Reklama

Reklama

Andrej Rublev

  • Sovětský svaz Andrej Rubljov (více)
Trailer

Obsahy(1)

Sovětské drama z roku 1966 je historický životopisný film od režiséra Andreje Tarkovského, na jehož scénáři se podílel také Andrej Končalovskij. Snímek, který je volně inspirován životem Andreje Rubleva, slavného ruského malíře ikon z patnáctého století, usiluje o vykreslení realistického portrétu středověkého Ruska. Tarkovskij se v něm snaží představit umělce jako historickou postavu a křesťanství jako axiom ruské historické identity v bouřlivém období ruských dějin, jež nakonec vyústilo v nástup carského režimu. Film pokrývá témata, jako jsou umělecká svoboda, náboženství, politická nejednoznačnost, sebevzdělávání a nezničitelná tvořivá energie v rámci represivního režimu. Kvůli nim byl v oficiálně ateistickém a autoritářském Sovětském svazu po dvě desetiletí cenzurován. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (251)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Zajímalo by mě, jak vypadal Bergman, když tohle veledílo uviděl poprvé, protože Sedmá pečeť je oproti Rublevovi jenom takový odlesk. Asi i proto shledal Rubleva za nejlepší film vůbec. Což je zároveň příznačná cesta inspirace a obdivu – určitá klika režisérů vzhlíží k Hřebejkovi, Hřebejk vzhlíží k Woody Allenovi, Allen vzhlíží k Bergmanovi a Bergman vzhlížel k Tarkovskému. A Tarkovskij... ten už neměl ke komu vzhlížet. Proto vzhlížel k Bohu. Andrej Rublev je rázná facka všem kostýmním dramatům v čele se zpátečnickým Spartakem od Kubricka a ještě o zlomek nevalnějším Lawrencem z Arábie. Přes nesamozřejmost a mimovolnost filmu (roztřesená forma a alegoričnost) je celý Rublev pečlivě naplánovaný a za každým záběrem stojí jasný záměr s možností jasného výkladu. Takrovskij kupříkladu nechal zorat celé pole v první epizodě, aby dosáhl tmavšího pozadí ve scéně, nebo přikázal vyměnit stovky osikových polen za březová. Jak vidno, i vizionářství se neobejde bez systematického perfekcionismu. Tarkovskij - génius a filmový básník - má nad svou freskou neuvěřitelnou kontrolu a může si tak dělat, co se mu zamane – to je druhá věc, kterou si člověk uvědomí hned po té první: jak zacházet s tímto monstrem? Určitě na něj nelze napasovat tradiční kritéria. Takhle silnou rezonanci po skončení filmu zažije člověk jen párkrát za život (viděl jsem 205 minutový DC), a tato rezonance se přirozeně neslučuje s prvoplánovou zábavou. Závěrečná pasáž se zvonem patří oprávněně mezi to nejlepší, co filmové plátno nabídlo, a nejenže v ní Tarkovskij zaktivizoval dynamiku filmu, čili jako by se omlouval za předchozí zádumčivost, tato pasáž v sobě nese i výchozí rozpor – Rublevův nevyužívaný malířský „dar" od Boha versus iniciativa zvonaře Boriska. Zatímco Rublev je pouhý pozorovatel (viz návaznost na mnohoznačnou perspektivu filmu a podstatu ikon), který ve své latenci dojde až k rezignaci a mlčení, Borisko je jeho opakem. Sám (-spoiler-) zorganizuje riskantní úkol a odlije nový zvon pro knížete, a to i přes to, že tajemství „dar" odlévání nezná. Uvedený výchozí rozpor tedy prochází v závěru syntézou a je onou „předzvěstí probuzení Ruska". Rublev nalézá v činu Boriska ztracenou víru a oba po „zkoušce života" odcházejí konat, co umí nejlépe. ()

902 10 

všechny recenze uživatele

taky vas vzdycky pri prochazkach nedalekym vladimirem zajimalo, kdo tak krasne vymaloval zdejsi katedralu? mistr se jmenoval andrej rublev a ne, neni to ten chlapik s kapuci a kapsaci, co se nam smeje do objektivu. andrej rublev to ma totiz uz nejaky ten patek za sebou a tato horka novinka znameho bolivijskeho rezisera espinozy pojednava o jeho zivote. pravda, o rublevovi se nedozvite zhola nic, vetsinu casu mate co delat, abyste ho rozeznali od ostatnich muziku, ale ma to atmosferu. coz `de. ()

Reklama

Silas 

všechny recenze uživatele

Je škoda, že jsem při prvním setkání s Andrejem Rublevem musel vidět jeho director´s cut. Film sám o sobě je velmi zajímavý a poutavý, první 2 hodiny utečou jako voda, ale přidaných 40 minut je v závěru nebezpečně znát a já se musel dlouho přemlouvat, abych se dodíval. Kamera v dlouhých záběrech decentně snímá krajinu a středověké dřevěné vesnice, a když má dojít na bitvu, nebojí se Tarkovskij zařadit na vyšší stupeň. Opět zde naservíruje dávku nezapomenutelných záběrů (mj. hořící kráva) a scén (mj. pálení čarodějnic), doprovázených tichou střídmou hudbou. Pokud se ke mně dostane Rublevova původní verze, díky níž by i závěr mohl vyznít okázaleji, je téměř jisté, že ode mě dostane plné hodnocení___dodatek: Zkrácená verze jasně za 5*. (3x) ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Ve všech Tarkovského filmech (co jsem viděl) mi prostředí přijde spíše jako kulisa pro filosofické myšlenky hrdinů. Většinu jeho filmů jsem spíše nepochopil, Andreje jsem pochopil a možná právě kvůli "reálnému" středověkému prostředí. Tarkovský je opravdu mistr filmař a tahle jeho vize určitě nenechá hodně lidí chladnými. ()

Jordan 

všechny recenze uživatele

musím sa priznať, aj keď to možno bude svedčiť o mojej degradovanosti, že som mal možno aj vďaka tomu, že sa nevyznám v historickom pozadí filmu, problémy v pochopení, orientovaní a komplexnom vnímaní filmu, ktorý však vytváral veľmi presnú a silnú atmosféru, a naozaj pôsobivý ale náročný filmový zážitok ()

Galerie (58)

Zajímavosti (24)

  • Vedení KSSS se snažilo po festivalu v Cannes zabránit další distribuci filmu do Francie a dalších západních zemí, distributorům se ovšem ve stejném roce podařilo zcela legálně získat na snímek práva. (Vodnářka)
  • Historická freska obviňovaná z přílišné krutosti a náboženské propagandy musela změnit délku i název. Za její uvedení bojovali i čelní představitelé ruské kultury jako režisér Grigorij Kozincev a skladatel Dmitrij Šostakovič. (Letní filmová škola)

Reklama

Reklama