Grandhotel Budapešť

Nevím kolik měl Grandhotel Budapest hvězdiček v bedekrech mezi dvěma světovými válkami, ale u mne má pěkný počet hvězd. Romantika fiktivního kusu Evropy, kde židé, pravoslavní, katolíci a protestanti máji jeden hřbitov a kde je potřeba mít v pořádku osobní doklady, je půvabná. Stejně jako je monsieur Gustave je, no on je zkrátka svůj i se svým stylem. (17.04.2014)

Ja tie Andersonove filmy tak strašne nenávidím. Ale je to jedine kvôli tomu, že sú výborné a chyba, že si k nim neviem nájsť cestu je vo mne (až sa výnimku s Monnrise Kingdom, ktorý sa mi veľmi páčil). Grandhotel som si pustil len kvôli nomináciám na oscara a bol som nakoniec celkom milo prekvapený ako ma bavil/neštval . Všetko je hravé, čarovné, nádherné,úžasne nadesignované, nacastované, originálne a hlavne prístupnejšie takže nebolí z toho hlava a nemám chuť rozbíjať telku/trhať plátno ako pri jeho jeho predchádzajúcich filmoch. Ale to nič nemení na tom, že ďalšiu Andersonovku dobrovolne asi neuvidím. 8/10 (13.02.2015)

Jde o mé první setkání s tvorbou pro mnohé kultovního režiséra Wese Andersona. A musím napsat, že setkání příjemné a zvoucí k objevování dalších snímků z jeho dílny. Úspěch filmu nespočívá v zápletce - kdyby totiž kostra příběhu měla nést obratlovce, ten chudák se prakticky nehne z místa. Nevím, jak jinde, ale v tomhle případě Andersonova síla spočívá v karikatuře a groteskní nadsázce. Režisér pojal své pátrání po zdroji bohatství majitele hotelu jako fantasy převyprávění moderních dějin střední Evropy od předehry k 1. světové válce a vzniku fašismu po společenské změny plynoucí z politického pohybu doleva. Půvab Grandhotelu vychází mj. i z obsazení epizodních rolí slavnými tvářemi hereckého světa a jejich využití v pro ně netypických pozicích. Tak např. Tilda Swinton si střihla o několik dekád starší postavu zvadlé nestorky nestydatě prachatého rodinného klanu, který usiluje o její život a majetek. Grandhotel Budapešť, to je řada komických postaviček, úsměvných gagů, honiček a krkolomných situací, chytře napsaných a zahraných s nezaměnitelným šarmem. Celkový dojem: 80 %. (05.06.2014)

Zhlédnuto v kině. Už dlouho, zatraceně dlouho, mě takhle film nevytrhl ze všední reality života, už dlouho jsem se do filmu tak neponořil, už dlouho jsem neviděl film, který by byl tak jiný, už dlouho jsem neviděl film, kde by každý frame vypadal, jako by jej maloval umělec štětcem... A takhle bych mohl vyjmenovat prakticky všechny klady tohoto filmu. Od obsazení, přes příběh, vtípky, které fungovaly (!), až po konec, by jsem omámen, zamilován a nechtěl jsem, aby film skončil. Už se těším na druhou projekci, protože to vypadá, že jsem našel svůj nový, hodně oblíbený film. Musím nakoukat více Wesových filmů, tohle je už třetí, co jsem od něj viděl a už potřetí dávám plný počet bez jediného zaváhání. (02.05.2014)

V rámci Andersonových nostalgických a groteskních retro světů je tento sice nejdoslovnější a nejkřiklavější, ale zároveň představuje (možná až příliš) konkrétní vyznání nejen jeho vlastním hrdinům, ale autorovi samotnému. "To be frank, I think his world had vanished long before he ever entered it. But, I will say, he certainly sustained the illusion with a marvelous grace." (26.07.2014)