Útěk

Poměrně zábavná komedie, o trampotách jednoho poctivého, ale trochu nešikovného právníka Jeana-Philippa Duroca (dobrý Pierre Richard, který se krásně pohybuje při běhu) na pozadí bouřlivého jara 1968. Při návštěvě vězení u svého na smrt odsouzeného klienta Matiala Gaularda (dobrácký Victor Lanoux), je nešťastnou náhodou označen za vůdce vězeňské vzpoury a oba dva splolečně prchají z Lyonu do Paříže. Při cestě zažíjí řadu vtipných situací. Jedna z mála komedií, kdy se zloděj nemusí vzdát své kořisti a spolu se svou milou (Claire Richard) získává i volnost. Z dalších zajímavých postav: svérázný Durocův otec Marcel (Raymond Bussiéres) a okradení milionáři Giséle (Yvonne Gaudeau) a Jacquws Panivauxovi (Jean-Pierre Darras). Jinak protestující mládež je zde spíše zobrazena jako chátra, která chce ničit a bouřit se, ale změny bývají na konci pouze kosmetické. Poměrně lahodná oddechová zábava o útěku před nespravedlným obviněním. (17.02.2010)

Film, u kterého citelně Pierre Richardovi chybí partner, se kterým by mohl vytvořit celistvou filmovou dvojici. Victor Lanoux v roli uprchlého trestance hraje celou dobu spíše vedle něj, než s ním. Richard by potřeboval takového borce jako byl svého času Gérard Depardieu, s nímž se vždy perfektně až interaktivně doplňoval. Ve spojení s herecky značně odlišným, a současně nepříliš komediálně podajným Lanouxem, se veškeré tyhle nepostradatelné a diváky oblíbené nuance míjejí účinkem. Množství vtipů ani nevyzní, ale není to ani tak vina obou hereckých představitelů, jako spíše je to dáno méně tvůrčí a slabší režií Gérarda Ouryho, který je současně i autorem scénáře. Richardův advokát není tak geniálně trhlý, jak by mohl být a útěk to také není komicky vyladěný a do spousty scén je humor přidáván na sílu. Když se hrdinové přesunou na francouzský venkov, tak je najednou ve filmu pusto a prázdno. Ve městě pak dojde k jakémusi puči, což zrovna také do komediálně laděného filmu nepasuje. Pierre zkouší ze svého osvědčeného hereckého arzenálu snad všechno, co znám z jeho předchozích filmů, ale jako by cítil, že tenhle film nebude v jeho filmografii tím nejpovedenějším, a tak mně jeho funkční pitvoření a šaškování přišlo asi nejslabší, které ve svých filmech podal. Ve dvojici s Lanouxem mu to navíc nesedlo. Oury se film snažil rozpohybovat akcí. Pochopitelně nelze od filmu z konce sedmdesátých let čekat nic mimořádného v tomhle ohledu, ale pro film to bylo jediné možné řešení, jak u něho nepojít nudou. Lanoux se v akčnějších pasážích jevil drsně a zřejmě by film bez problémů ustál coby drsný trestanec, kterého honí policie, kdyby mu Richard, respektive jeho komika nepřekážela. Když to tak vezmu, tak by bez něj film možná byl o třídu lepší. Vypadalo to totiž, jakoby do seriozně pojatého scénáře bylo speciálně pro něj dopsáno pár povinných komediálních scén. Když si je totiž odmyslím, tak mohla vzniknout solidní a napínavá krimi ve starém dobrém francouzském stylu, ale ten Richard je tady zkrátka navíc, jenže bez jeho účasti nemá film na co diváka nalákat. Bylo tedy nutné přijít s nějakým kompromisem. Mé hodnocení: 40% (08.05.2014)

Myslím, že Pierre Richard a Géradrd Oury je docela zajímavé spojení. Ačkoli film není bez chyb a nepatří ani k Ricahrdovým i Ouryho nejlepším, má velmi vtipné scény. Je dvakrát dabovaný: Richarda mluví v obou verzích tradiční Petr Oliva, ale Lanouxe mluví v jedné verzi Petr Pospíchal a v druhé Vladimír Čech. Richardovým otcem v podání Raymonda Bussièrese je jednou Ilja Prachař, podruhé Radoslav Brzobohatý. (16.02.2006)

Čím více sleduji filmy s Pierrem Richardem, tím více se utvrzuji v tom, že většina nestojí za moc. Tohle je jen jeden z příkladů. Pointa příběhu docela slabší, ale i tak z toho šla udělat výborná komedie, jelikož ty netěží z děje ale z vtipu jednotlivých scén. Bohužel jsem tu jaksi postrádal taková veselá a směšná místa a to bylo asi největší zklamání. Slabší kousek a slabší hodnocení. 60% (09.02.2011)

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU. Echm, vážně Gerád Oury? Ten, který dokázal ve svých filmech přirozenně skloubit bláznivé gagy se zajímavým prostředím ve svižném tempu a zábavném vyprávění? Tak proč přesně tohle tady chybí? Au, au. Přestože je natáčení filmu popisováno (například v Pierrových vzpomínkách) jako pohodové a s Victorem Lanouxem už kdysi dávno Pierre  začínal v kabaretech, tak mám dojem, že mezi nima zde nefunguje žádná chemie. Oury sám jako režisér a scénárista přechází mezi putováním advokátá a vězně, povykáním hysterického mileneckého páru a studentskými bouření bez ladu skladu, humoru, tempa. Nevíte, kam to vede, jaký to má smysl. Dá se říct, že jsem záměr Ouryho tentokrát vůbec  nepochopil a až na pár ojedinělých chvilek se  nebavil.  A to ještě pomijím ty excesy, jako že všechny ženské představitelky jsou tady jen proto, abychom měly komu kouknout na zadek nebo ho zmlátit. Kde jsou časy cudně vyzívávé  scéna s balkoném z Velkého šéfa? Kde je TEN  Gerárd Oury? A proč toho alespoň nebyl ušetřen můj nejdražšší Pierre? Tohle asi zase nebudu chtít dlouho vidět. (10.10.2021)