Tonari no Kaibucu-kun

Moc se mi to líbilo. Nechápu, jak se to povedlo, že mě v šódžo ani jedna postava nelezla na mozek, ale povedlo se to. Nebyla tu postava, která by mě štvala, a v rámci žánru je to co říct. :-) Nebylo to ploché, charaktery někam směřovaly, nebály se omluvit, navíc bylo krásné, že se chovaly lidsky. Starých zvyků se nezbavíš, ani když máš někoho rád a snažíš se, abys ho neztratil. Haru to zná, ale když se člověk dívá, nabývá nutně pocity, že takoví jsou tam všichni. Především Šizuku. To ona pro mě byla tím nejzajímavějším charakterem z celého anime - objevování pocitů, procházet si novými situacemi; to právě u ní bylo velmi dobře ztvárněné. Navíc Haru nebyl jen zamilovaný bouchač, takže to z Tonari no Kaibutsu-kun dělá už v základech něco lepší, něco sympatického. Když k tomu připočtete nové kamarády, všechny postavičky, které se kolem nich motají, vyjde vám velmi plastické anime, na které je radost koukat a nechat se bavit (a že jsem se díky povahám hrdinům zasmála). Navíc animace je pěkná, líbivá. Bohužel mě dost štve, že si musím počkat na pokračování: jsem zvědavá i na ostatní (jen ten Nagoja mě moc nebere :-D). Kdo jsou, co v nich je? Samozřejmě anime to není dokonalé, sem tam byly scény, které mě nikterak neuchvátily, ale třináct dílů je jen takový dortík, takže se to dá krásně slupnout. Slabší 4*. (07.02.2013)

V podstatě normální pohodové školní slice of life. První polovina se mi opravdu líbila. Nevím proč, ale něčím mě to na prvních pár epizod dokázalo okouzlit. Potom se ovšem něco zvrtlo a začalo mi to připadat jako naprosto obyčejné, průměrné anime. Takové, jakých je v každé sezóně tucty. Shizuku byla na začátku protivná a když už to vypadalo, že se k Haruovi začínala chovat mile, najednou jako kdyby jí zase spadla cihla na hlavu a byla opět na zabití. (12.06.2013)

Když Haru potkal Shizuku. Jsmě svědky neobvyklého vztahu, kde obě poměrně asociální postavy dělí značné rozdíly a pohled na život sám o sobě. Zatímco puntíčkářská, věčně se učící Shizuku je nekompromisní, cílevědomá a téměř emocí zbavená, Haru nedojde k ráně daleko, je přímočarý, neotesaný, upřímný s párem kostlivců ve skříni. Je vskutku zajímavé pozorovat cestu, kterou k sobě nacházejí, jak objevují svět z jiného pohledu, obětování se pro druhého. Seriál má pozoruhodně nastavený bod odrazu, kdy od začátku obě postavy zhruba ví, co k sobě cítí, ale nejsou schopny najít podmínky k vytvoření něčeho trvalejšího, nečeho uspokojujícího pro obě strany. Ach ty priority. Párkrát už clověku dochází trpělivost, jako když sleduje bušení vln do skály či skály do vln. V tom ale vždy přijdou vedlejší postavy, které dostaly solidní porci času se vyvinout a nejsou v příběhu úplně na ocet anebo vtipnější situace, které přirozeně musí vyvstat při tak rozdílných personalitách hlavních protagonistů. Proč nakonec dávám takové hodnocení, jaké dávám? Nejenžem i Shizuku pila častokrát krev a málem jsem si díky ní parkrát vydloubl oči (možná to tak má být?) ale v součtu to byla to docela nuda. Nepohltilo mě to tolik, abych s nadšením si pouštěl další díly, vtípky byly ok (Nagoya), ale nedočkáme se víceméně žádně gradace, žádného napětí, jen takového konstantního vyprávění bez žádného závěru. A to mi trochu vadí. P.S.: Příjemný pozitivní opening. (09.05.2015)

SPOILERUJI Nejdřív se mi to jevilo jako romance o dvou sociopatech, kterým vzájemný cit pomůže k sociálnímu začlenění. Ale ani jeden z nich se nezměnil. Shizuku zůstala emočně plochá, Haru stále řešil své nezvládnuté emoce násilím (dokonce i vůči Shizuku, a ten útok na ustrašenou školní předsedkyni už byl vrchol). I jejich milostný vztah jakoby se rozplizl a z neustálého: Mám ji rád/nemám ji rád, Mám ho ráda/nemám ho ráda, mi nakonec připadalo, že spolu tak nějak ze setrvačnosti zůstali. Takže je to příběh dvou reálných psychopatů, kteří se ani vzájemně nijak nepodporují. Uznávám ale, že to byly charaktery originálně napsané._____ Docela dobře seriál ztvárnil rodinné zázemí a další důvody, které formovaly pokřivené charaktery ústřední dvojice. Jediná další postava, která byla trochu prokreslená, byla pohledná spolužačka, ostatní jen statovali jako jednorozměrné figurky. Kohout mě pěkně štval. SHRNUTÍ: Romantika pojatá jako vztah dvou psychopatů? Proboha, na jaký život Japonci připravují své mladé dívky? (24.07.2019)

Dokážu k sebe nájsť cestu ľudia, ktorých hodnotový rebríček je dosť rozdielny? A potom čo k sebe nájdu cestu, dokážu byť priatelia, milenci či dokážu byť párom? V reálnom svete podľa mňa nie, ale v anime áno, čoho dôkazom je Tonari no kaibutsu-kun. Dynamické dielo, ktoré absolútne nenudí, lebo v každom diely sa niečo deje. Hneď v prvom diely sa stane niečo na čo inde, v inom anime čakáme aj 10 dielov. Spôsob ako sa snaží toto anime potom udržať diváka je trocha nefér, ale inak by to zrejme nešlo. Čo by to bolo za dielo keby zoberie celá napätie hneď prvým dielom. Tonari no kaibutsu-kun využíva obrovskú rozdielnosť dvoch hlavných postáv a tým sa snaží ich čo najviac zblížiť. Dobre je vykreslený aj rozdiel rozmýšľania medzi ženami a mužmi. Haru Yoshida sa nedokáže ovládať a jeho emócie ním lomcujú jedna radosť. Na prvý pohľad sa zdá, že je hlupák, bitkár a podobe lenže on je v podstate aj génius. V našom svete sú tí najmúdrejší ľudia často nepochopený lebo až príliš vyčnievajú z radu. Čo je v skutočnosti mierou normálnosti? Shizuku Mizutani dievča, ktoré sa zameriava hlavne na učenie a ide jej hlavne o výsledky. Vo všeobecnosti si myslím, že muž sa nedokáže až tak veľmi zmeniť ako žena. V tomto anime sa, ale menia pocity aj chovanie jednotlivých hrdinov a jednoznačne sa vyvíjajú a to dosť rýchlym tempom na to, že toto dielo má len 13 dielov. V podstate aj jeden aj druhý hlavný hrdina potrebujú dospieť aby pochopili seba aj toho druhého. Bol som zaujatý tou dynamickosťou jednotlivých dielov a emotívnosťou jednotlivých dielov. Romantika sa teda určite podarila a bol som spokojný. Pekná a melodická hudba zaznieva počas jednotlivých dielov. (Hodnotenie 4,5) (10.02.2013)