Mission: Impossible - Národ grázlů

"Ty chceš řídit? Před chvílí jsi byl mrtvej!" Každý občas zemře. Většina lidí méně častěji než agent Hunt, ale když ho to baví. Mě to tedy také poměrně bavilo, ale zabezpečená schránka v Maroku mohla být chráněna geniálněji, záporák měl být rozhodnější a těch náhod ve prospěch dobra taky nemuselo být tolik. Na druhou stranu leccos zachraňuje humor, povedená akce, motohonička a taková ta jistota, že si Hunt ještě nenavlékl svůj poslední falešný obličej. (27.12.2015)

Skoro až orgasmicky dokonalý blockbuster. Perfektní syntéza noiru, sedmdesátek a moderny, pevně držená člověkem, který radši vyšperkované povídání a finále "od stolu" než velké trikové exhibice s padajícími raketami a greenscreenem za každou kulisou. Navíc podtržená rovnocenným ženským elementem, který po Cruiseovi přebírá oproti očekáváním žezlo kontaktních rubanic. Skvost, který je po 2 hodiny nepředvídatelný svými zvraty a omamující návratem k poctivé starosvětskosti. Unikátní blockbuster, který v dnešní době může vzniknout jen díky Cruiseovu producentskému "moudžu". Díky za něj a placentu k dobru. (30.07.2015)

M.I. Série zřejmě nejlépe porušuje zažité principy. Nerebootuje, nikam extra nespěchá, ačkoliv jí v nejbližších letech zřejmě čeká řada sequelů. Za těch 19 let teprve pátý díl a po páté s jiným režisérem. Brad Bird mě před čtyřmi lety dostal s Ghost Protocolem a já ani nečekal, že by čtyřku šlo kvalitativně překonat. Tom Cruise je však nestárnoucí stálice, která vždy dokáže přijít s něčím novým a tentokrát si k ruce vzal člověka, se kterým točil už Jacka Reachera. A rozhodně se nejedná o kvalitativní sešup dolů. Jestli totiž něco Christopher McQuairre umí, tak je to akce. Začátek je přímo zběsilý, skvěle mixuje známou ústřední melodii s kinetickou akcí až člověku vyrasí husí kůže a dobře se baví. Úvod ovšem zvedne laťku tak neuvěřitelně vysoko, že se jí ani přes všechny zvraty a další výborné honičky, ať už po svých či na rychlostních motorkách, bohužel nepodaří alespoň dostihnout. Právě scéna na motorkách je ovšem výborně choreograficky zvládnutá, kamera líbivě snímá motorku ze všech směrů a vychází z toho pro mě nejpřitažlivější akční sekvence od nového Mad Maxe. Ovšem i tentokrát nás bohužel čeká jedna komplet wtf scéna (konkrétně jeden podélný záběr) a jakmile dojde na delší a čím dál tím více monotónnější herecké dialogy, které chtě nechtě musí děj posunout kupředu, tak právě zde se ukáže, že Chris není tak dobrý vypravěč, jako jeho předchůdce. Ovšem nezvrhne se to v žádnou katastrofu a jeho vypulírovaný scénář vždycky dokáže přijít s nějakou trefnou vtipnou vložkou. Co naplat, že MIF opět neexistuje a napopáté se jde po nepříteli v podstatě z vlastních řad (alespoň na chvíli), jako větší ani ne tolik chybu, ale prohřešek, vidím v podobě absence sexy Pauly Patton, kterou nahrazuje pro mě neznámá Rebecca Ferguson. Z hlediska příběhu muselo jít o nový charakter, ale zkrátka mi chyběl Paulin sex-appeal, ačkoliv Rebecca je více než schůdná volba. Abych to nějakými slovy na závěr nějak podtrhl, Rogue Nation je výborná v akčích sekvencích v IMAXu, v mých v očích však zůstal skvělý Ghost Protocol na první příčce v oblíbenosti, co se týče Mission Impossible...83%...[31.7.2015_Cinema City IMAX_Flora] (31.07.2015)

Reachera miluju, k na první pohled nejzásadnější Huntově misi mi ale dobře skrývaná přemíra old-schoolové komornosti zrovna moc nesedí. U motorek jsem nicméně i tak trnul napětím a Ferguson je anděl. Nenudil jsem se ani na vteřinu, má to tunu zapamatováníhodných scén, no a znáte mě: až si to později v den blu-ray premiéry koupím a třikrát protočím v domácím kině, stejně to zase zvednu na pět. (01.08.2015)

Předností filmové série "Mission Impossible" vždy byla kombinace jasných konstant a autorských odchylek mezi jednotlivými díly. Ikonické prvky ustanovil již původní televizní seriál (masky, zadávání úkolů zprávami, které se samy zničí, i hořící zápalná šňůra) a filmy tyto původní atrakce využívají jako identifikační prvky, které je možno variovat či prostě upozaďovat. O to větší důraz kladou jednotlivé filmy na osobitosti stylu a nápaditosti akčních sekvencí, což obojí zajišťuje pohyb režisérů. V tomto ohledu pátá část série představuje precizně vysoustružený, ale na první pohled zdánlivě nejméně výrazný příspěvek série. Christopher McQuarrie si, soudě podle jeho scenáristických angažmá, velmi dobře rozumí s Tomem Cruisem a precizně zvládá filmařské řemeslo, ale není to tvůrce s vyhraněným formálním rukopisem či jasnou koncepcí akčních scén. Jeho "Mission Impossible" spíše přebírá štafetu po Bradu Birdovi precizním prostorovým rozvržením akčních scén a jejich nápaditým provázáním s atraktivním prostředím. Osobitost "Rogue Nation" a tedy i přínos režírujícího scenáristy se ale projevuje v dialozích, interakci postav a jejich motivacích. Více než v předchozích dílech tentokrát záleží na týmové práci a tedy i loajalitě, přátelství a profesní etice, které zakládají klíčové zvraty vyprávění a dostávají zosobnění ve fascinující mnohoznačné postavě Ilsy Faust. Ta na sebe strhává pozornost nejen charismatem představitelky Rebeccy Ferguson, ale také coby prototyp nové akční hrdinky. Nejen že se vyrovná hlavnímu hrdinovi co do schopností a houževnatosti a spolu s ním tvoří dokonalý profesionální tým, ale navíc nespadá do žádných tradičních klišé a přebírá některá klíčová privilegia mužských kolegů (záchrana hrdiny, finální souboj). Vlastně právě ona, která skvěle balancuje mezi šarmem, úderností, nadsázkou i osudovostí, dokonale vystihuje celý film a jeho osobitost. ____ PS: Koho by napadlo, že z tvářičky bravíčkových centerfoldů a ambiciózního herce charakterních rolí se na stará kolena stane hollywoodský ekvivalent Jackieho Chana (z doby zlaté éry hongkongské kinematografie)? A to navíc v éře, kdy americká kinematografie nemá žádné akční hvězdy, alespoň ne takové, jejichž jméno by bylo synonymem či garancí určitého typu atrakcí. Počínaje čtvrtou "Mission: Impossible" rozhovory s Cruisem a making of videa vyloženě evokují étos Jackieho Chana. Stejně jako on Cruise zdůrazňuje, že krkolomné sekvence a permanentní vystavování sama sebe reálnému nebezpečí podstupuje kvůli divákům a jejich pocitu úžasu. Cruisův zápal, odhodlání a fanatická dřina od "Ghost Protocol" po "Národ grázlů" si zaslouží o to větší uznání, že nutí také konkurenci ustupovat od šálení diváků počítačovými sekvencemi a mácháním kamerou a staly se tak předvojem nové éry spektakulárních akčních filmů. (27.08.2015)