Vetřelec: Covenant

Dvě hvězdičky jsou podhodnocení, ale jsou zcela oprávněné podhodnocení. Ridley Scott natočil film, který vypadá, jako by nadšený debutant vykrádal Vetřelce (předně na úrovni kopírování ikonických scén), přitom se ale odmítl odvázat a užít si hororovou zábavu, ale rozhodl se to prokládat polopatickými existenciálními otázkami. Kdyby to opravdu bylo dílo začátečníka, budu snad smířlivý, ale vůči tomuhle? Že postavy jsou ještě o řád hloupější než v Prométheovi, je nakonec ten menší problém. Jeden Marťan holt jaro nedělá. (15.05.2017)

Scott nemá příliš v lásce ostatní filmy z této série, tudíž zřejmě ani fanoušky, a Vetřelec: Covenant navazuje obsahově i náladově spíše na Promethea, který mrštné xenomorfy viděl jen z rychlíku. Tady do něj sice po slušně vystupňovaném začátku naskáčou v hojnějším počtu, ale v téhle jízdě není moc času na nějaký strach z neznáma. Černí slizouni se po vzoru slasherových vrahů náhodně teleportují, aby na někoho vybafli ve sprše či u studánky, ohodili krví nejbližší stěnu a vyklidili scénu pro pseudofilozofické forbíny androida Davida (jehož velmi snaživě hraje Michael Fassbender). Kdo tady komu dělá Boha a jaké literární klasiky zrovna citovat, to zkrátka Scotta tankuje víc než plíživý horor. Naštěstí neplní sny jen sobě, ale i fanynkám Fassbendera, který konečně prožije na stříbrném plátně romanci s vhodným partnerem – se sebou samým. Ano, polibky zde nerozdávají jen vetřelčí hlavičky, ale i homoroboti, účastnící se tak neoficiální soutěže o největší mimózní moment filmu. Konkurencí jim jsou trénovaní astronauti, kteří však spíš trénují na jejich první Jackass video, a panáčkující vetřelčátka. (05.06.2017)

Kdybyste o tom náhodou pochybovali: Nový Vetřelec je převlečená dvojka Promethea se všemi klady i zápory. Jaké jsou ty klady? Scottovsky opulentní scenérie a Fassbenderův David, který mě svojí vyndaností prostě bavil a fandil jsem mu od začátku do konce. A co zápory? No… v podstatě všechno ostatní. Covenant je přesně tak pitomý jako Prometheus a má i podobně nezáživné hrdiny, jimž (možná s výjimkou Dannyho McBridea) přejete akorát co nejkreativnější a nejděsivější konec. Asi není potřeba zdůrazňovat, že se tu ani jednoho moc nedostává. Scott sice rozjíždí solidní krvavé lázně, postavy do nich ale lezou tak idiotsky, že nehrozí ani napětí, ani nadšení z toho, že starý dobrý xenomorf (respektive jeho předchůdce) řádí jako pominutý. Další díl bych si klidně odpustil. Už kvůli úplnému konci, který se mi (navzdory tolika scenáristickým failům) vlastně docela líbil. (5/10) (15.05.2017)

S přehledem nejslabší VETŘELEC. Ridley opět rozkročený mezi wannabe filozofickou sci-fi o stvoření života a vesmírnou monster vyvražďovačkou a jestliže minule šlo o - pro někoho více, pro někoho méně - splasklou ambiciózní bublinu, tentokrát je výsledkem nezastírané béčko. A jestliže se minule vytýčil úplně nový směr (pátrání po původu Inženýrů a Vetřelců), tentokrát se v tom sice pokračuje, ale zároveň se de facto remakuje první VETŘELEC. Další posádka se neplánovaně probouzí z hibernace, vydává se za tajemným signálem na neznámou planetu se ztroskotanou mimozemskou lodí, stává se obětí infekce i androida se skrytou agendou, infekci zavlečou do mateřské lodi... Audiovizuálně je to opět nabouchané, postavy si svou charakterovou plochostí a hloupým chováním zase moc sympatií nezískávají, má to atmosféru, krev, nechtěně komickou scénu filozofování při hře na flétnu, nenápadité vyvražďování, jedinou větší a celkem zbytečnou akční scénu před koncem a závěrečný zvrat, který je průhledný prakticky od samého začátku. Dost tristní bilance, kterou v mých očích zachraňuje linie s Davidem, která až trochu moc stručně (ale za to slušně zlověstně) přivádí zpátky na scénu Inženýry i zodpovídá otázku stvoření Vetřelců nastolenou v PROMETHEOVI. Další díl v tomhle duchu radši ne. (18.05.2017)

Neobzerajme sa toľko dozadu. Klasika bude žiť večne, v “lonely perfection”, ako by jej miesto v histórii nazval David. A teraz, po tridsiatych rokoch, holt nastáva doba nového pojatia témy - prostoduchej ale efektnej, zábavnej na úrovni súčasných blockbusterov, nie prelomových žánrových diel. Alien: Covenant ma bavil, pretože je nabušeným sci-fi hororom s fantastickou estetikou obrazu, famóznymi lokáciami, hudbou ktorá (konečne) odkazuje na atmosférického Goldsmitha a Hornera. Bavil ma parádne gradujúcimi thrilling scénami (hneď prvá pasáž návratu na Lander, ktorá trvá snád desať mnút, patrí k tomu najlepšiemu v sérii) a v rámci žánrových pravidiel s dobrým rozmiestnením postáv do situácií, v ktorých sú likvidované. Než sa postavy dostanú z jednoho prúseru, už vie divák o ďalšom, ktorý im to ešte zhorší. Nehovoriac o poctivej dávke brutality a krvy. SPOILER ALERT: Scénár vysvetľuje pôvod Gigerovych kreatúr a mne sa toto sebadeštrukčné pojatie, že ultimátne zlo stvoril android, ktorého stvoril človek, pozdáva. Tematicky je to iná verzia Cameronovho Skynetu. Do toho konfrontácia androidov, ktorá dáva votrelčiemu vesmíru zaujímavý nový rozmer. A pesimistický záver, ktorý ponúka skvelé možnosti rozvinutia v ďalších dieloch. Teším sa! (16.05.2017)