pracovat se vztahy mezi Losery a tedy následně i jakýmikoli emocemi. A když už k nějakému posunu výjimečně dojde, je tam násilně vtěsnán a jakoby nezapadá do zbytku filmu. Výsledek je naprosto ubíjející tříhodinová hororová atrakce bez srdíčka, která ještě navíc na závěr posílá divákům message, že šikana je vlastně za určitých okolností OK. Jakože cože? ;D Je mi líto toho super obsazení, dětští hrdinové pořád skvělí, jinak ale velký zklamání. 4/10 (28.09.2019)

Lepšie, ako jednotka. Tá ma nebavila, ale v dvojke sa prelínajú dospelé a detské linky a možno práve vďaka tomu dvojka funguje tak, ako mala fungovať jednotka, ale nefungovala (v románe sa prelínali obe linky, kým v prvom filme sme dostali len detskú linku). Ako tak ale čítam názory a recenzie ostatných, zisťujem, že sa mi na dvojke páčilo paradoxne to, čo iným vadilo. Bavil ma kasting (dokonca aj McAvoy s Chastain boli v pohode a to ich nemám rád, najviac ale zaujal Bill Hader ako kecálek Richie, James Ransone ako zakomplexovaný Eddie, samozrejme Bill Skarsgård ako nepríjemný Pennywise a Isaiah Mustafa ako Mike alias posledný strážca majáka, ktorý sa obetoval, aby strážil Derry). Myslel som, že to bude ťažkopádne a ukrutne nudné, ale mimo pár WTF scén (gigantický drevorubač a pár iných kurióznych CGI alebo úvod, kedy rozmlátia polovicu reštaurácie a servírka sa ich príde spýtať, či je všetko v poriadku, to som fakt valil oči a nechápal) som sa bavil. Vrátane bizarného finále. Stále sa niečo deje, občas hovadiny (relatívne zbytočná odbočka s psychiatrickým pacientom), ale deje. Skvelé boli detské retrospektívy, ako i esencia nostalgie, keď sa dospelí vracajú na miesta, ktoré poznali ako deti a teraz sa konfrontujú s minulosťou a to nielen svojou, ale tiež s minulosťou dotyčných miest. Chce sa nám plakať, ale zároveň to vnímame tak trocha ako spomienky cudzieho človeka, pretože náš život už niekoľko desaťročí vyzerá inak ako vtedy, kedy bola najväčší problém štvorka z matematiky. Negatívnejšie hodnotím čudný strih. Napr. týpek ide do lekárne, zrazu stojí v jej pivnici, tam sa mu stane čosi príšerné, povracaný (!) piatimi litrami hnusnej tmavej tekutiny hystericky beží k východu a cestou k nemu stretne zamestnankyňu, ktorá mu v pohode otvorí dvere a nepôsobí dojmom, že by ju zaskočilo, že sa potuloval v pivnici a že vyzerá ako vyzerá. Najviac ma ale sklamalo niečo iné. Vznik dvojky som pozorne sledoval a tak hodnotím značne rozpačito to, čo režisér tvrdil, že nám ponúkne a to, čo nám reálne ponúkol (mal silné vyhlásenia o tom, že Mike bude drogovo závislý, čo sa nepotvrdilo, že sa dočkáme početných flashbackov do minulosti mestečka Derry, čo sme sa ZNOVA nedočkali, alebo že sa viac dozvieme o To, čo sme sa nedozvedeli). (14.10.2019)

Horor, opravdovej od Mattela. Takhle nějak TO teda dopadnout nemuselo. Flashbacková prostřední hodina - fakt? Vážně musíme PĚTKRÁT dokola sledovat skoro stejnou CGI scénku s bububu jak pro malý fakany, jejíž lekačka (nebo dvě) na vás čumí ze dveří / ze sklepa / odkudkoliv pět minut dopředu? A PAK JEŠTĚ NĚKOLIKRÁT ZNOVU, když se tam dotyčnej frajer vrací se svým dospělým já? Přešlapovat na místě kvůli něčemu, co šlo shrnout do tříminutový mozaiky se stejným efektem - profit! Ani bububu nefunguje, sorry - moc omalovánka, moc repete, moc nuda. Scenárista (krom prvního TO napsal vesměs samý ptákoviny) v kombinaci s vizuálně onanujícím Muschiettim tak stvořili v podstatě unikát - film trvá tři hodiny, je v něm hromada akce i triků a stejně se v něm děje úplný hovno! Postavy se sejdou - postavy se dozví o rituálu Chüd - postavy mají hodinu flashbacky - postavy hodinu bojujou s digitálním kašparem. Naznačovaná krvavá historie Derry zůstává spát, o dospělých hrdinech se dozvíme vlastně jen to, že dospěli a klaun Pennywise je pořád jen digitální omalovánkou, která trestuhodně zahazuje i maniakálně skvělýho Skarsgårda. Z děje filmu například nevyplývá, proč by tentokrát mělo bejt TO definitivně poražený. Původ TOHO a Rituál Chüd se sice dočkají moc hezký "vysvětlující" timelapse scény, nicméně ve finále je všechno víceméně ignorováno a vše se opět řídí frází "vyhraje ten, kdo se nebojí a věří". Hrdinové si najednou dupnou, klaun se začne bát a nechá si dát během minuty přes držku. Mytologie není ujasněná a zejména v závěrečný sekvenci prostě nedává moc smysl, co a proč se zrovna děje a co teda TO může nebo nemůže udělat. Štědrej rozpočet padl na herce (skvěle hrajou a typově sedí), CGI (není co vytknout, všechny mutující potvory vypadaj super) a výpravu + technickou stránku všeobecně (vizuál je parádní v každý svý sekundě). Hutnej soundtrack Wallfische - OK. Pod drahým kabátkem se ovšem skrejvá absence děsu, nápadu, napětí a ochoty vyprávět. Podezřele často druhá kapitola otravuje a podezřele často diváka bombarduje po vzoru blockbusterů, což je přístup, kterej mě v tomhle případě absolutně míjí. Pěkně lacinej drahej film. P.S. TO by si dlouho stopáž zasloužilo - ba ještě mnohem delší, než jakou má. Jenže musel by ho natočil někdo, kdo pochopil největší sílu předlohy. (19.10.2019)

Obrazotvorná klauniáda na druhou. Andy Muschietti se úctyhodně vyrovnal s rozsáhlou předlohou hororového génia a celé pokračování získalo patinu kvalitně znepokojivého díla. Koho film nepřesvědčil, ať obrací knižní listy do úmoru, kdo si potrpí na komplexní obrazotvornou fazonu režiséra, má jedinečnou možnost bezmála tři hodiny spoléhat se na svoje smysly a valit bulvy na valící se příval vizuálních kejklí a velkolepých scén. Konečně dostala Kingova adaptace patřičný rozpočet, tudíž může být proslulý spisovatel spokojen, že jeho děs i běs nesmrdí dolarem, jak tomu bývá v drtivé většině jeho děl převedených na filmový pás, nevyjímaje i ultralevný tv odpad To z roku 1990. Dospělá parta Klubu smolařů je naprosto unikátní a všichni hrají dokonale, načež se nezapomíná i na potřebnou interakci s jejich někdejšími dětskými verzemi. Oslabeni o Stanleyho, který volil dobrovolný odchod ze scény, se v dobré náladě vracejí do zapadákova Derry po 27 letech a Pennywise jim příslušně pěkně zatápí. Jessica Chastain a James McAvoy coby hlavní hvězdné posily, obrýlený Billl Hader obstarává vtipné sekvence, z tlouštíka Bena je náhle katalogový krasoň Jay Ryan, který se ze seriálových vod solidně uvedl i na filmovém poli, partu dohromady svolal Isaiah Mustafa a James Ransone nám příjemně dotváří kompletní partu. A všichni čelí Billovi Skarsgardovi, který volí četné permutace a zlověstné variace, smířen s tím, že ho bude na scéně méně. Ovšem zpoza závětří se k vražednému běsnění dostane i záporná figurka Henry Bowers, který záhy opouští brány psychiatrické kliniky po svých, sanitního vozu netřeba. V zásadě mně nijak nevadí filmy, co mají ke třem hodinám. Konkrétně tenhle dlouhý opus mně uběhl dost rychle. Měl dynamiku, nešetřilo se na hrůzných výjevech, CGI šílenostech, ač film nedisponuje ratingem R, má poměrně velké množství nepříjemných i halucinogenních scén a kvalitní technické zázemí přispívá k nevšednímu hororovému rauši. Režisér Andy Muschietti a spol. se vybičoval k pěknému výkonu. 10/10 (16.10.2019)

"Možná si už jen teď chceme pamatovat víc věcí, než na kolik bychom jich nejraději zapomněli." Nekonečná bitva proti ultimátnímu zlu pokračuje, a tentokrát jde o mnohem víc než jen o v minulém díle osvědčený festival lekaček, nechutností a hruzyplných strašidel, tentokrát je to totiž osobní. Druhému TO se nějakým kouzlem podařilo být dojemným, a - co je hodně překvapivé - i pekelně nadčasovým dramatem o osudovosti nehynoucího kamarádství napříč eóny aneb nic nás nerozdělí: stěhování, staré křivdy, nové lásky, a dokonce ani smrt. Je až s podivem, jak důležitý film to vlastně je. A vůbec nevadí, že se maskuje za tuctový blockbusterový horor. Vynechání kina zase jednou zatraceně bolí, fakt ty recenze radši kolikrát nečíst... Loser and proud! (30.11.2019)