Prohnilí

Během promítání jsem cítila skutečně přenádhernou radost tam uvnitř, u srdce. Právě jsem se vrátila z romantického dostaveníčka s Filipem zpátky do reality. Jeho šarm, harmonika, francouzské uličky, lidé venku, v obchůdcích a hlavně komediální nádech celého příběhu mě skutečně zahřály. (přesto přiložím polínko do krbu čistě jen pro udržení dojmu.) Líbil se mi jeho, léty vychytaný, styl policejní práce, dostat se postupně přes malé rybky k těm velkým parybám. Rozesmíval mě jeho zpočátku marný boj naučit Mirka Dušína, jak se dostat k informacím. Sem tam přivřít očko, sem tam se nedívat vůbec, ale hlavně! ty jeho geniální nápady jak ze všeho vyváznout se zdravou kůží. Skoro. Ale ten konec! ... no, i slza se drala ven, přátelé. (01.04.2015)

Králem francouzské komedie pro mě není nikdo jiný než Claude Zidi, režisér, který dokázal dokonce i z Pierra Richarda vykouzlit něco více než jen totální nemehlo. Claude Zidi nám tentokráte servíruje příjemnou komedii o dvojici notně zkorumpovaných policistů, kteří se prostě umí ve svém oboru otáčet. Především poklidné a nenucené herectví Philippeho Noireta je jako balzám na duši. (21.12.2009)

„Ty ma už nemiluješ?“ – „Počkaj s tým do zajtra.“ Philippe Noiret mal povesť človeka, ktorý má rád kone, kávu, víno, cigary, život a svoju dedinskú chalupu. Mnohé z toho PREHNITÍ obsahujú. Od prvých záberov na nočné mesto, rozsvietené do chladnej tmy, z filmu dýcha autentická, silná atmosféra, ktorá vás dostane - a už nepustí. Potešia vtipné postavy, zábavné dialógy („Nešiel som k polícii, aby som sa bavil.“ – „To som pochopil.“) a svižný scenár, ktorý nadchne tým, že sa v ňom nič nedeje (až na konci prídu čosi ako akčné scény s kriminálnym príbehom). Režisér sa vďaka tomu mohol sústrediť na silné morálne poučky („Len jediná vec na svete nepočká. Dobré jedlo.“), svojrázne životné filozofie („Keby sa malo všetko zjednodušiť, chodilo by sa umierať do hrobu.“), chémiu medzi postavami a poetickú vôňu štvrte, kde sú doma. Prekvapivo ma ale miestami takmer až pobúrila „zvrhlosť postáv“. Od KLUBU BITKÁROV amorálne svine čakám, ale tu ma skutočne zaskočil policajný šéf frčiaci na kokaíne alebo romantický vzťah medzi skorumpovaným policajtom a prostitútkou. Asi starnem. (11.03.2010)

Zezačátku jsem byl trochu zklamán, ale jako správné víno v průběhu stopáže dojem zraje. Rozhodně nečekejte třaskavý humor dalších známých Zidiho komediích, film spíše spolehá na kouzelnou atmosféru a trochu hořký humor. K vyššímu hodnocení mě přesvědčila vynikající hudba a nezapomenutelný závěr, jinak spíše tři a půl. (30.05.2013)

Původně jsem čekal, že se bude jednat o klasickou bláznivou komedii ve francouzském duchu ale velice brzy jsem zjistil, že je vše jinak. Celý film je vtipnější pohled na život u policie, kde jsou na denním pořádku úplatky a jiné neřesti, které by si strážci zákona měli rozhodně odpustit. Do tohoto prostředí přijde naivní mladík, kterého se ujme ostřílený mazák a ukáže mu rozdíl mezi teorií a praxí. Herecký výkon Philippa Noireta je výborný ale film plyne zbytečně moc pomalu a nedokáže diváka více vtáhnout do děje. (10.02.2009)