Revival

Jedna věc je, že mi film přišel na komedii málo vtipný a jeho humor nevkusný (kalhotky, sranda ze slepce) a že se mi protiví jím propagovaný kult aktivního mládí, zploštění podzimu života na kafrání o smrti a uměleckého úspěchu na počet prodaných lístků. Nemluvě o rádoby kritice bulvárních praktik, z nichž film licoměrně těží ve svém marketingu i v zápletce, případně o předstírání apolitičnosti popíráním spojitosti mezi filmovou kapelou a disentem (který je ve filmu mimoděk a bez špetky soudnosti prezentován jako jakýsi intelektuální bonus k životu za normalizace). Druhá, podstatnější věc je, že Revival selhává na základní rovině výstavby příběhu. Vyprávěcí vzorec návratu na výsluní nejenže není uspokojivě naplněn (Smoke samotní se de facto nestávají znovu slavnými, za jekot vděčí mladší kapele). Podružný jako kdyby byl jakýkoli vývoj. Syžet nezatajuje důležité informace, nevytváří napětí, ve fabuli chybí vážnější konflikty. Jde jen o zveličování drobných lží. Délka záběrů, resp. scén neodpovídá množství nosných informací, které se z nich dozvíme, a přispívá k nekomediálně pomalému tempu vyprávění. (Trapné vychvalování konkrétní značky automobilu vážně nepovažuji za nosnou informaci, ať pro příběh nebo pro charakterizaci postav.) Všechny pseudoproblémy, vyplývající pouze z neschopnosti postav říct si pravdu (ve lhaní se pokračuje i poté, co k tomu už není žádný důvod), se vyřeší příliš rychle a snadno. Ze čtveřice hrdinů prodělá charakterovou proměnu jediný, a to za pět minut dvanáct, aniž by k ní dlouhodobě směřoval. Důsledně neinvenční režie na úrovni českého televizního seriálu ponechává veškeré „dělání humoru“ na hercích, kteří neprojevují snahu odehrát více než běžný standard a vtipní zřejmě mají být pouhou svou přítomností, případně tím, že významně mlčí (Krobot) nebo říkají slova jako „piča“ (Geišberg). Revival je špatně odvyprávěným, stereotypy prolezlým a neoriginálním filmem, kvalitativně na úrovni předchozího počinu Alice Nellis, s kterým jej pojí také nestydatá vykalkulovanost (kombinace banálního schématu, známých tváří a podbízivých songů). Poledňáková, Vejdělek, Nellis - to od nynějška definitivně není test typu „Co nepatří do řady?“, ale trpká pravda. 35% (08.07.2013)

Karlovarské premiéry jsou trochu problematické. V té atmosféře spousta filmů vyjde mnohem lépe, než by si skutečně zasloužila, tak jako to třeba bylo minulý rok s Polski Film. Ale Revival má výhodu v tom, že si na nic nehraje. Tudíž po dlouhé době zase vtipná česká komedie, za kterou se nemusíme stydět. Až na ten product placement... To, že máme jezdit ve Fiatu, chodit do Sasazu a jíst v Panerii je nám cpaný v každé druhé scéně. (KVIFF2013) (05.07.2013)

Těžko si to přiznat, ale tohle už není Alice Nellis svých prvních filmů, ta, kterou téměř bezmezně obdivuju... Kromě zde již napsaného (hlavně PP a bulvár), jde dost o to, že si paní režisérka a scénáristka v jedné osobě s vyprávěním skutečně hlavu nedělá, film je plný těch nejobehranějších muzikantských klišé a hlavní postavy (za tento postřeh velice děkuji své přítelkyni ;-) mají vše nalajnované, v podstatě se nemusí o nic snažit, jejich COMEBACK jde jako na drátkách, téměř bez potíží (pár by se jich našlo, nejmarkantnější je asi rakovina, ale to už jsme zpět u klišé jako takových). Promarněná šance, s přihlédnutím hlavně k tomu obsazení ústřední čtveřice, jejichž chraktery jsou ale také rozděleny stereotypně (nevýrazný truchlič, cedič hlášek, stárnoucí otec a rockový dědek s rakovinou). I když je fakt, že tenhle film dokázal neuvěřitelné - z "herce" Richarda Genzera mi tady nebylo blivno. Zvlášť Karlu Heřmánkovi bych pořádnou roli ve filmu pro kina přál nejvíc. Škoda! (02.01.2014)

"Na vás bude lidi zajímat jenom to, jestli nějak zajímavě nebo morbidně umřete." Patřím ke generaci, která za vlády Rudého bratra propogovala nejeden střevíc na koncertech nepříliš povolených skupin a asi proto nadšeně vrním při každém zmrtvýchvstání nějaké té bývalé podzemní kapely. S důchodci ze Smoke jsem si to zkrátka řádně užil. Zejména šukuchtivý Ota mi byl sympatický, slepý bubeník Hynek neměl chybu, ale zdrojem opravdové zábavy byly hlášky sympatického podpantofláka Karla, jemuž Krobot propůjčil další ze svých skvěle zamračených kukučů. Já se prostě bavil a to i přesto, že Polívkovi s Heřmánkem nebylo lehké jejich rockerství uvěřit. (09.12.2013)

Nápad není marný, herci se snaží, seč to jde, ale co je to platné, když tomu chybí jakékoliv zvraty, napětí, cokoliv nad rámec ploché historky o pokus o návrat po letech, jenž kupodivu vyšel. Sledujeme vlastně očekávané scény - první nápad, jak se snaží získat další pro tento nápad, jak se dají znovu dohromady, jak zkoušejí, první koncert... Nic nečekaného. Pár možných konfliktů je hned zažehnáno nebo se o ně vůbec nehraje. Kromě pokusů a řečí o šoustání (a smrti) a kromě kalhotek vlastně už nic dalšího nepřijde - teda kromě nahé Bydžovské, pokud nešlo o body dablérku. Film nic neřekne, kariéra je hned strmá, žádné odsudky, že jejich hudba dnes nemá nikomu co říct, žádné vypískání, dokonce se otec se synem spřáhnou... jen ta smrt holt čeká v tomto věku za každým rohem. Hudba docela ušla a evokovala tu dobu, i když spousta skupin té doby od anglických písniček vždy přešla k českým, ale určitou poetiku té doby to má. Ale celkově to nějak nedává smysl, ani jako pocitovka. (01.01.2015)