Dvojník

Dvě věci. První je komentář uživatele Wacoslava, kterej je pěkně ubohej a pochybuji, že já psychopatem jsem. Ten sekundární bodík ... přestávám hodnotit filmy. Čeká mne další podobný film Oddělen s Brodym a počítám, že můj mozek dostane zabrat. Mám za sebou Enemy s Gyllenhaalem a doteď nevím co k tomu říct. Nyní mnou otřásl Dvojník a hodnotit takové filmy zřejmě nemá cenu. Obávám se, že se mi nepodařilo pochopit myšlenku filmu. MOŽNÉ SPOILERY: Mám dvě verze. Buď to nějak souvisí s prací, kde hlavní hrdina Simon makal - pač fráze typu "člověk je byznys, byznys je člověk" jsou teda odvážné a nějakou roli to určitě hraje v té pointě. Ta druhá věc - máme uzavřeného kluka, je přehlížený a v představách si vykresluje opak sebe samého. Zatímco ho lidi rádi nemají, ve své hlavě je všemi milován. Podaří se mu Dvojníka přetavit do reality a není schopen udržet potřebnou rovnováhu myšlenek a je vyplašený tou skutečností, proto to končí tak jak to končí. Je to jen teorie, ale jinak si to nedokážu vysvětlit. Jinak hudba, vizuální stránka, slušné herecké výkony, povedl se aj humor - poslední půlhodinka pěkný nervák, všecko ideální. (25.07.2015)

„Simon, give Rudolph his arm back!“ V umění docela často zpracovávaný motiv doppelgängera zasazen do bezčasí a kulis připomínající rozpustilé kousky létajícího cirkusáka Gilliama, k tomu něco z Kaurismäkiho a Procesu od Orsona Wellese a vznikne avantgardní cosi o tom, že život lze žít mnoha (leckdy hodně odlišnými) způsoby. Nesmělý obdiv k Mii sice vyvažoval nepřekonatelný odpor k projevu Eisenberga, ale zatímco u podobně laděného Mechanika, Villeneuveova Nepřítele či Lost Highway jsem měl pocit, že mě vcucnul vysavač a já se z něj dostanu, až on bude chtít, tak Ayoadeho lehce černohumorný lux příliš nefungoval. Apropo, neexistovat pro své okolí zase není tak špatné. Až se jednou ztratíte, nikdo vás nebude hledat.. (26.10.2016)

Po všech těch velmi vydařených videoklipech a poměrně povedném Submarine se Moss režisérsky vrátil, a stojí to za to. Vizuálně to připomíná klipy pro Arctic Monkeys, Ayoade si skvěle hraje se světlem, stíny a kouřem, většina záběrů je esteticky vycentralizovaná, mizanscéna velmi strohá, takže skvěle koresponduje s celkovým Simonovým odcizením a samotou. Jesse Eisenberg opět hraje zuckerbergoidní postavu pohybujícím se na autistickém spektru, ale s objevením jeho "doppelgängera" se rozehraje, a schizofrenika balancujícího na pokraji nervového zhroucení mu uvěří snad každý. A IT Crowdovské camea rozhodně potěší! A mimochodem, produkoval to Harmony Korine! (08.04.2014)

Jsem sice znechucen první 40 minutovkou, protože jsem uvažoval o vypnutí, opravdu jsem umíral a nesnesl jsem pohled na nesympatického Eisenberga a po chvíli jsem jej viděl hned dvakrát, ale naštěstí po příchodu na scénu jeho dvojníka, film nabral úplně jiné obrátky a o zábavu až do konce bylo postaráno. Představoval bych si jiný konec, ale přesto mírná spokojenost. Kreativita se tvůrcům upřít nemůže. 65% (26.06.2014)

Z Dostojevského převzal Richard Ayoade temnotu a skepsi, od Franze Kafky existenciální nejistotu, smysl pro absurditu a černý humor, od Jeuneta kamerové filtry, od Terryho Gilliama nádech dystopie a asi bych mohl ještě chvilku v hledání inspirace od jiných autorů mohl pokračovat. Přesto je to své a podle mého opravdu dobré. Určitě neskonale lepší než Oliver Tate od téhož režiséra, který jsem měl možnost vidět před pár dny. Přítomnost Miy Wasikowské tomu dodává ženský půvab a Jesse Eisenberg svého rozdvojeného hrdinu hraje přesvědčivě a s přehledem. Asi bych dal jen 4*, ale snímek mi přijde na ČSFD zbytečně podhodnocený. Podařených kafkiád není mnoho a dvojník k nim podle mého patří. Atmosféra se mu nedá upřít a vlastně už se mi delší dobu nestalo, abych tak hrdinovi držel palce, aby z téhle šlamastiky vyvázl se zdravou kůží. Celkový dojem: 90 %. (13.11.2016)