Vetřelec: Covenant

„Ak to nebola láska, čo to potom bolo?“ – „Povinnosť.“ Spoilery. Na nič sa to nehrá. Je to len krvavý a úchylný slasher, aký som od Ridleyho Scotta chcel vidieť 20 rokov. Pôsobivá vizuálna (Covenant, výsadková loď, mrazivo tichá planéta s lesmi, jazerom a mestom Inžinierov) i hudobná (odkazy na Votrelca, nové provokatívne motívy) stránka. Režisér je nekompromisný, brutálny a odporný (také naturalistické a nepríjemné úmrtia som dávno nevidel a to sledujem horory od útleho detstva). Hoci sa Scott v mytológii nikam neposunul (o Inžinieroch sa dozvieme azda len to, že mali mesto, čo nám bolo jasné, v jaskyniach "asi" nežili, však?), je to pútavé, dravé, kruté, znepokojivé, vzrušujúce, napínavé, desivé, šokujúce, nechutné. Stále sa niečo deje (do očí udiera pasáž v meste, kde sa všetci absurdne rozdeľujú a nikto nepočuje nikoho streľbu). Tri civilné osoby si poradia s alienom na palube za 10 minút, Dallasova civilná posádka to riešila celý film. Niektoré triky podozrivé. Nové formy Votrelcov sa neosvedčili. Škoda, že sa tak málo príbehu odohrávalo v pochmúrnych lesoch. Otázna je nepriestrelnosť bieleho aliena. A povedal by som, že reakcia Dannyho McBridea na jeho prvého Votrelca v živote je: "To fakt? Moment, tečie mi na tričko horčica" (a to mám Dannyho fakt rád). Otázkou je, čo urobíme s alienom na Covenantovi. Ako sa tam dostal? Na planéte bol iba jeden a ten zomrel. Čiže alien na Covenantovi mohol pochádzať iba z Lopea. Sú tri možnosti. 1: bol nakazený facehuggerom, ktorý sa mu prisal na tvár (až na to, že to trvalo štyri sekundy a Lope neupadol do kómy). 2: facehuggera na Covenant prepašoval David v... slipoch? 3: Lopea infikoval injekciou David po tom, čo pre nich priletel Tennessee. Mnohé informácie sú zamlčané (koľko bolo na planéte miest? Bola to skutočne planéta Inžinierov, alebo len roľnícko-náboženská "pobočka"? Kam sa podeli zvieratá? Nie je predsa reálne, aby na planéte plnej lesov a pitnej vody žiadne nežili. Azda boli po Davidovom prílete infikované? Nezrútil by sa tým pádom celý ekosystém?). Po Votrelec vs. Predátor (2004) všetci nadávali, že Anderson poprel základné propriety Scottovho univerza. To však nie je nič oproti samotnému Scottovi (vajce sa otvorí bez prítomnosti hostiteľa, fáza chestbustera je preskočená, od nakladenia embrya po pôrod ubehne pár minút, narastenie mláďaťa do dospelej formy sa ráta na desiatky sekúnd). Umierajú polovičky párov, čiže každá smrť by mala byť emočným vrcholom, ale väčšinou sa tvária, ako keby neprišiel do práce nový kolega a oni zaňho musia prebrať šichtu (u niektorých som až po piatej repríze postrehol, že tvoria pár). Množstvo vecí zostáva nevysvetlených. Prečo David na konci pomáhal Daniels a Tennessseemu s odstránením aliena? Nebolo preňho praktickejšie umožniť mu ich zlikvidovať a potom prevziať loď? Komu pripadalo WTF obsadenie Guya Percaea v jednotke, ten nemá šancu pochopiť Jamesa Franca (nevraviac o Noomi Rapace). Čo sa týka výčitiek (rovnakých, aké zneli po premiére Promethea) ohľadom neprepracovaných postáv (jasné, lebo Brett bol viacvrstevnatou postavou ako z časozberného dokumentu Heleny Třeštíkovej) a nelogického správania posádky (ja vám teda neviem, vážne ste zabudli na brutálne neprofesionálne jednanie mariňákov z Votrelcov?), bral by som ich s rezervou. Scott dokonca (čo je uňho dosť nevídané) urobil pár ústupkov sťažovateľom a tak v pokračovaní Promethea výrazne posilnil bezpečnostnú stránku veci (oddiel "bezpečnostňákov" tvorí pomerne dôležitú súčasť deja, je ich veľa, majú zbrane a neboja sa ich použiť). Kino Považan NMnV 2017 (23.05.2017) (méně) (více)

zhnusení, zvrácenost a svinstvo. no nebyly to právě libé pocity, které ve mně film zanechal. jenže přesně o to tu šlo. mnozí se v reakcích vůči filmu ohrazují s tím, že prý jde jen o prachobyčejný slasher, čili formát, jaký není hoden kultovních předchůdců, a další se snaží kritiku mířenou z tohoto směru odrážet. mám-li si v tom souboji zvolit stranu, kloním se k názoru, že Covenant opravdu má zřetelné rysy slasheru, ale jiné, než o kterých se (nejčastěji?) hovoří. tak předně, Scott se vrací k modelu, kde monstrum není v centru, ať už dění nebo optiky kamery, ale existuje kdesi na periferii a slouží spíše jako prostředek k navýšení atmosféry znejistění, znepokojení a posléze děsu. to je imho dobře. stejně jako těch pár slasherů, na které jsem během sbírání diváckých zkušeností narazil, se i Covenant vyznačuje nepokrytou předvídatelností, postavy opouští rozum a pod vlivem traumatických okolností přestávají jednat racionálně, a tak jedna po druhé umírají v předepsaném pořadí pro zděšení jedněch a potěchu druhých. myšlenku podporuje také odbytá charakterizace postav, s čestnou výjimkou androida. pravda, úvahami nad genezí nového života, tímto dědictvím silně mytologizovaného a diváky povětšinou nepochopeného Prométhea, se slashery typicky nevyznačují. a odtud už se odvíjí jedinečnost Covenantu. celý film jako kdyby svým významem a vyzněním adoptoval Davidův pohled na lidský život. v dřívějších filmech série byly sympatie k postavám klíčové. měl-li si film náležitě užít, divák musel soucítit (a notně tomu napomáhala přirozená inklinace k divácké identifikaci); o to víc, když postavy čelily smrti, s každým dalším dílem zřetelnější a brutálnější. s každým dalším dílem se hodnota lidského života o něco víc snižovala, až se v Covenantu vytratila úplně. tohle už je snad dokonalý misantropický nihilismus. navíc velmi nevstřícný vůči divákům, jelikož se brání jakékoliv estetizaci, která by umožnila všechen ten slizký černý hnis zarámovat coby umělecké vyjádření 'krásně tematizující ošklivost' - kontrastuje autentické přírodní lokace se škaredými digitálními monstry (od dob nepřesvědčivého digitálního xenomorfa z Fincherova třetího dílu série se změnilo zjevně jen málo), klade vedle sebe nádherné a vznešené záběry na hvězdné lodě, nadýchaná mračna v planetární atmosféře a obrazy navržené podle klasických děl dějin umění (viz Böcklinův Ostrov smrti, případně Gigerův hommage této malbě, Pravda vystupující ze studny Jean-Léona Gérôma a další) s vykuchanými obludami z Davidova kabinetu kuriozit, perverzními polibky dvou androidů a ohořelými mrtvolami (Scottova hrůza ze smrti uhořením bude nejspíš patologická, jestli si mohu dovolit soudit coby amatérský psychoanalytik), a hlavně, co mě iritovalo zdaleka nejvíc - neustále skáče mimo kýžený rytmus, tempo se náhodně střídá, bez jakéhokoliv klíče, tlumené vleklé pasáže nastupují namísto hektických akčních v naprosto nevhodnou dobu (podobně jako poznámky v závorkách v tomto komentáři) a adrenalinová akce přichází nejenže nečekaně, to by samo o sobě bylo v naprostém pořádku, ale hlavně bez přímé návaznosti na... cokoliv. i když ale znám Scottovu filmografii relativně dobře, nedovedu posoudit, zda to vše představuje vynalézavý záměr, nebo zda je výsledná podoba filmu dílem náhodné shody různých tvůrčích faktorů. Scotta mám totiž zaškatulkovaného coby velmi nadaného filmového režiséra (ve smyslu režisér-řemeslník, nikoliv nutně (i) režisér-autorský umělec), ovšem naprosto ignorantského při volbě látky ke zpracování. občas se mu do rukou dostane skvělý materiál a pak vznikají mistrovská díla jako původní Vetřelec nebo Blade Runner, většinou se však bůhvíproč nadchne pro mizerný, kýčovitý námět a jen díky své profesionální zdatnosti vznikají sice ideově velmi problematická až nevěrohodná, celkově vzato však ne vždy zcela promarněná díla. Covenant bohužel jednoznačně spadá do této druhé, rozsáhlejší podmnožiny Scottovy tvorby. a i když se nejsem schopen přemoci a uznat jej za zdařilý film, přiznám mu tolik, že část svého účelu přeci plní - podařilo se mu (přinejmenším ve mně) znovu vzbudit zájem o celé to vetřelčí [nebo, chcete-li, vetřelecko-predátorské (+možná i -bladerunnerovské)] fikční univerzum s celou jeho rapidně se vyvíjející (novou) mytologií. je kuriózní, jak Scott a jemu oddaní scenáristé pracující na této sérii prequelů naprosto nezvládají (pře)tlumočit odkazy a inspirace v existujících mytologických systémech do smysluplné pastiše, zato se jim však (relativně, protože výhrad by se našla spousta) daří budovat (v přeneseném slova smyslu) mytologii novou, fikční a fantastickou, a s ní právě i zájem o vetřelčí univerzum a jeho další směřování. (30.12.2017) (méně) (více)