Andrej Rublev

Zajímalo by mě, jak vypadal Bergman, když tohle veledílo uviděl poprvé, protože Sedmá pečeť je oproti Rublevovi jenom takový odlesk. Asi i proto shledal Rubleva za nejlepší film vůbec. Což je zároveň příznačná cesta inspirace a obdivu – určitá klika režisérů vzhlíží k Hřebejkovi, Hřebejk vzhlíží k Woody Allenovi, Allen vzhlíží k Bergmanovi a Bergman vzhlížel k Tarkovskému. A Tarkovskij... ten už neměl ke komu vzhlížet. Proto vzhlížel k Bohu. Andrej Rublev je rázná facka všem kostýmním dramatům v čele se zpátečnickým Spartakem od Kubricka a ještě o zlomek nevalnějším Lawrencem z Arábie. Přes nesamozřejmost a mimovolnost filmu (roztřesená forma a alegoričnost) je celý Rublev pečlivě naplánovaný a za každým záběrem stojí jasný záměr s možností jasného výkladu. Takrovskij kupříkladu nechal zorat celé pole v první epizodě, aby dosáhl tmavšího pozadí ve scéně, nebo přikázal vyměnit stovky osikových polen za březová. Jak vidno, i vizionářství se neobejde bez systematického perfekcionismu. Tarkovskij - génius a filmový básník - má nad svou freskou neuvěřitelnou kontrolu a může si tak dělat, co se mu zamane – to je druhá věc, kterou si člověk uvědomí hned po té první: jak zacházet s tímto monstrem? Určitě na něj nelze napasovat tradiční kritéria. Takhle silnou rezonanci po skončení filmu zažije člověk jen párkrát za život (viděl jsem 205 minutový DC), a tato rezonance se přirozeně neslučuje s prvoplánovou zábavou. Závěrečná pasáž se zvonem patří oprávněně mezi to nejlepší, co filmové plátno nabídlo, a nejenže v ní Tarkovskij zaktivizoval dynamiku filmu, čili jako by se omlouval za předchozí zádumčivost, tato pasáž v sobě nese i výchozí rozpor – Rublevův nevyužívaný malířský „dar" od Boha versus iniciativa zvonaře Boriska. Zatímco Rublev je pouhý pozorovatel (viz návaznost na mnohoznačnou perspektivu filmu a podstatu ikon), který ve své latenci dojde až k rezignaci a mlčení, Borisko je jeho opakem. Sám (-spoiler-) zorganizuje riskantní úkol a odlije nový zvon pro knížete, a to i přes to, že tajemství „dar" odlévání nezná. Uvedený výchozí rozpor tedy prochází v závěru syntézou a je onou „předzvěstí probuzení Ruska". Rublev nalézá v činu Boriska ztracenou víru a oba po „zkoušce života" odcházejí konat, co umí nejlépe. (20.11.2007)

taky vas vzdycky pri prochazkach nedalekym vladimirem zajimalo, kdo tak krasne vymaloval zdejsi katedralu? mistr se jmenoval andrej rublev a ne, neni to ten chlapik s kapuci a kapsaci, co se nam smeje do objektivu. andrej rublev to ma totiz uz nejaky ten patek za sebou a tato horka novinka znameho bolivijskeho rezisera espinozy pojednava o jeho zivote. pravda, o rublevovi se nedozvite zhola nic, vetsinu casu mate co delat, abyste ho rozeznali od ostatnich muziku, ale ma to atmosferu. coz `de. (14.09.2006)

Je škoda, že jsem při prvním setkání s Andrejem Rublevem musel vidět jeho director´s cut. Film sám o sobě je velmi zajímavý a poutavý, první 2 hodiny utečou jako voda, ale přidaných 40 minut je v závěru nebezpečně znát a já se musel dlouho přemlouvat, abych se dodíval. Kamera v dlouhých záběrech decentně snímá krajinu a středověké dřevěné vesnice, a když má dojít na bitvu, nebojí se Tarkovskij zařadit na vyšší stupeň. Opět zde naservíruje dávku nezapomenutelných záběrů (mj. hořící kráva) a scén (mj. pálení čarodějnic), doprovázených tichou střídmou hudbou. Pokud se ke mně dostane Rublevova původní verze, díky níž by i závěr mohl vyznít okázaleji, je téměř jisté, že ode mě dostane plné hodnocení___dodatek: Zkrácená verze jasně za 5*. (3x) (12.11.2006)

Ve všech Tarkovského filmech (co jsem viděl) mi prostředí přijde spíše jako kulisa pro filosofické myšlenky hrdinů. Většinu jeho filmů jsem spíše nepochopil, Andreje jsem pochopil a možná právě kvůli "reálnému" středověkému prostředí. Tarkovský je opravdu mistr filmař a tahle jeho vize určitě nenechá hodně lidí chladnými. (27.01.2007)

musím sa priznať, aj keď to možno bude svedčiť o mojej degradovanosti, že som mal možno aj vďaka tomu, že sa nevyznám v historickom pozadí filmu, problémy v pochopení, orientovaní a komplexnom vnímaní filmu, ktorý však vytváral veľmi presnú a silnú atmosféru, a naozaj pôsobivý ale náročný filmový zážitok (06.10.2005)