Struktura krystalu

Ambície vs. ústranie. Svetobežníctvo vs. usadenosť. Samota vs. partnerstvo. Dva prístupy k životu po skončení školy. Nie jednoznačne, ale predsa drukujúce skôr prírode, pokoju, rodine. Cestou do mesta vidíme fabriku ako rakovinotvorný vred na tvári krajiny, ako výsledok pokroku výskumu, vedy. Tej, ktorej zástupca sa pohŕdavo ošíva pri počúvaní vážnej hudby a s povznesenou nudou vyfukuje dym z cigarety. Starosti si nerobí ani z priateľstva a pokúša sa zviesť kamarátovu manželku. Nad filozofiou ohŕňa nos, ku kariére si dopomohol krádežou myšlienok. Naznačená konfrontácia trochu zlyháva na príliš tézovitom vyhranení charakterov (zodpovedajúcich zhruba osi mesto-dedina) s jasne naznačeným režisérovým postojom, čím sa postavy stávajú len neživotnými plôškami kryštáľu, o ktorého variabilné farebné odtiene tu asi malo ísť. Vo francisovom komentári spomenuté Passerovo Intimní osvětlení nepotrebuje toľko a predsa poskytuje komplexnejší pohľad. 75%. (12.08.2008)

Co vznikne spojí-li se Intimní osvětlení s Cechovem a učebnicí fyziky? Originální snímek, který k porovnání dvou způsobů života větvících se z jediného kmene přistupuje zdrženlivěji než Passerova sonda a opravdu se jasný obraz spíše lomí, jako když se na něj díváme prizmatem krystalu. I tak je neméně podmanivý a má svojí zvláštní poetiku. (23.09.2011)

Minimalizmus, tak netypický pre tohto režiséra, mi nevyhovoval. Len jasný, rozpracovaný a ostrý konflikt ideí dáva filmom o morálke "zmysluplný říz". Ten tu narozdiel od neskorších Zanussiho filmov, ustúpil na úkor prírodnej, takmer idylickej atmosféry len s náznakom sporu / sporov. Film mal vhodnú dĺžku, akurát na to, aby sa divák nestihol začať nudiť. Synchronizácia hudby a obrazu bola skvelá. (28.10.2008)

Zatímco z Iluminace jsem měla deprese, Struktura krystalu je vcelku příjemná nekonfliktní dialektika. Autor sám sobě pokládal otázky o smyslu života a ve filmu tyto otázky rozepsal do dvou postav dávných spolužáků, z nichž jeden po škole pokračuje v akademické dráze a ten druhý žije spokojený život na venkově s učitelkou. Tématizuje se zde tradiční rozhodnutí každého vysokoškoláka o tom, jak dále naloží se životem. Formálně nostalgické, obsahově stále aktuální. (15.06.2017)

Režisér Zanussi nám ve svém celovečerním debutu předkládá dva pohledy na život vědce. Dva přátelé, kteří spolu kdysi studovali (a mají tedy stejné předpoklady) se po letech setkávají. Jeden je dravý, profesionální, úspěšný, buduje kariéru, ale k tomu je potřeba i jistá dávka cynismu a bezohlednosti. Druhý žije na vesnici, v souladu s přírodou, mechanicky se stará o meteorologickou stanici a hloubá v knihách o otázkách nekonečna. Ale nemarní tak svůj talent, když by mohl přispět lidstvu svými objevy? Není to jen zbabělý únik před světem? Který z nich je lepší a lze to vůbec rozhodnout? Jediným závěrem je, že život obou je sobecký... (16.11.2006)