Už teď mi chybíš

Spoilery! Toni Collette je chuděrka neuvěřitelně ošklivá a já ji její roli sex bomby absolutně nedokázal uvěřit. Její rakovinné proměny poté vyznívaly do prázdna, ba dokonce v samotném závěru svého tažení vypadala paradoxně nejlépe. Kromě toho mi vůbec nesedlo, jak je scénář napsán. Je to takové zvládání rakoviny v americkém stylu. Navíc postava Milly byla napsána tak anti sympatickým a rušivým dojmem, že mi po celou stopáž lezla nesnesitelně na nervy a nedokázal jsem se tolik zakoukat do děje. Rádoby komediální část nefunguje vůbec a nejlepší z celého filmu je bez debat dramatická závěrečná půlhodinka, což byla jediná část, která mě zaujala a probudila ve mně nějaké emoce. [35 %] (30.12.2022)

Jímavý příběh zabalený do sympatických hereckých výkonů Drew Barrymore a Toni Collette. Byl jsem až překvapen, jak dynamická a doplňující se dvojice z této kombinace vznikla. Film samotný kromě přemrštěné stopáže nemá téměř žádnou chybu, všechny emoce jsou zde rozumně dávkovány, takže alespoň pro mě je Miss You Already překvapivým a emočně pohlcujícím filmovým zážitkem, ke kterému se s chutí budu rád vracet. (24.02.2016)

Už teď mi chybíš je film, který by se mě měl osobně dotýkat a nejen proto, že mám kamarádku od mateřské školky, která by mi možná dala i ledvinu. Catherine Hardwicke mě kdysi na sebe upozornila Legendami z Dogtownu o báječných mužích na létajících prknech a to dá rozum, že jsem tak nějak automaticky očekávala něco podobně očistného. Filmy s takhle náročným tématem natočit odlehčeně přitom vkusně každý neumí, byť by sebevíc chtěl. A tak jsem protrpěla slepenec dramatu ("průběh" nemoci a nepřirozeně rychlá adaptace s potřebou toho ještě co nejvíc stihnout i přes spáleniště) a komedie nacpané otravnými klišé nesčíslněkrát viděnými někde jinde. Dlouho jsem taky neviděla tak dokonale nefungující chemii mezi všemi čtyřmi hlavními aktéry. Chcete-li jít mermomocí do tématu rakovina, tak doporučím spíše (a opět) Cenu za něžnost, klukovské 50/50 nebo rovnou geniální seriál Big C. (17.05.2016)

Nejdojemnější film v kinech minimálně od časů Hvězdy nám nepřály. Spolu s filmem Room je to už druhý výborný film, který na sklonku roku do kin uvádí Bohemia MP - oba jsou strašně silné a oba skýtají velký divácký zážitek. Oba filmy spojuje rovněž to, že ukazují krásu zdánlivých samozřejmostí (domov, zdraví, rodina), kterých si lidi obvykle začnou vážit teprve v momentě, kdy je ztratí. Ať už si o přátelství mezi ženami můžete myslet cokoli, tento film mu vzdává hold velmi pěkně, a mužské postavy zde proto logicky hrají druhé housle (kupříkladu jejich společné stesky na to, že ten sex už není co býval, vyznívají v kontextu okolností jaksi nepatřičně, ale na druhou stranu - co má jako ten chlap dělat, když má jeho žena smrtelnou nemoc nebo je ve vysokém stupni těhotenství, a on přece jen kvůli tomu nezapomene na svoje sexuální potřeby) - proto si myslím, že je to primárně film pro ženské publikum. Bohužel ne vše mi ve filmu sedlo a s mým pohlavím to nijak nesouvisí - vadila mi například záměrná krotkost v některých scénách, aby si film udržel rating PG-13; ačkoli tedy například v erotických scénách fim neukáže zhola nic a stejně tak porod proběhne pozoruhodně rychle a čistě (přičemž novorozeně právě přivedené na svět je zcela čisťounké a bez jediné kapky tělního sekretu), nebrání tato pruderie filmu v tom, aby pro změnu kamera v jiné scéně detailně zabírala olbřímí jehlu zajíždějící do žíly při chemoterapii - jaké odporné pokrytctví a dvojí metr! Moc mě nebavil ani soundtrack a obsazení mužských rolí (6 letý věkový rozdíl mezi filmovými manželi Toni Collette a Dominicem Cooperem - ona je z nich ten starší - navíc podle mě docela bije do očí - těžko věřit, že by si ten hezounek v reálu nabrknul takhle starší ženušku), jejich ženské protějšky to ale dokonale vyvažují - Drew Barrymore je ve své roli neuvěřitelně přirozená a snad v žádném filmu se mi tolik nelíbila jako zde, a Toni Collette doslova kouká smrt z očí - pozorovat její pozoruhodnou proměnu na cestě na věčnost je naprosto fascinující a skličující současně. I přes mé výtky mě ten film v podstatě naprosto dostal tím, jak dovedně skloubil komické momenty s těmi tragickými (smích střídá slzy skoro stejným dílem), a určitě bych ho proto všem lidem, kteří mají podobnou produkci v oblibě, s klidem doporučil - ale pozor, do kina jen s kapesníky! (10.12.2015)

Tak kde začít? Už od začátku tak trochu nuda. Neuvěřitelně neuvěřitelné. Téma skvělé, ale zpracování velmi špatné. ■ Drew BARRYMORE jsem nikdy nemusel a ani tentokráte se nic nemění, ale zato od Toni COLLETTE, která mě uchvátila ve Vášni v srdci, jsem čekal herecký koncert, ke kterému bohužel nedošlo, protože organizátor selhal, mistr zvukař se ožral do němoty, bedňáci stávkovali, technici vůbec nepřijeli, pódium neměl kdo postavit a manažerka si vzala dovolenou... ■ Zajímavá je pouze poslední čtvrtina, ale ty tři předcházející jsou bída a holé neštěstí. Darmo mluvit. ■ To, že se obě hlavní představitelky většinu času chovaj jak šestnáctky, to by se dalo přežít, dokonce bych jim mohl odpustit i to, že si hrajou na Angličanky, ba co víc, Toni COLLETTE, jakožto rodilá australanka by k tomu byla víc než dobrá, ale Drew BARRYMORE v žádném případě, bohužel obě mluví tak strašně moc nepřirozeně, že nad tímto jsem prostě nemohl přimhouřit ani jedno oko. Vím, možná je to jen můj problém, ale tak to prostě cítím, a proto to zde píšu. Co je ale vůbec nejhorší, že v celém osazenstvu není ani jedna jediná postava, ke které bych mohl přilnout; hlavní dvě postavy si rozhodně většinu času nezasloužily mé sympatie, právě naopak, a to se pak těžkou prožívá děj, když jedna vám přijde nesnesitelná a druhá blbá. Milly se zkrátka chová jako πča a to je pak prostě k ničemu, když se s postavou nelze nijak sblížit nebo ji dokonce alespoň trochu pochopit. ■ Další věc, kterou jsem zde postrádal, byla ta správná chemie mezi postavami, mezi herci, prostě nula nula nic. ■ Původně jsem chtěl tomuto filmu frknout dvě hvězdičky, ale díky dvěma věcem jsem nakonec šel s hodnocením nahoru. 1) Již výše zmíněna poslední čtvrtina. Ta je výborná a jsou tam dokonce cítit emoce. 2) Před lety mi zemřela přítelkyně právě na rakovinu, a tak mě ona již zmiňovaná poslední čtvrtina vzala za srdce a dokonce i ukápla slza. ■ Na závěr musím ještě, pro někoho možná cynicky, dodat, že za svůj dosavadní život jsem opravdové přátelství mezi dvěma ženami ještě neviděl, proto jsem se možná tak vcítil do 50/50, kde jde o přátelství mezi dvěma muži, které znám na vlastní kůži. Nevím... ◢ ■ ◣ (R) [51/100] ■ (K) [66/100] ■ (V) [60/100] ■ (H) Toni COLLETTE [60/100] ● Drew BARRYMORE [44/100] ● Jacqueline BISSET [57/100] ■ (♫) [68/100] ■ (E) 50/50 (2011) ● You're Not You (2014) ● Still Alice (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 20-III-2018; 20:59] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [66/100] ■ (CSFD) Giggs ■ (C) [66/100] (28.03.2018)