San Andreas

Pozor, titul neodkazuje na legendárny diel GTA, ale tektonický zlom pod Californiou. San Andreas chrlí aktivitu a od L.A. po San Francisco vznikajú trhliny, obrovské vlny a mrakodrapy padajú jedna radosť. Z trailerov skrsla nádej, že dostaneme dobrú deštrukciu. Výsledok sa ale pri dĺžke 114 minút dal vytušiť a je tu problém - medzi akciu napchajú autori povinné scény a čaro sa vytratí. San Andreas pritom začína výborne. Lenže katastrofické filmy majú obrovskú výzvu: ak do nich natlačíte iba efekty, začnú po čase nudiť. Obrátená strana výzvy katastrofických filmov sú postavy, ktoré treba sledovať a báť sa o ne. Prípadne tipovať, či všetky prežijú a koho obetovať. Nutnosť povinných scén je zrejmá, ale koľko dialógov im venovať medzi akciou? San Andreas má všetky, čím ďalej ich sledujeme, tým sú otravnejšie. San Andreas bol priemerný letný blockbuster. Keď zúri akcia, je hlučná, agresívna, zábavná. Keď sa majú riešiť vzťahy a romantické nuansy, je to nie príliš podarená show. Bude americká vlajka na konci? Tomu verte a nemusí to režírovať ani Bay či Emmerich. (01.06.2019)

Letná príjemná pohodovka, pozerateľná iba v kine. Lenže, nedá sa nič robiť, ak sú triky a výprava fajn, tak vzťahové línie sú bohužiaľ čistý odpad. Ak padá mrakodrap, ktorý postavil súčasný priateľ bývalej Rockovej manželky a ona sa na to díva, tak by sa mohlo jednať o prirovnanie ku krachu ich vzťahu. Ale v tomto filme o tom vážne pochybujem. A ak aj áno, je to jediný chytrý moment filmu. Katastrofické filmy ovláda v súčasnom Hollywoode iba Roland a je to potom tak trochu hanba, že pri súčasných možnostiach CGI sa tam môžu, alebo niekedy ani nemôžu spoliehať iba na jedného režiséra, navyše imigranta. V kine za ***, ale tam som SA nevidel, doma za **, tam tie zúfalé dialógy vizuál bohužiaľ neprekryje. (02.07.2016)

A tak jsem po delší době svlékl svůj kostým nadčlověka a jako běžný smrtelník zamířil do běžného kina, kde jsem byl ku své nelibosti donucen podstoupit všechny ty běžné náležitosti, jako je mluvení s pokladní nebo placení lístku. S příslibem táhlých vizuálních orgasmů jsem nakonec zvolil San Andreas a byl jsem skálopevně přesvědčen, že mě navzdory předpokládanému klišovitému balastu pobaví. Že žijeme v revoluční technologické době mi totiž došlo už tehdy, kdy jsem si mohl do telefonu nainstalovat šikovnou aplikaci s nastavitelnými grafickými filtry, které mi v sekundě zvládly překopat fasádu tak radikálně, že jsem na fotce nevypadal jako nakažené prase ve fázi tepelného zpracování, ale jako úplně normální nechutný špekoun. Ovšem to, čeho jsem byl v kině následně svědkem, se dá slovy opsat jen stěží, na to by nestačily ani hadrové panenky a piksla Xanaxu. Pokud se chcete v televizi prosadit i vy, tak buďto začněte v ateliérech Novy zapékat kuřecí předkožky, nebo sepište scénář a držte se těchto klíčových bodů - rodina, disharmonie, rozvod; pravý táta neumí naslouchat pocitům, nový táta je bohatý podnikatel; pravý táta se s novým moc nemusí; přírodní katastrofa, zbořené domy, zničené silnice; pravý táta se ukáže jako hrdina, nový táta jako sráč; do děje zakomponujte typického blbečka kravaťáčka v kvádru, jenž si umí sám maximálně vyčistit zuby a nakoupit akcie, ovšem po vypuknutí apokalypsy se mění na záchranáře, hasiče, horníka, technika, elektroinženýra a Supermana; bla bla bla musíme držet pohromadě; bla bla bla rodina především; záchrana, procitnutí, láska; bla bla bla hodnoty; slzy, pláč, smutek, vzkříšení, radost, štěstí, západ slunce, americká vlajka, happy end - vážně, toto si někam zapište, naučte se to a skočte ze skály, jinak naše životy ztrácí smysl. Vlastně jediný moment, který nevypadal jako rozbředlá, smysl nedávající a vesmír popírající sračka, byl před filmem ten reklamní spot na ženský magazín Bydlení hrou a já naprosto vážně přemýšlím, že ho předobjednám celé rodině na nejmíň deset let, abych v sobě alespoň částečně zadusal ten provinilý pocit, že jsem dvoukilem podpořil takovou regulérní zmrdovinu. Chvílemi to působilo i fyzicky, až mě z toho průzračného výtoku esenciální trapnosti chytaly křeče v pátém podbradku. Ještě je důležité zmínit, že buď mám šedý zákal, nebo je 3D verze zkurveně tmavá, rozplizlá a nepřehledná, takže pokud váháte, jestli do tohoto filmu jít, tak běžte raději do plynové komory. A teď mě laskavě omluvte, jdu si zabodat hřebíky do očí, zabořit hlavu do hajzlu a slavnostně v obýváku zahájit premiérový TroškaFest 2015, abych si náležitě spravil chuť. Jo a děkuji uklízečkám z Cinema City Flora, že jsem si směl sednout na žvýkačku, kundy! (09.06.2015)

Dost špatný katastrofický film, až přespříliš stupidních scén a nezkonale nudná rodinná zachraňovačka. To fakt nejde natočit něco jinýho a ne pořád jet podle této klišoidní šablony? Moc mě to nebavilo, některé pasáže jsem musel dokonce přetáčet, a to moc často nedělám. U pár akčních scén jako např. při udeření tsunami jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet. 40% (29.10.2015)

Vše je v tomto filmu gigantické. Zemětřesení, vlny, rty Karly Gugino, svaly Dwejna Johnsona a poprsí Saši Dudário. Tím by se dal omluvit kasting, prostě ať je vše mega. To beru. Jen mě mrzelo, že zase museli lidičky řešit osobní vztahy na pozadí epické katastrofy. Konkrétně rozvod. To nemáme jiné archetypy? Vždyť takový pár jsme měli už ve filmu 2012, ne? Navzdory tomu je ale třeba pochválit, že udatný hrdina nezachraňuje celý svět, na ten zcela nepochybně sere, a jde si jen za svým, totiž zachránit svou dceru. Během jeho snah sledujeme tu největší demolici na filmovém plátně a to ti je taková paráda, že nejde podhodnotit. 3D pecka! Vše ale sráží ten strašlivý patos na konci (nejen), kdy se hrdinové rozhlédnou z vrcholku hory po celé té zkáze a lakonicky poznamenají: "Tak, a co budeme teď dělat?" načež se v dalším záběru rozvine obrovská americká vlajka na rozbořeném mostě jako odpověď a oni na sebe významně kývnou, jakože ví... (08.06.2015)