Francouzská spojka

Tady jde jednoznačně prokázat, že americká tvorba minulého století, hlavně pak sedmdesátých let, je ta nejlepší z celého amerického filmového trhu....naprosto geniální hudba doplněná skvělými výkony oblíbence Hackmana a Scheidera...jak říkám, sedmdesátá a osmdesátá léta v Americe a Francii, potažmo i Itálii, znamenala "Zlatou tvorbu" v kinematografii..... a naprostý svobodný rozvoj filmového umění... ! (16.07.2007)

Realistický neo-noirový thriller, na kterém lze výborně zkoumat evropské vlivy na Nový Hollywood. Stejně jako Godard v U konce s dechem nebo Costa-Gavras v Z (dva filmy zmíněné v režisérově audiokomentáři), také Friedkin uplatňuje dokumentárně veristický styl. Kamera budí dojem, že nezná trajektorii postav a musí spontánně reagovat na to, co se před ní odehrává. Vzdálenost kamery od postav a její pozice někdy věrně kopíruje způsob, jakým jsou tajně sledované podezřelé osoby (scéna v autobazaru). Mnohé scény jsou snímány z ruky a pouze s přirozeným osvětlením. Většina z nich se natáčela s kontaktním zvukem v reálných lokacích, často přímo na ulicích za plného provozu (což částečně platí i pro slavnou sebevražednou honičku) a bez zvláštního povolení. Věrnost reálným událostem, z nichž film vychází, šla tak daleko, že tvůrci použili skutečný heroin (a ve filmu ukazují tehdy používaný test jeho kvality) nebo policejní autodílnu, ve které se běžně demontovaly podezřelé vozy. K věrohodnosti přispívá také rozvolněná struktura vyprávění - čekací a sledovací prodlevy mezi akcí a reakcí jsou mnohem delší, než je zvykem v konvenčních kriminálkách, úspěch může záležet na náhodě, nebo se taky nikdy nemusí dostavit (tyhle prvky si o mnoho let později přisvojil srovnatelně realistický seriál The Wire). Výsledkem je procedurální dokudrama napěchované autentickou energií, díky níž vzniká dojem téměř fyzické časoprostorové blízkosti. Sázka na syrovost přitom nijak neumenšuje symbolické kvality vyprávění, které v souladu s dobovou skepsí není postavené na zřetelné opozici absolutního dobra a zla. Doyle možná má obdivuhodné detektivní instinkty, ale také je to frustrovaný rasistický zmetek, který si štvavým honem za zločinci kompenzuje, že zatímco on s kelímkem hnědé břečky mrzne na ulici, mocní sedí v teple a pohodlí luxusní restaurace. Nedostižitelný Charnier je oproti tomu uhlazený, zdvořilý a rozvážný a jeho chladná racionalita v něčem předznamenává nástup nového typu zloduchů, kteří jsou jen o trochu chamtivější než společnost, ve které žijí. Nestačí tedy, aby dobro bylo stejně nekompromisní jako zlo. Musí být ještě horší. Žádný film nevyjadřuje lépe oxymorón "špatné dobro". 85% Zajímavé komentáře: Visáč, rochelka (09.01.2006)

"To auto smrdí. Rozřežeme ho na kusy." Zarputilí poldové Doyle a Russo mě dost bavili, když šli po drogách i ve chvílích svého volna, ale na mazaného Charniera neměli. Ten mě zaujal, když se elegantně zbavoval svých pronásledovatelů a scéna, kdy si pohrál s Doylem při nastupování do metra, je prostě dokonalá. Jinak mi Francouzská spojka ukázala základní pravidla sledovačky, výhody brutality při získávání informací a jednu vynikající honičku. Pepek Doyle se s tím zkrátka moc nepáral a i když úplně nechápu, jak prošel přes psychotesty pro přijetí k policii, tak jsem si to s ním užil. (04.10.2018)

Docela dlouho sem se nudil než mi zhruba v polovině došlo, že to je vlastně revoluční film se skvělou atmosférou. Hackman hraje drsnýho Pepka skvěle, tu nasranost jsem mu nemohl nevěřit, zároveň záporáky jsem měl bohužel v jednom pytli s cedulí "ti hajzlové". Slavná honička vrchol filmu, ale abych docenil jí a i samotný film, tak se nad tím musím hodně zamyslet. (21.02.2015)

Vzpomněl jsem si, že už je to delší dobu, co jsem naposledy zhlédl nějaký ten film. Francouzská spojka mi přišla jako vhodná volba, a to vůbec nevím proč. Dovolím si začít tím, co se mi na filmu líbilo, neboť tady budeme rychle hotoví. Kdo film viděl, tak hádá správně, že to byl ten závod napříč městem auto vs. nadzemka. Tak a teď stojím před dvěmi možnostmi, jak ocenit zbytek. Mohu tu teď na 5 řádcích rozepsat, co všechno se mi vlastně na filmu nelíbilo a co všechno mi přišlo více než zastaralé, a nebo mohu prostě jednou větou napsat, že se mi nelíbil zbytek. Bystřejší z vás správně hádají, že jsem si vybral tu první možnost. Nuže, do fanklubu Gene Hackmana jsem nikdy nepatřil, nepatřím a patřit asi nikdy nebudu. Přesto tomuto chlapíkovi přeji dlouhý a pestrý zbytek života. Film je hrozně a zbytečně natahaný. Honička městem, kde dva chlapíci utíkají je divákovi zprostředkovaná stylem, že vám režisér několikrát ukáže každého z nich, snad abyste měli dokonalou představu zda jim stále stačí síly + pár záběrů společných, kde vám je umožněno překontrolovat jejich rozestupy. Myslím, že nemá cenu vás vodit i nadále za nos a přiznat vám, že zdejší fámy, že film za 40 let nezestárl jsou založené na lžích. 40 let je prostě dlouhá doba, za kterou dovede zestárnout film každý. Děj je velmi přímočarý a je vlatně napsán ve zdejším obsahu. Dovolil bych si to doplnit, že boj probíhá stylem, že detektivové buď někoho sledují, někoho honí a nebo někoho šikanují. Málem bych snad zapomněl, že su tu i cca 3× střílí. Tudíž hádáte správně. Film je velmi pestrý. Takže se slzou na víčku si stále myslím, že ten odpad tady není úplně mimo. A hurá na druhý díl. (27.12.2011)