České století

Veľa zaujímavého, ale aj veľa opomenutého. Časti sú nevyrovnané, no napriek tomu ako celok je to úspešný projekt aj vďaka vydareným hercom, ktorí sa nie vždy podobali, ale snaha zahrať ducha tej ktorej historickej osobnosti bola veľmi úspešná. Škoda asi aj úmyselného mazania histórie. Kde sa pri tvorbe 1. republiky stratil Štefánik? Na druhej strane Beneš ukázaný asi v správnom svetle, hoci jeho výrok napriek mojím antipatiám veľmi uznávam: "Existujú dve druhy pravdy. Tá skutočná a tá politická." Časť s Heydrichom jedna z najhorších, v podstate šlo len o kecy v diele, kde mohlo byť veľa akcie. Na druhej strane, keď začali pokútne diskutovať medzi sebou komunisti, to z toho až mrazilo, tam akciu netrebalo, stačili len tie ideologické kecy. Najlepšia časť bola jednoznačne Zabíjení soudruha. Niektoré zábery sú tam strašne hutné, silné, mrazivé. Od Horákovej až po politické debaty fantasticky zahratých postáv. Kléma večne spitý, Slánsky stalinista jak sviňa a aj tak ho ten gruzínsky nedorobok nechal oddrbať. Pretože sa naplnili Slánskeho slová: "Klémo, dúfam, že ti nemusím vysvetľovať, aký je rozdiel medzi človekom a stranou. Prvý je hovno a druhý je všetko." No a tak aj soudruh Slánský dopadol. Ako hovno. Od Havla to už potom šlo trochu dolu vodou. Vašek Láhev ukázaný vraj ako rebel, pritom milionár, ktorý sa osviežoval podobne ako náš Heger už na obed vodkou a cez cigaretovú clonu ho nebolo ani vidieť. To sa ale nesmie hovoriť, to by padol kult a ešte aj letisko je po ňom predsa pomenované. Pritom výrečnosť Vaška s lahví bola nepriamo úmerná klesajúcej hladine v tej láhvi. A tých lahví nebolo nikdy dosť. (21.03.2023)

Nejdůležitější je nebrat České století jako hraný dokument, i když forma k tomu svádí. Sedláček spolu s Kosatíkem velmi složité historické procesy obvykle redukují na tezovité dialogy dvou výrazných osobností příslušné éry. Jejich postoje a argumenty subjektivně upravují podle svých představ. Každá ze zobrazovaných událostí, pokud by měla být pojata komplexně, by vystačila sama o sobě na slušný seriál. Tímhle pojetím se z toho stávají pouhé střípy historie ve výrazně subjektivním podání. V některých případech působí herecké obsazení rušivě (typicky Emanuel Moravec, kterého Daniel Landa pojal v duchu prezentace vlastních názorů a stylu projevu). V prvních dílech se citelně projevuje nedostatek odvahy používat němčinu, což komicky vynikne především v dialogu hraběte Thuna s Masarykem, kde zazní památná věta "Vždyť ani nemluvíte česky." Úroveň jednotlivých dílů je kolísavá, ale jako celek si nakonec těsnou čtvrtou hvězdičku seriál uhájí. Celkový dojem: 70 %. (04.11.2018)

Nemůžu si pomoci, ale nesdílím většinu ze zdejších výtek, mně se České století nadprůměrně líbí. Je třeba si uvědomit, že se zde podávají vlastně dějiny politiky, a ta se neodehrává v honičkách aut a přestřelkách, ale převážně v dialozích v kancelářích, na poradách a konferencích. Měl-li se seriál zhostit svých ambicí, stěží se mohl vydat jinou cestou a stěží také mohl dopadnout lépe. Po posledním dílu jsem přidal i pátou hvězdu. (07.12.2013)

Velké bourání: *** Donutil přehrává Hubu, žjóva! // Den po Mnichovu: ***** Beneš je můj nejoblíbenější prezident a o Mnichovu se hrozně ráda hádávám, tak doufám, že teď už mi nikdo nebude tvrdit, jak se měla republika bránit. Respekt Landovi, že vzal roli Moravce, vidět totiž Landu v neděli večer ve veřejnoprávní televizi heilovat, to chceš! Skvělé, skvělé! // Kulka pro Heydricha: **** To mám tedy o čem přemýšlet a co přehodnocovat. V jednu chvíli je beznaděj vystupňována tak, že se až člověk diví, že má v občance nápis Česká republika. // Všechnu moc lidu Stalinovi: **** Miluju Vyorálka. // Zabíjení soudruha: ***** Nejlepšejší ze všeho. Ještě víc miluju Vyorálka. Jestli byl jeho Kléma v předešlém dílu hodně kůl, tak tady máte sto chutí ho pohladit po vlasech. Jednak se zde (pro věčné omílání mluvících hlav) i něco děje, jednak mě fascinuje kontrast krutosti a všednosti. Vojáci přihlížející Slánského popravě se o něm baví tak, jako by se prodavačky v pekárně divily, že si zákazník koupil jenom jednu housku. Srovnání noblesy demokratické první republiky s familiérností a vulgaritou komunistického jádra. Vždycky zajímavý rozpor povinnosti, respektive přežití a zrady. No a ten Uchovitý konec to všechno jen korunuje. // Sečteno podtrženo: nejlepší dramatická věc, co jsem u nás na obrazovkách v poslední době, vlastně dost možná kdykoliv, viděla. Dobře napsané uvěřitelné dialogy, žádné zástupy nounejmových modelek a konečně má televizní divák šanci se dozvědět, že je u nás víc než těch cca deset herců, kteří se protáčejí ve filmech furt dokola. (07.11.2013)