U konce s dechem

Tohle je ten slavný Godart jo? Pro mě jen starý film bez tempa s divným a pomalým tempem, plný nelogičností. Pokud herci hráli schválně chvílemi jak retardi, tak nechápu mistra a ... a vlastně jsem v tom případě hodně rád že nejsem takový ten kavárenský povaleč co se přihloupě směje takovým kravinám. (13.11.2009)

Tomuhle filmu asi nejde dát míň než 5. Jak známo, znamenal v dějinách kinematografie revoluci a nástup Nové vlny. I po letech přetéká inovacemi. Od kamery, přes scénář, až po střihy, všechno je nesmírně progresivní. Jen škoda, že je ten film všude tak omílaný, takže znám jeho pointu. Ale i tak je to lahůdka. (10.01.2007)

Zdánlivě všední a poměrně záhy uzavřený životní příběh začínajícího gangstra nese viditelné znaky vlivu italského neorealismu. Z jakoby náhodně poskládaných kamínků všednodenní mozaiky se postupně skládají dva obrazy: přížívníka s krví na rukách a čisté, svým způsobem mravné a formálně zločinem neposkvrněné americké studentky, která v Evropě poznává život. S přibývajícím dějem - Godard tu dostává i náležitostem thrilleru, plně se však soustřeďuje na duševní život stíhaného pachatele, zatímco policisté vstupují do děje redukovaně jako deus ex machina - se černobílé schéma obou hlavních hrdinů postupně rozplývá. Toto rozplývání je současně stejně vývojovým vyjasňováním a gradováním autorského záměru. Závěrečná scéna je i vrcholnou ideovou pointou: umírající zločinec, jehož únik do zahraničí zmaří udání jakobynevinné nedospělé, která domnělě není s to určit, nakolik miluje a nakolik se odtahuje od muže, jehož nikdy neměla potkat, mluví o lidské vši. A nedospělá náhle - tentokrát vědomě - s hranou rádobyprostomyslnou nevinností opět nerozumí: Co znamená veš? Mravnost není synonymem pro svatouškovství byť kryté svěžím dívčím mládím. Jak Belmondo, tak Sebergová zvládají své nesnadné úlohy s pozoruhodnou bravurou. Za upozornění stojí i skutečnost, že jednu ze svých prvních výrazných příležitostí, byť v epizodní úloze tu nalézá budoucí komisař Navarro Roger Hanin. U KONCE je dílem skutečně nadčasovým, opravdu klasickým. (20.07.2010)

Od Belmonda o Belmondovi. Slyšel jsem na vlastní uši, jak se změnil život Belmonda přes noc. Byl jedním z mnoha, ale po tomhle filmu už patřil mezi těch pár, co se usadili mezi nejžádanější herce své doby. A nezbylo mu, než se s tím vyrovnávat. Později, když měl obavu, že není dobrý herec, tak se o tom zmínil Gabenovi, který mu řekl, že je dobrý, a jednou dojde tam, kam on. A Belmondo byl za ta slova rád, a poděkoval mu za ně pohledem. Díky čemu se stal Belmondo slavným? Ve filmu musí ukrást auto, "zavraždit" chlapa, nešťastně se zamilovat a utíkat... Proč "Nouvelle vague" a ve filmu? Neb právě tehdy vrcholil "Nový román", literární styl, který ovlivnil i filmaře, a pak sice ještě následoval styl "Nový nový román", něco jako ještě větší koláž jako odraz reality, která je slepencem událostí, ale ne chronologikých, ale nevyzpytatelných a antilogických. Rovněž tehdy vrcholilo absurdní drama, viz třeba Ionesco (Plešatá zpěvačka) či Benett (Čekaní na Godota). (13.09.2010)

Jestliže se v Chabrolově rané klasice francouzské nové vlny Na dva západy Belmondo prezentoval zajímavou rebelantskou postavou, nemilosrdně kritizující a usvědčující starý buržoazní svět, jednalo se v tomto případě o Laszlo Kovacse sympatického, a přes některé mouchy rozhodně životného a přinášejícího naději do budoucna. Jean-Luc Godard svět viděl o dost složitěji a jeho stejnojmenný Laszlo Kovacs (v tomto případě se jedná navíc o druhou identitu, symbolizující přetvářku a nejednoznačnost) je sice sympaťák, milý rebel a optimista do morku kosti - jenomže jasnou alternativu do budoucna nenabízí, vlastně mu na tom ani nezáleží. Ač se v mnoha znacích jedná o typického antihrdinu, Belmondo tu nepůsobí ironickým ani karikujícím dojmem. Je životný a pravdivý ažaž. Dech mu dojít musí a poslední charakteristická otázka "Co je to sviňárna?" celkem jasně říká, co chtěl Godard filmem říci, a co ne. (11.10.2006)