Nezapomenutelné prázdniny

Tak jestli někomu přijde to co se tu odehrávalo jako nezapomenutelné prázdniny, tak ho dost lituji, že nezažil něco lepšího, protože se tu nestalo nic světoborného, co by mě dokázalo nějakým způsobem odrovnat. Příjemný byl zejména konec, který je takový uklidňující. Kdyby existovalo více lidí jako byl správce parku, bylo by na světě líp, jenže takových lidí, co dokážou podpořit náctiletého outsidera je velmi málo. Můj 1000. komentář! (26.01.2014)

Velmi dobře napsané a velmi dobře zahrané (James, Carell, Rockwell, Collette). Svým způsobem mi film připomněl o pár let starší Adventureland. Na 5* to sice není, ale s ohledem na emoční náboj posledních třiceti minut dávám plné hodnocení. Věřím, že mnoho lidí se s postavou Duncana více či méně dokáže identifikovat a nejde jen o jeho chování včetně komunikace, způsobu vyjadřování, ale i držení těla, chůze a vůbec celkové prezentace této postavy - prostě takovy prototyp silného introverta. (03.12.2013)

Každý nesmělý kluk se jednou zmátoří a stane se z něj chlap. U někoho, třeba u mě, za to může konkrétní životní období, u někoho jedno místo, u někoho holka. A u Duncana za to mohli lidi, kteří v něm viděli víc než vlastní rodina. A když je jedním z těch lidí Sam Rockwell, opět dokazující, že jednou za pár let je schopen svojí přítomností rozbít jakýkoli film, je hotovo a z Way Way Back je najednou silná pocitovka. Ne snad dokonalá, protože dospělácké trable působí v teenagerovských očích nepatřičně a snad až krutě. Ale u příběhu z Water Wizz nejde o to, co se děje, ale jak se to děje. A tím si mě Naxon s Rashem získali na celé čáře. Napsat totiž scénář a poté, co plánovaní režiséři nemohou zaskočit, si ho i sami takhle jistě natočit jako režijní debut, je totiž frajeřina. Nezdá se mi to tak dávno, co jsem se na filmy o sotva rozpoznatelném vnitřním dospívání díval kvůli tomu, abych v nich našel odpovědi. Dnes na ně koukám a mám chuť hlavním hrdinům poradit, jak na to a říct jim, že jednou bude líp. Naštěstí to nejde a každý na to (snad) přijde sám. (17.07.2015)

Nezapomenutelné prázdniny sú pre mňa nezabudnuteľné vďaka postave geniálne sympatického Owena. Mladý uzavretý Duncan, ktorý hľadá sam seba a možno aj niečo naviac síce nikoho neurazí, ale jeho ustarostená tvárička a ego na bode mrazu sú pre mňa ešte stále veľmi, veľmi slabým impulzom, aby som premýšľala o nadpriemernom hodnotení. Lenže vďaka tomu, že sa Duncan zoznámi zo spomínaným správcom miestneho vodného parku sa stáva tento film niečím výnimočným a odo mňa padá aj štvrtá hviezda. Milujem Owena! Chcem, aby bol môj kamarát! :) Pri každej scénke s ním som sa musela usmievať, pretože také veľké sústo pohody človek nedostáva každý deň. Videné počas Challenge Tour Special - Filmový lov. (30.06.2015)

Být ve 14 letech na Duncanově místě, asi bych zvolil raději nějakou velmi krutou smrt. Nechal bych se upálit za živa, přejet parním válcem, nebo bych skočil po hlavě z mostu dolů. Tohle všechno by bylo milejší, než společná dovolená s matkou a jejím novým, nenáviděným přítelem. Úplně se do jeho kůže dokážu vcítit a jeho rebelii chápu velmi dobře. Nesmělý, uzavřený chlapec v prostředí, které mu nesedí, to musí být úplná hrůza, což také ze začátku dává okatě najevo. Jenže, nic není horké, jak se zdá a tak náš hlavní hrdina nakonec zjistí, že přes všechny tyhle okolnosti nemusí být tahle dovolená zase až tak špatná. Najde si přátelé, možná i přítelkyni a nakonec bude na tuhle dovolenou vzpomínat určitě jen v tom nejlepším, i když se toho převratného zase až tak moc nestane. Ale o tomhle tenhle film vůbec není, to rozhodně ne. Je to spíše taková milá, hořko-sladká ukázka toho, jak prožít prázdniny, na které se tak netěšil, co možná nejlépe. A to se mu povedlo, víc, než dost. (15.11.2014)