Hobit: Bitva pěti armád

Peter Jackson je vážně šašek. Jak jen si mohl myslet, že natáhne útlou jednu knížečku do tří velkofilmů na způsob Pána Prstenů? Kdyby se nejednalo o příběh z vysoce poutavého a promyšleného Tolkienova světa středozemě, s nejvyšší pravděpodobností by tahle slátanina skončila odpadem. Efekty v bitvě je jediná věc, co je na tomto filmu uspokojivé (i když plné nelogičností). Film je provázen velice otravnými postavami především mezi lidmi a je celkem obtížný úkol se s někým ztotožnit, neboť trpaslíci nejsou zrovna nejsympatičtější bytosti. A to v čele s pološíleným Thorinem. Zbytečná výplň ve formě Legolase, také příliš uspokojení nepřinesla, neboť zde vypadá celkem staře a je to celkem nesympatický egoista, což je v této trilogii celkem populární scénářový balíček. Netřeba dodávat, že se Legolasovo chování zcela vymyká jeho přirozenosti z předchozích filmů. Pak láska mezi trpaslíkem a Elfkou? To už snad nemohou ani myslet vážně. Bylo to trapné a přehnaně se při tom tlačilo na pilu. Co vymyslí příště? Rozdá si to v seriálu černý Frodo s indickým Gandalfem? Mezi klady patří především provedení bitvy, která sice vypadá moc hezky, ale co se vojenské taktiky týče, je uplně nesmyslná. Například: Proč by elfové přeskakovali připravenou štítovou hradbu trpaslíků? Jak je možné že hrstka trpaslíků smířená s porážkou se najednou rozmnoží a rozdrtí drtivou přesilu skřetů když je vede Pavéza? Záchranná akce Orlů je také přitažená za vlasy a o obraně města lepší se nezmiňovat. Meh. A to jsem ani nezmínil, že nejlepší scény byly vystřiženy z kino verze. Dávám 2 hvězdy a jsem opravdu zhnusený! Tým režie toto dílo znásilnil pro peníze na úkor kvality a mírně mi zošklivil dokonce i vydařenou knihu. PS: Prodloužená verze sice nevyvrátí žádné filmové chyby a ponechá v tomto snímku většinu hloupostí všeho druhu, ale stále je to mnohem lépe utvořený celek, na který se docela dobře kouká. Samozřejmě jde především o propracované bojové scény. Special edition: 65% Cinema version: 45% (27.02.2019)

Chudák Peter Jackson. Přijít s tímhle před 10-13 lety, všichni by se rozplývali nad bezkonkurenčním zářezem do fantasy žánru, jenže dnešní diváctvo je již zmlsalé kinematografickými atrakcemi posledních let (a právem) a CGI triky, byť sebedokonalejší, už nikoho neohromí. Jenže já tam pořád toho hravého Petera cítím, toho kluka, co rozpohybovával ve 14 letech pookénkovým snímáním kyklopa, po kterém fotomontáží házel dřevěný oštěp. Pořád tam vidím to přerostlé dítě, co se rádo předvádí, jako ve svých filmových počátcích. A takové hračičky já rád. Navíc podobně jako u prstenové trilogie, i tady měli pod palcem vizuální stránku dvorní Tolkienovi ilustrátoři John Howe a Alan Lee, takže ani v tomhle ohledu si nemám na co stěžovat. Sice se Hobbit po emocionální stránce nevyrovná předchozí trilogii, ale to přeci u zpracování knižní předlohy, která je veskrze pohodovou nic neřešící pohádkou, ani nikdo čekat nemohl. Tím více oceňuji, že se Jacksonovi nějaké ty osudové emoce přeci jenom do Hobbita vecpat podařilo. Přesto na rozdíl od předchozích dvou částí nedávám 5*. Zatímco hobití štreka díky častému měnění prostředí a střetávání s bytostmi druhu všelijakého bavila a poutala, tady se v podstatě nehneme z místa, prázdné slámy se tu plácá více, než je zdrávo a navíc je znát, jak je to vyprávění brutálně prostříháno. A tahle politika studií (do kina nasadíme kratší kinosestřih a na blu-ray o půlhodiny delší, ať na tom vyrejžujeme ještě víc) mě opravdu rozčiluje. Když to ovšem sesumíruju a spočtu pro a proti, tak s klidem mohu říci, že ač se ´hobití´ trilogie v mých očích nevyrovná té ´prstenové´, před zbylou fantasy konkurencí má pořád náskok několika tisíců Šmakových ocasů. (05.01.2015)

Cesty vedou dál a dál pod mraky i hvězdami, ale ten, kdo cestoval, teď se domů vrátit smí. Pro někoho salva počítačových triků, pro dalšího příjemná dobrodružná jízda, pro jiného válečná řezanice bez přidané hodnoty. A pro mě pohádka předcházející Pánu příběhů, tvořící sama jedno velké nezapomenutelné vyprávění. Peter Jackson je i tolik let po Společenstvu jako Peter Pan. Jako kluk, co zůstal ve svojí zemi Středozemi a odmítá vyrůst. A jen díky němu působí Bilbo jako ten nejlepší kamarád, Gandalf jako nejmoudřejší mentor a Thorin jako ten pravý ústřední charakter, se kterým stojí za to prožít každý švih mečem nebo mrazivý nádech. A v jeskyni, v Jezerním městě, na bitevním poli, v horách i v Kraji jsem zas a znova poznával, že jejich svět je i můj a že moje očekávání nejenže byla naplněna, ale i bez potíží překonána. Dvě trilogie dnes konečně vytvořily samostatnou hexalogii a já v ní chci zůstat už napořád. Takže ještě jednou... V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. (27.12.2014)

Nejsevřenější a nejvyrovnanější film celé trilogie, který mi ale nedokázal vyvrátit ani jednu z pochybností, které mě Hobitem provázely. Přes všechnu křečovitě zdůrazňovanou epičnost je trilogie bohužel velmi plochá, chybí ji skutečně zajímavě strukturované charaktery (vlastně jediný, kdo vedle Bilba projde nějakou dramaticky podchytitelnou změnou, je Thorin), dodané linie jsou otřesně plytké a trojice filmů předloze nedodala hloubku, ale spíš lunaparkový balast nekriticky dlouhých akčních scén. Samotná Bitva pěti armád překvapí, protože i po Gondoru a Helmově žlebu dokázal PJ vytvořit svěží, přehledné a choreograficky nápadité obří scény (armáda trpaslíků a ryšavý školník Willy na obřím praseti patří mezi pár posledních věcí, které jsem ještě v životě chtěl vidět). Bohužel od chvíle, kdy se na plátně nečekaně zjeví obří kamzíci, se z epiky přesouváme do prvoplánované tolkienovské arkády, soft verze Mortal Kombatu vycpané tunou klišé a WTF scén (Legolas a jeho prznění gravitace už snad nemůže bavit ani Petera). Poetické kouzlo ticha a čištění fajfky, které na samém konci předvede Gandalf, je tak v trilogii pohříchu dost ojedinělé. Popravdě, nejvíc mi asi utkví digitální červánky a posedlost tvůrců klást epické důrazy skoro na každou scénu, takže nakonec se skoro všechno jeví jako prkenné divadlo - navíc scenáristicky o stupeň slabší než třeba brilantní "Who am I, Gamling?" monolog krále Théodena. Jako teaser na prstenovou trilogii Hobit funguje, dokážu si představit, že moje dítě z něj bude za pár let u vytržení. Až vyroste, dá mi nicméně určitě za pravdu, že původní trojice filmů zůstává ve své větší tlumenosti a vyšší filmařské obratnosti nedostižná. Nebo dostane na prdel. (11.12.2014)

Jak jsem zde již kdysi dávno avizoval, tak při sledování druhého Hobita jsem prožíval stejné duševní orgasmy, jako Sámer Assa při pohledu na nový Avon katalog, a to i přesto, že mi jsou nějací liliputi celoživotně u rekta, neboť já si prožívám svoji vlastní cestu do Středozemě každý víkend a to prostřednictvím LSD a lysohlávek, ideálně v opakované kombinaci. Tenkrát jsem se bál toho, že mě třetí díl snad donutí uřezat předkožky židovským dětem, po vzoru Ládi Hrušky si je nabalit v trojobalu na svačinu a vydat se na bezkonkurenční dobrodružství do našeho kouzelného lesa za Kauflandem, kde prý sídlí bezdomovec co vypadá jak skřet, protože mu v mládí bouchla u oka petarda a to všechno jenom proto, abych si taky trošku přiblížil neopakovatelnou atmosféru světa páně Tolkiena. Žádný mozkový defekt se naštěstí nekonal a třetí díl v mých očích upadl přesně tam, kde podobné filmy mívám kontinuálně. Napětí v podobě hravého škádlení s drakem se totiž vyčerpalo už ve druhém díle a ve třetím se nám dostává pouze těžce klišoidní patetická sračka bez ladu a skladu. Tři hvězdy klasicky za vizuál, protože z toho by se jeden zkrátka posral a to i přesto, že k posrání je předurčen také meziplanetární akrobat Legoland směle ignorující zákony gravitace, gravidity, i gravioly. A protože bych si to nerad rozházel se všemi pětihvězdičkovými uživateli, tak jen jedním dechem dodávám, že kdo dal víc jak tři, tak je kokot a zaslouží si zemřít. (12.12.2014)