V plném slunci

Oproti remaku, který jsem díky neskutečné Damonově slizkosti a vlezlosti nebyl schopen soustavněji koukat (což je v zásadě kompliment, jen já na to prostě neměl), působí Delon výrazně lidstějším dojem a přestože to také není zrovna dobrák, musel jsem mu fandit. Zvláštní vztah Toma a Philippa by si zasloužil trochu více vykreslit, ale to by asi prodloužilo už tak pomalý rozjezd. Vynikající gradace napětí a skvělý závěr. (30.01.2011)

Pane jo, ten Delon je ale sviňa, co? Remake jsem neviděl a ani mě moc nezajímá, ale tohle byl výborný film. Možná kdybych ho viděl dřív, tak bych dal i plnej knedlík, nicméně i když dávám jenom čtyři, tak uznávám, že se tenhle thriller opravdu povedl a chladný výraz Alaina Delona na tohohle psychouše sedí skvěle. Mimochodem je moc milé upozorňovat na účast Romy Schneider. Během těch deseti vteřin, které stráví na plátně/obrazovce by jí člověk nemusel postřehnout. (16.11.2015)

Původní verze Talentovaného pana Ripleyho. 1) Ti, kteří shlédli obě filmové verze románu Patricie Highsmithové The Talented Mr. Ripley, se neshodnou v názorech, který film je lepší. Já si myslím, že jednoznačně vyhrává remake. Pravda, knihu jsem nečetl a neumím se vyjádřit k tomu, jak dalece který film odpovídá své knižní předloze, avšak z čistě diváckého pohledu je to pro mne jasné. 2) Grázlovský hajzl Tom Ripley s falešným, pro někoho podmanivým úsměvem, ztělesněný zde velmi přímočaře Alainem Delonem, nemůže v mých očích ustát srovnání se sofistikovanou přeměnou slušňáka v ďábla v podání Matta Damona. 3) I celkové akčně - thrillerové pojetí francouzské verze neobstojí porovnání s jemnou psychologickou až hororovou kresbou remaku. 4) Celkový dojem velmi kazil necitlivý český dabing z roku 1994. (13.10.2010)

Za mě se jedná o průměrný film, tzn. nebylo to špatné, ale ani ne extra dobré. Filmu by slušel lepší úvod, dále se tam nacházely nudné zdlouhavé scény. Avšak postava Alaina Delona mi byla sympatická, i když bych záporákovi fandit neměl, ale získal si mě více, než Maurice Ronet. Konec pak byl celkem fajn. (26.09.2022)

Karty rozložené na stole máš. Dohráls! Tvůj život teď patří mně. Spanilá plavba Alain Delona v plné síle. Z letního slunečního žáru v pravé poledne se vám lehce zatočí hlava, ztratíte svou rovnováhu a ochromeni vteřinou přímého jasu, dostanete úpal horečnatý. Libozvučný meandr zlatých zrnek a arché usídlení se v horních patrech společenského žebříčku lechtá mysl lačnou. Pohledné zlo se zaklínilo v kůži chtivé. Nastavuje se paprskům slunce zlatého chlapce. Nanovo. Předu, předu plán podlý. Zlotřilý, vypočítavý a intrikánský slídil, který žil v záskoku, rozkolísal jistotu mrtvého, v obleku žárlivé hamižnosti. Pobyt v iluzi zalitý nebeskou modří se pomalu krátí. Žhnoucí slunce pálí, derniéra imitace života se valí. Plážové křeslo už se kymácí pod úsměvy blahými vykutáleného lháře, který toužil být rozmazlován libidem suverénnosti. Alain Delon se plíží, číhá, tulí, neuhýbá pohledem, nedovolí vám vyvlíknout se z háčku rafinované úkladnosti a vy nehodláte jen tak dobrovolně odtrhnout oči z područí smyslného, sladce uhrančivého hezounství, potřísněného přednostní vychytralostí. Úspěch zločinu je třeba oslavit. Není možné se skrýt před sluncem. Není možné se jím unavit. Není možné nalézt kout stinný. Jsem nepolapitelný. Byl to téměř dokonalý čin, nebýt jedné malé vratké chybičky. Alain Delon známý-neznámý, ďábelsky váš. Zajímavý komentář: Gilmour93 (11.08.2014)