Recenze (13)
Melancholická britská produkce nám pro jednou zase přináší příběhy ze života. Mě osobně se to líbilo a minimálně v jednom příběhu se dokáže vidět každý, jakéhokoliv věku, i když příběh vypráví starší či mladší člověk. Lehce propojené některými postavami, jedním nádražím a jedním velkým něčím, čemu lidstvo říká láska, ta, která dokáže dělat divy a hory přenášet... Pravá láska... ()
Pro mě rozporuplná minisérie, v níž se tvůrci opět pouští do zkoumání různých stránek lásky, která dokáže být nekonečně rozmanitá, krásná a zároveň zničující. Bohužel mě výrazněji zaujaly pouze epizody Holly a Adrian, přičemž největší problém celé série tkví ve značné nedějovitosti a nezáživnosti, které často činí i z půl hodiny nekonečné vyhlížení zvratu, či většinou konce. ()
Viděla jsem jen díl s Kayou Scodelario a o kvalitě rozhodně nelze pochybovat, i když dobrý dojem dosti kazí písničky typu Rosemunde Pilcher :)) A největším negativem je rozhodně délka jedné epizody, do třiceti minut prostě nemůžou ani omylem vtěsnat všechno. Zrovna na téma učitelka + zamilovaná studentka bych brala klidně i dvouhodinový film. ()
Hola Guys! =´) Stejně jako HELLSTRUCK jsem viděla díl s Kayou a mám i podobný názor na délku jednoho dílu, emoce byly popsány, intimní povaha citu mezi hrdinkami, rozhodnutí a city - vše podáno tak ladně a empaticky, ale nebylo dost místa na to, aby vykvetly - v tom délka jednoho dílu omezuje. Jinak se ale o kvalitě herectví, ani nápadu na seriál nedá pochybovat. Jako experiment dobré! (tím myslím - já jsem experimentovala :)) ()
Překvapivé, jak v pouze půlhodinových epizodách může být natolik řídký děj, až je to otrava. Dost často se tam postavy zbytečně procházejí po pláži či zírají kamsi do prázdna. Popravdě, dokázala jsem se podívat v kuse jen na první a poslední díl - kvůli D. Tennantovi a D. Morrisseymu, ostatní jsem po několika pokusech vzdala a přeskakovala jsem. /29. 4. 13./ ()
Reklama