Les Mariés de l'an II
Gli sposi dell'anno secondo
Mirii anului II
Manželia z roku II
The Scoundrel
Režie:
Jean-Paul RappeneauScénář:
Jean-Paul RappeneauKamera:
Claude RenoirHudba:
Michel LegrandHrají:
Jean-Paul Belmondo, Marlène Jobert, Laura Antonelli, Michel Auclair, Julien Guiomar, Mario David, Charles Denner, Georges Beller, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Jediné, co chtěl od francouzské revoluce, byl rozvod! Jean-Paul Belmondo uprostřed šlechetných ideálů a zhrzených milenců... Nicolas Philibert byl nalezenec. Vyrostl v rodině obchodníka s vínem v Nantes Gosselina. Když dospěl, oženil se s jeho dcerou Charlottou. To vše se stalo 16. února 1786. Ctižádostivé a domýšlivé dívce však prostý Nicolas nestačil a zakoukala se do bohatého barona. Žárlivý Nicolas barona zabil a nezbylo mu, než si zachránit život útěkem do Ameriky. Přeplul oceán jako černý pasažér s prázdnou kapsou, ale za chvíli si vedl k oltáři dceru největšího boháče v kraji. Jenže těsně před osudným ano vyšlo najevo, že Nicolas má už jednu ženu ve Francii. V té době tam však zuřila, nebo vítězila, revoluce. A jednou z vymožeností tohoto dějinného kotrmelce byl zákon o rozvodu. A tak Nicolas znovu nasedá na loď, aniž by tušil, že v rodné Francii ho čeká nejedno překvapení. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (139)
Asi bych dal tentokrát přednost před zrzavou Jobertovou svůdnému živůtku Laury Antonelli, ale možná je to chuť jen přechodná. Belmondův styl střídat nejlepší místa k stání s těmi úplně nejhoršími je tady k popukání. Nemluvě o tom, že mě bavilo, jak všem vyráží zbraně, aby jim to pak ručně vysvětlil. ()
Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **. ()
Jeden z nejlepších "belmondů" vůbec. Tak jako Francouzi úspěšně zatáhli legraci do období druhé světové války, tak si dovedli udělat srandu i ze své Velké revoluce. Film má výborně vystavěný scénář, není to extra řehtačka, scény jsou ale výborně vypointované, humor je spíše jemný, vše do sebe krásně zapadá a navíc to vypadá, že to bylo hercům šito na tělo. Je radost se na to dívat. ()
Za stále zvonících zvonů revoluce Belmondo zjišťuje, že stará láska nepodléhá korozi a když se nějaké známky rzi náhodou objeví, profackováním je promptně odstraní.. Škoda, že se chaos doby často obtisknul i do samotného podání, nicméně pro fyzické herectví Bébela se v soubojích muže proti muži najde živná půda. S humorem je to už trochu horší.. ()
Dobře jsem se bavil. Mám rád historické filmy se souboji na kordy, pěknou výpravou, davovými scénami a akčním hrdinou. Mám rád Belmondovky s jeho akčním humorem. Mám rád bláznivé komedie. No a tohle je všechno dohromady - Belmondo se vrací do Francie se rozvést, přičemž mezi ním a jeho bývalou ženou to neustále jiskří a skáče mezi láskou a vraždou. A do toho se plete revoluce, kde jak republikáni, tak roayalisté jsou pěkní gauneři. A Belmondo mezi tím utíká, kličkuje, šermuje, hádá se a baví. Přesně jak to mám rád. Mínus jen za nesnesitelnou postavu v podání Marlene Jobert, které bych za to její ječení s chutí pár facek přidal. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (14)
- Režisér Jean-Paul Rappeneau pracoval na scénáři již od roku 1966, celkem jej psal dva roky. Od začátku měl jasno, že chce točit příběh z francouzské revoluce, ale teprve když se mu dostala do ruky kniha se zmínkou o hromadných rozvodech po jejich umožnění zákonem na počátku revoluce, dostal nápad k napsání konkrétní zápletky. (argenson)
- Některé exteriéry byly natočeny také ve Francii: v Moret-sur-Loing a na Château de Vaux-le-Vicomte v Seine-et-Marne a také v Palais de Compiègne v Oise. Lze spatřit také zámek Châteauneuf v Côte-d'Or. (sator)
- Ve francouzských kinech dosáhl film návštěvnosti bezmála tří miliónů diváků a z domácí produkce byl pátým nejúspěšnějším snímkem v roce 1971. Velký úspěch měl například také ve Španělsku a v Itálii. (argenson)
Reklama