The Zero Theorem

Dystopická Pěna dní budoucnosti... Terry Gilliam rozvíjí dál svůj svérázný subžánr - satirickou sci-fi grotesku, kterou načal již ve svém kultovním Brazil, ale zde ji kříží s počátkem své cesty v crazy filosofickém kolektivismu Monty Python's The Meaning of Life. Zatímco Monty Pythonovský Smysl života ovšem postrádá hlavního hrdinu, tady je celý film doslova prostoupen hlavním hrdinou. Je to zvláštní kabaret. Autistické znaky hrdiny. Kafkárna říznutá Orwellem. Retro-futuristická dystopie. Vědecko-technický surrealismus. Vrstvení realit, institucionální paranoia, arogantní technologie. Propast mezi rozumem a vírou. A samozřejmě romantika - ta jediná dává tomu všemu chaotický řád... Divná dokonalost. (02.08.2014)

-3* divný, hodně divný film. Nemůžu mu upřít invenci ani zajímavý styl, ale to od Terryho Gilliama očekávám vždy. Smysluplnost v něm však nenajdete a i když na na začátku hezky předkládá závislost na technologiích, tak se vydává po jiné cestě. Příběh je hodně abstraktní, pseudofilozofický a surrealistický, takže se běžný divák těžko chytne a ujíždět může maximálně na prapodivné atmosféře. Prostě divnost, která může být ráda, že u mě přelezla 3 hvězdy a neláká mě se k ní vracet, či doporučit. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.03.2017)

Bizarní světy Terry stále točit umí, horší je to s filmem. Když odmyslím všechny ty futuristické a technologické pičičmundy, jimiž jsou Gilliamovy filmy známé a vlastně už nepřekvapí (Spíše by mne dostal naprosto běžně podaným realistickým filmem.), je zde téma poněkud průhledné, profláknuté a pojaté vlastně velmi povrchně. Futuristická vize světa totiž skvěle odvádí pozornost od toho, jak se Gilliam vypořádává se vším, co ho tak nějak vnitřně se.re, ať jsou to zákazy čehokoliv na autobusových zastávkách nebo náboženství. Samotná výpověď je však podána stylem Blesku nebo rozhovoru důchodců u piva v Kauflandu. Všechny ty ornamenty jsou sice zajímavé, podobně jako u Tima Burtona, ale veskrze jen odvádějí pozornost od povrchního a laciného zboží, jež nemá svým obsahem již co sdělit. (20.07.2014)

Technický pokrok se nevyhne ani světu Terryho Gilliama. Zatímco ve vizi blíže nespecifikované budoucnosti Brazilu hrála stále prim stísněná kancelář a halda papírů, Qohen v Teorému nula má prostoru a snad i svobody více než dost. Možná je to ale právě nepřeberné množství možností, které v něm rozvíjí fobie téměř ze všeho. Qohenovi nečiní potěšení vlastně nic, a tak sám sebe připravuje o svobodu a čeká na konci telefonního sluchátka, až mu někdo řekne, co je vlastně smyslem jeho života. Dlouho není schopen rozlišit, zda zahazuje život řešením nekonečné matematické úlohy nebo naopak, zda jejím řešením posunuje lidstvo vpřed. Zářivý paprsek naděje na osvobození má na dosah, jenže je schopen se ho chopit? Anebo teorie Všechno pro nic zůstane příhodně charakteristikou jeho vlastní existence? 7/10 (24.07.2014)

Záverečná "časť" z Terryho dysto scifi absúrdnej "trilógie" bola celkom podarená, chýbalo mi tam však pár vecí. Každopádne typický Gilliam, hoci nie v plnej sile. 80% Po Kafkovskom Brazil a paranoidno časovo slučkovom Twelve monkeys, prináša Terry Gilliam záverečné ohliadnutie sa za svetlou budúcnosťou v nemenej absúrdno paranoidnom príbehu o hľadaní duše a zmysle bytia, uprostred korporátnej spoločnosti. Rozkošná paródia na našu prítomnosť. Odkazy na Matrix potešili. 0 musí byť 100%. Jedine blázni sú normálny a jedine láska dáva veci dokopy. Chris Waltz znovu výborný. (25.01.2015)