Pád

Je priam neuveriteľné, že celá druhá séria sa obišla bez jedinej scény explictiného násilia. A napriek tomu (možno práve pre to) bola pre mňa psychicky ešte viac vysiľujúca, totálne ma sparalyzovala a bol som bez schopnosti dať viac ako dve časti za sebou. "Chémia" Stella/Paul = čistá fascinácia. "We are losing him..." HYPNOTICKÉ. (22.01.2015)

Kriminálka co sice na první pohled působí tuctově a neinvenčně z ranku stokrát viděných thrillerů „emancipovaná ona versus on úchylný to maniak“. Jenže ona zdánlivá tuctovost bere za své od prvních minut. Jde totiž o znepokojující seriál. Velmi znepokojující. Nejde na to přes (explicitní) násilí či snad přes vypočítavost žánrových propriet, ale pěkně „oldschoolově“ skrze zevrubně budovanou atmosféru sychravého Belfastu. Je to pomalé, málomluvné s dlouhými téměř až hypnotickými scénami, kde se zdánlivě nic neděje. Ale pod povrchem to vře, protože počínání „hlavního úchyla“ je mrazivě reálné. Více než kde jinde se daří navodit vrcholně znepokojující a nepříjemný pocit „souseda od vedle“, který žije hned za rohem od vašeho domu. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | (15.05.2013)

Možná bych si to dokázal představit kapánek temnější, ale i tak vládne spokojenost veliká. Jako většina asi budu nejvíce vzpomínat na Gillian Anderson, která si tu podle mě střihla asi nejlepší roli svojí kariéry. Místy na mě působila jako Branaghův Wallander - bez úsměvu a neustále na hraně deprese. Ale její postava byla ještě o něco složitější. Výborně byly napsané i další party s vrahounem v čele. Toho prozměnu výborně ztvárnil Jamie Dornan, který dokázal nejednou rozčílit a v závěrečném díle byl doslova na zabití. Sice jsem si zprvu říkal, že do jeho role by se hodil někdo charizmatičtější , ale nakonec jsem to musel vzít zpět. Bavily i ostatní linky, které (ne)přímo souvisely s hlavní linií a dodaly seriálu na košatosti. Ostrovy zase válej. 85% (17.02.2015)

Fifty Shades of Paul Spector. Špičková krimi a kvalitní psychologický seriál, kde sledovat vývoj situace, postavy a jejich interakce (především díky perfektnímu herectví), je jedna radost. Komplexní, vtahující, napínavé i mírně pobuřující. Psychologický profil sériového vraha v podání Jamieho Dornana je obdivuhodný a to nejen v míře komplexity, s jakou je vykreslen a postupně odhalován divákovi, ale také faktem, že se KONEČNĚ nejedná o samoúčelně vykonstruovaného vyšinutého psychopata tak, jak nám kinematografie obvykle předkládá. Abych byl z vraha střídavě zhnusený, abych z něj měl strach, ale následně mi ho bylo strašně líto a fandil jsem mu, to se mi snad nikdy v takové míře nestalo. Každá z řad je mírně odlišná, nejvíce je to znát na sérii finální, která je zdaleka nejpomalejší, nejpsychologičtější a tudíž i pro většinového diváka zřejmě nejméně zajímavá. Kdo si ale libuje v pomalých táhlých scénách, tísnivé atmosféře, brilantních dialozích a kdo rád detailně pozoruje mimiku herců, nemůže odejít nespokojen. (04.04.2020)

Vynikající kriminálka, která navzdory (nebo spíš díky) poctivé snaze o realismus, chladné atmosféře a pomalému tempu zaujme víc než leckterá vypulírovaná a přechytralá audiovizuální zběsilost. A Gillian Anderson sice začíná podezřele připomínat Kateřinu Brožovou, jinak je ale naprosto skvělá a její Stella vyvolává respekt, u slabších jedincǔ možná i strach. (15.07.2013)