Aku no kjóten

Příšerně roztahaná nuda, která asi po hodině konečně vyústí v nějakou lehce zajímavou situaci, načež se hlavní postavě něco ještě víc zvrtne v palici a začíná kreativní, ale bohužel nesrozumitelnou psychedelickou šou zrovna v okamžiku, kdy už uondaný divák konečně začíná doufat v nějaký posun. Nesnáším, když se musím ve filmu bolestně pronudit k jedné akci, aby to opět kleslo zpět do ještě větší nudné žumpy. Rozvleklost je podpásovka na diváka a nic víc než odpad nezaslouží. (30.08.2013)

Můj nepříliš oblíbený japonský režisér Takaši Miike u mne tentokrát opravdu zabodoval a musím říct, že docela šokoval ... Ono bylo štěstí, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu a děj byl navíc celou hodinu dost nepředvídatelný. Původně to působí jako relativně zajímavý mysteriozní kousek, přesně po hodině ze dvou se rozjede ale takovej masakr, že sem koulel očima a držka se mi otevírala každou minutu (ve finále jsem si xicht musel srovnávat dlouho před zrcadlem dohromady...). To co se ve filmu děje je prostě čistej masakr a poprava. Tak neuvěřitelnou neúctu k lidskýmu životu, absurdnost, hudební doprovod, prostředí a litry krve jsem roky neviděl ... Fakt jen pro zvyklé povahy na japonskou krutou a bizardní kinematografii. Nechci ohledně děje (v druhé polovině skoro žádný není, je to čistý exploitační vyvražďpvací horor) prozrazovat víc. Každopádně ty scény úmrtí byly fakt úchvatně natočeny. Každopádně drsnej a hodně ujetej kousek, kterej mi zůstane DLOUHO v hlavě!!!! 5/5 (19.08.2013)

Měl jsem veliké štěstí, které pravděpodobně potká jen velmi málo lidí - vůbec nic jsem o Lesson of the Evil před zhlédnutím nevěděl. Takaši Miike není zrovna režisér, kterého bych sledoval a na jehož filmy bych se dopředu těšil, jeho styl mi zatím nikdy moc nesedl. No každopádně tohle je překvapivě civilní film (žádné míchání humoru, žádné WTF scény, násilí je hodně koncentrované, ale nikdy ne splatterově přehnané), který mě překvapil a potěšil především svou závěrečnou třičtvrtěhodinou. Že se snímek podívá do tak čistě hororových (slasherových) vod, to jsem vážně nečekal. (11.08.2013)

Osudové úskalí nového snímku Takašiho Miikeho spočívá v tom, že funguje nejlépe, pokud o něm divák vůbec nic dopředu neví. Jenže jakékoli recenze, synopse, trailery i šeptanda kolem filmu okamžitě odhalí nikoli jen nějaký zvrat, ale komplet celý koncept snímku. Vychází to z faktu, že v Japonsku většina lidí zápletku zná, neboť je přejatá z ohromně populárního románu. ---- spoiler warning na dallší čtení ---- "Lesson of the Evil" stojí na hře s diváckými emocemi a očekáváními. Hrdinou je šarmantní a oblíbený středoškolský profesor, který ale současně je vraždící maniak, jenž ve finále vyvraždí celou třídu svých studentů. Film dává jen minimální vhled do postavy. Navzdory hrstce sekvencí, kdy divák má možnost vidět situaci pohledem hrdiny (mluvící vražedná zbraň) z větší části zůstává hlavní postava neprostupnou zlou entitou plnou kontradikcí. Snímku také neprospělo, že musel z obsáhlé předlohy vyházet hromadu materiálu, na což vlastně doplácejí všechny ostatní postavy. Miike se sice snaží některé z žáků profilovat, ale kvůli nedostatku prostoru se tu beztak nedostává na víc jak schematické figurky. (30.03.2013)

,,JE NA NĚM TOTIŽ NĚCO MOC A MOC DIVNÉHO A V TOMTO SVÉM ŽIVOTOPISE MÁ VELKÁ A PĚKNĚ ZÁHADNÁ BÍLÁ MÍSTA.“… /// Takaši Miike jde na všechno tak nějak vod lesa. Na všechno? Inu škola – to jsou děti, učitelé, rodiče, studenti šťourající se v učitelově životě, učitel šťourající se v učitelově životě, učitel šťourající se ve studentce a učitel, co je jako druhej táta. Snad neprozradím moc, když řeknu, že jeden z těch učitelů je psychotickej saďouš. Což je normální, všichni jsme chodili do školy. Pozoruhodný je, jak mu všichni lezou tak říkajíc pod kudlu. Až je to někdy (vlastně většinou) trapný. Místo thrilleru je to postupně tupá vyvražďovačka, ve který mi chybí víc citu pro hru. Krom toho, že je učitel zmrd, tady víc emocí nenajdu. Studenti se tvářej jako by jim šlo vo kejhák, a to je asi tak všechno. Tohle mě nebaví. Půlhodinový práskání brokovnicí do tupé zvěře v rytmu Mackie Messera ve filmu, kterej má asi jedinej smysl – upozornit na přelidněnost Japonska. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Podle vůně spoďárů, poznám studentku. 2.) Chystám se otevřít ve škole střelnici. 3.) Thx za titule ,,TomStrom“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (16.10.2013)