Donšajni

Pripomenutím pamiatky Jiřího Menzla pozretím posledného ním režírovaného filmu, som si nevdojak pripomenul skôr filmy Tinta Brassa z 80 rokov 20. storočia. Veď posúďte sami: absencia zmysluplného deja a súčasná snaha nejako si zafilozofovať (dosť často od veci), kopec odhalených ženských poprsí a súčasná absencia erotiky, opakované zábery na ikonické miesta filmu (tu balkón operného režiséra ako hniezda neresti), kopec kostýmov často v absurdných súvislostiach (cikajúcci Don Giovanni na záchodovej mise), zmiešavanie vážnych, groteskných, tragických, komických a trápnych scén do jedného guláša. Nemožno tomu uprieť istú zaujímavosť (obdobne ako u Brassa by som to rovno do odpadu rozhodne nehádzal!), pár trefných postrehov a vyšinutú, zvláštne dekadentnú atmosféru doby, kedy sa nikomu nič poriadne robiť nechce. (09.09.2020)

Pan Menzel v dojmech z toho, že režíroval pro Otáčivé hlediště a očividně se mu zalíbilo Barokní divadlo na krumlovském zámku a zároveň okouzlen operou natočil něco, co by mělo být tributem právě opeře. Ve skutečnosti je to ale přehlídka herců, kteří hrají jen proto, že je Menzel režisérem. Tenhle snímek není tragédie, ale nemá k ní daleko. (05.08.2015)

Spíše než prostopášná komedie, jak se píše v úvodních titulcích, jsou Donšajni lascivní, chlípní, oplzlí... Ale zase ne tolik, aby byli zajímaví alespoň tím. Už to zkrátka není, co to bývalo, pane Menzele. Tenhle film se bude možná líbit vilným starším pánům, kteří budou rádi za každé odhalené ňadro či za jakýkoliv jiný náznak lechtivosti, ale nenapadá mě, komu by se měl líbit kromě nich. A přitom Jan Hartl není vůbec špatný (jak by ostatně také mohl) a prostředí opery je řekl bych dost atraktivní na to, aby se pro ně vymyslel smysluplný a vtipný příběh. Skoro se mi chce škodolibě zalitovat, že film neletěl na Oscary - rád bych totiž pak viděl Jiřího Menzela dštít síru pro změnu na závistivé americké kritiky. (30.01.2014)

Donšajni nejsou pro každého diváka (což je vidět i na hodnocení zde). Divák, pokud si chce film užít, by měl mít rád operu a alespoň základně znát život pana režiséra. Donšajni jsou totiž jeho nepřímou autobiografií. Postava operního režiséra v podání Jan Hartla je v principu sám Jiří Menzel. Lokace, malé město s malým divadlem a malým operním souborem, jsou naše malá Česká republika. A ve zkoušení Dona Giovanniho je také symbol, který je zde dosti nápadně přenesen na postavu velkopodnikatele. Menzel ve filmu bilancuje jak svůj osobní život plný krásných žen, tak i zklamání z porevoluční doby, která skutečné hodnoty hledá jen velmi pomalu. Osobně bych na film nedoporučoval chodit mladším divákům, asi tak pod 40 let. Film vám totiž pomůže pochopit až vaše první osobní krize středního věku, kdy sami již máte za sebou nějaké vlastní životní bilancování. (29.09.2013)

Najprv som si v akomsi pokuse o sebaklam hovoril, ktovie aké by to bolo bez tej opery, presviedčal som sa, že by to mohlo byť aj znesiteľné... ale v tomto uhle pohľadu bola tá opera na tom ešte to najlepšie. Pretože zo všetkých ostatných uhlov sú DONŚAJNI senilný, machistický, odporný a nezvládnutý shit, ktorý nikdy nemal uzrieť svetlo sveta - a ak, tak rozhodne nie s týmto podpisom. Toto mal natočiť ako svoju labutiu pieseň tvorca, ktorý hneď na počiatku kariéry dostal Oscara a mnohými (mnou nie) je považovaný za najlepšieho českého režiséra 20. storočia ? Legendárny divadelný a filmový režisér, herec a scenárista vypustí takto do sveta jediný film v živote, ktorý si napísal sám ? Cítil som sa za neho trápne už len tým, že sa na to musím pozerať. Všetky ostatné komentáre už lepšie charakterizovali to, čo by som v ochromení touto sračkou nebol schopný narýchlo analyzovať. Keby to natočil niekto iný (napríklad už toľkokrát zmieňovaný Zdeněk Troška, nielen vzhľadom k jeho orientácií) bol by som schopný uznať nejaké kvality, pretože ma to akýmsi mimoriadne zvrhlým spôsobom aj skutočne zaujímalo (dráždilo - čo nie je málo), ale takýto nedostatok sebareflexie (zaznel tu skvelý termín "umelecké harakiri") si nič iné nezaslúži a ospravedlnený nemôže byť ani duševnou chorobou - veď niekto na ten film dal peniaze a niekto v ňom hral.. Je mi až ľúto Menzela, že neskončil kariéru nie síce najúžasnejšou, ale predsa len dôstojnou hrabalovskou adaptáciou OBSLUHOVAL JSEM... čo by bolo tak akosi symbolicky krásne - ale možno sa týmto filmom ukazuje niečo z hĺbky jeho osobnosti, čo mu pomohlo - alebo čomu navzdory - sa stal hviezdou - nielen normalizačnej kinematografie...No, Oscara ani celý ten úspešný život mu už nikto nevezme, ale takúto bodku za bohatou umeleckou kariérou by si mohol priať iba skutočne ultimátny dekadent. (19.10.2020)