Avengers: Age of Ultron

„I’ve had a long day. Eugene O’Neill long.“ Whedon nepřekvapivě sází na již osvědčené. Také druzí Avengers jsou duchaplnou akční týmovkou, která baví více chytrými dialogy než masivními, stylisticky opojnými akčními sekvencemi, které jsou tentokrát zásluhou dlouhých „štafetových“ záběrů alespoň o chlup přehlednější (zatímco jednička touto figurou na důkaz sehranosti týmu vrcholila, ve dvojce už slouží jako vizuální leitmotiv). ___ Interakce mezi postavami už není jen o tom, že k sobě musí najít cestu, zachovat si svou osobitost a přitom se naučit kooperovat. Začínají lépe poznávat jeden druhého i vlastní temné stránky, čímž jsme vedeni k tomu, abychom je vnímali také jako lidi (resp. postavy s lidskými problémy), nejen jako nadlidské a v podstatě neohrozitelné zachránce civilizace (ne pro nic za nic se hrdinové oslovují převážně civilními jmény). Přesto film ve vztahové rovině nepřekročí hranici vzájemného popichování a postrádá vážnější konflikt, který by ohrozil semknutost týmu. Whedon zůstává vůči svým hrdinům a jejich poněkud pubertálnímu uvažování příliš smířlivý a Age of Ultron má navzdory lehkému zvážnění stále daleko k ponurosti a závažnosti Strážců nebo alespoň Temného rytíře. Z tónu filmu je od začátku patrné, že do tuhého nepůjde, problémy dospělých se řešit nebudou (podání vztahu Nataši a Bruce, stejně jako Clintonova rodinného života nejlépe vystihuje anglické adjektivum „corny“), vážná krize nenastane a narážky na mezinárodní politiku Spojených států zůstanou na obecné úrovni (Ultron jako výsledek postupující mechanizace válčení, násilí páchané v zájmu ochrany demokratických hodnot, napětí mezi transparentní a veřejnosti utajenou válkou proti teroru, kdy první přístup reprezentuje idealistický Captain America a druhý Stark). ___ Primární zájem o lidský element se oproti elitářské jedničce neomezuje na superhrdiny – finální akční sekvence je založená na snaze zachránit co nejvíce civilistů. Zaujatost vlastním tragickým osudem, vzájemné flirtování a úsměvné poměřování eg jsou tak vyvažovány starostí o obyčejné lidské životy, která ovšem slouží zejména k podtrhnutí mytologického rozměru vyprávění. Hrdinové by ani v závěrečných titulcích nemuseli být zobrazeni ve formě klasického sousoší, aby nám došlo, že jim v moderním (fikčním) světě náleží stejná úloha, jakou ve starověku plnili řečtí bohové. ___ Druzí Avengers jsou suverénnějším, třebaže místy poněkud mechanickým projevem toho, čím první Avengers překvapovali – skloubení hlučného blockbusteru s civilní a důvtipnou konverzační vztahovkou. Kdyby představovat finální vývojovou fázi marvelovských adaptací, nebudu se zlobit. Ve vztahu k žánrovým konvencím subverzivní třetí Iron Man a vypravěčsky důmyslný druhý Captain America ovšem ukázali, že to jde i nápaditěji. ___ Age of Ultron je nakonec nejodvážnější nároky kladenými na diváka, který se chce v příběhu a velkém množství postav po celých 140 minut dokonale orientovat. Začíná bez jakékoli expozice in media res a vysvětlováním, kdo je kdo a oč mu jde, se nezdržuje ani během následujících dvou hodin. Mnohé narážky, náznaky a aluze předpokládají, že se ve fikční encyklopedii orientujete se stejnou pohotovostí jako postavy. Ačkoli jsem zatím po většinu čas byl v obraze, nedokážu si představit, jak budu třídění obrovského množství fakt zvládat o deset filmů a stovku seriálových epizod později. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Rudinsky (01.05.2015) (méně) (více)

AVENGERS byli dle některých výborným komiksovým filmem, protože pojednávali o superhrdnech. Pokračování AVENGERS s podtitulem AGE OF ULTRON je naopak super, protože je o lidech, kteří jsou superhrdiny - a i v akčních pasážích volí lidskou perspektivu, když je kladen důraz na bezpečí obyvatel měst, jsou zachraňováni civilisté apod. Ačkoliv pracuje s overreacherovským narativem, kdy vědec stvoří potenciální hrozbu pro lidstvo, žánrově se nejvíc přibližuje právě válečnému snímku. V něm jeden tým bojuje proti společnému nepříteli, kterého pomohl (spolu)vytvořit - a nechybí ani rekrutování nových členů, motivační proslovy během bitvy ad._____ Paradoxně je dvojka v tuzemsku kritizována za to, že na rozdíl od sólovek jednotlivých superhrdinů není žánrově odlišená. Nemístných výtek zaznívá přitom několik: vyprávění se nikam neposouvá dál a je pouhou záminkou pro vršení mnohdy nepřehledných atrakcí, z hlediska stylu jde o nevýrazné dílo a záporák je nezajímavý. Vzhledem k tomu, že (meta)komentář píši víc než týden po premiéře, je možné za pomocí konkrétních - místy spoileroidních - příkladů tato nejčastěji zmiňovaná negativa vyvrátit._____ Nepočítáme-li ANT-MANa, je AGE OF ULTRON završením druhé marvelovské fáze. Tvrdit, že jsme se na jejím konci nikam dál nedopracovali, znamená nejenom ignorovat přírůstek v podobě nových postav (Scarlet Witch, Vision) a přetransformování S.H.I.EL.D.u, ale i celý epilog sestávající se z obměny původního týmu za zcela nový. Vyprávění s velkým počtem hlavních i vedlejších postav opravdu není jenom zástěrkou k přívalu digibordelu. Naopak by člověk těžko pohledal blockbuster, ve kterém by akce jednak byla vždy pečlivě motivována ve vyprávění, jednak během ní postavy procházely vývojem, který by byl příčinně rozvíjen. Dvojčata změní svůj cíl, k sbližování Black Widow a Bruce Bannera/Hulka dochází především během ní, jsou prohlubovány názorové střety mezi členy Avengerů, kdy je předjímán budoucí rozkol, nahlédneme do obav Avengerů díky funkčně využité schopnosti Scarlet Witch ad. Nepíšíč o tom, že nejsou za sebe sázeny trikově opulentní pasáže, protože je podstatný zmiňovaný lidský prvek při ochraně/zachraňování občanů._____ Týmové (ne)spolupráci se podřizuje i styl, který svými záběry-sekvencemi vybočuje z normy toho, jak je v současnosti snímána a stříhána akce. Zatímco v jedničce byl jeden okázalý záběr ukazující superhrdiny jako tým, dvojka takovým začíná a přidává změnu hledisek v rámci záběru-sekvence. Je-li něco rychleji stříháno, až v tom divák/divačka přestává mít přehled, má to své opodstatnění v tom, že i superhrdinové ztrácí orientaci, jak na tom jsou ostatní členové (např. únos Black Widow). A stejně jako v první části je (ne)shoda v dialogové sekvenci vyjádřena prostřednictvím toho, že protagonisté jsou buď v jednom záběru (shoda), nebo se používá figury záběr-protizáběr (neshoda) - a nově přibylo odlišení na základě svícení (např. Stark a Banner nad budoucím Visionovým tělem). Vůbec je oproti předchozímu dílu styl mnohem (sebe)uvědomělejší díky odkazování ke konkrétním ikonickým výjevům z komiksu a díky nejenom digitálním průletům předjímajícím důležitost určitého prostoru později ve vyprávění, ale i vizualizací střetu dvou umělých inteligencí._____ Požadavek, že akční film je tak dobrý, jak je jeho záporák, se většinou omezuje na to, kdo je do role antagonisty obsazen (James Spader, výborný hlasový projev), nikoliv na jeho úlohu ve vyprávění. Kritizovaný Ultron je poměrně nekonvenční padouch, jehož motivace jsou nám hned z počátku známy, ale cíl - konkrétní uskutečnění plánu - se dozvídáme až v průběhu vyprávění. Nejdůležitější jsou jeho dva rysy. Jednak je odvrácenou stránkou Tonyho Starka/Iron Mana, což vráží klín mezi Avengers, jednak se jeho vědomí může přemísťovat z jedné plechovky do další, a tak je vhodným padouchem pro tým, ve kterém s ním poměří síly všichni pěkně postupně (Iron Man ve Wakandě, Kapitán Amerika na náklaďáku, Vision - Thor - Hulk - Scarlet Witch v závěrečném aktu)._____ Pokud je AVENGERS: AGE OF ULTRON v něčem problematickým počinem, není to z hlediska Marvel Cinematic Universe (MCU) ve vyprávění stojícím na místě, nevýrazném stylu anebo nijakém záporákovi. (Ignorujme významovou rovinu, kdy se nabízí interpretace s ohledem na N.S.A. a další aféry představující pro Světového policajta "hrozbu" zevnitř.) Potíž může činit serializovaná povaha celého MCU. Zatímco AVENGERS ještě fungovali jako crossover, ve kterém se setkali superhrdinové představení v sólovce (a pár dalších), AVENGERS: AGE OF ULTRON neobstojí jako samostatné vyprávění nezávislé na komiksovém předpokračování a seriálových AGENTS OF S.H.I.E.L.D. Strukturně - a rytmicky - tak jde o značně nevyrovnané dílo. Dílo, které je super tím, že není super. (10.05.2015) (méně) (více)

Nikdy jsem ani na zlomek vteřiny nepochyboval o tom, že by si všichni ti zdatní členové nepřemožitelné ligy Avengers hravě neporadili s jakoukoliv formou nepřátelské inteligence, kterou jim ze švihlého leporela pro nerdy upletli zfetovaní scenáristé na houbičkách. A až bude ve trojce Rocco Siffredi během pracovního nasazení experimentovat s molekulárním zvětšovačem, vymkne se mu to a město přepadne obří, geneticky zmutovaná, spektakulární kunda, co bude šukat mrakodrapy, zaplavovat ulice poševním výtokem a pohlcovat zbohatlé staříky, tak věřím, že i tehdy se budeme moci spolehnout na epickou synchronicitu legendární suity moderních hrdinů, kteří se na ní zkušeně prostřídají a nakonec ji udolají, takže si píča dá cigárko a usne. Ačkoliv v tomto aspektu militantního konsensu jednoznačně vynikají, tak věřím, že u jiných banálních interakcí, ve kterých zase excelujeme my, běžní lidští smrtelníci se superschopností sníst pětadvacet topinek s Ďábelskými tousty pod pět minut, to vždycky spolehlivě poserou. Nastiňme si názorně situaci, kdy si naše parta neohrožených Avengerů po vymýcení mimozemské invaze hyperinteligentních antropomorfních humanoidů odskočí do Mekáče na big mac, protože jim po té nepřehledné přeplácané digiakci krapet vyhládlo. První trapas nastává hned při objednávce, poněvadž kapitán Amerika je příliš hrdý na to, aby poslouchal nějakou nevyučenou kadeřnici za pultem a tak si odmítá vzít na jídlo tác. Nakonec mu Thor vysvětlí, aby ze sebe laskavě přestal dělat čuráka, že by ten dětský miniburger mohl být horký, takže ať jako tác použije svůj štít a všichni se jdou posadit ke společnému stolu. Mladé brigádnici s pečlivě urovnaným červeným kšiltem brzy vytečou nervy, protože nikdo si nedokáže představit, kolik kurva musí za směnu obsloužit debilů a nějací šašci z maškarního ji prostě srát nebudou, takže zavolá vedoucího na toho blbečka s kladivem na stole, co se jí směje do ksichtu. Mezitím se bude Bruce Banner neúspěšně snažit zaplatit své Happy Meal menu stravenkami a Kapitán Amerika v rámci prevence urve na hajzlech kliku, protože co kdyby ho ty dveře chtěly zabít a jelikož v kabince metr krát metr se mu těžko pohybuje, tak si po dvaceti minutách marného boje s latexovým zipem nasere do kombinézy. Iron Man se bude snažit trošku přihřát svoji misku hranolek plazmovým kanonem, bohužel u toho omylem usmaží pětičlennou čínskou rodinu z druhé strany restaurace a párek veganů od vedle bude užasle sledovat Hawkeyův trojitý cheesburger, anžto tolik masa viděli naposledy vloni na festivalu Brokolice, na kterém parta bigotních listošuků veřejně ukřižovala prase, ovšem z toho je Hawkey pochopitelně nervózní a tak začne vyzývat obě mentolky na bitku. Black Widow nežere, protože je piča a drží dietu a jakmile Bruce najde ve svém Happy Mealu figurku Lokiho, tak se nasere, zezelená, rozmrdá půlku Mekáče a ušlape si přicházejícího vedoucího do hambáče. Prostě to není pro naše milé hrdiny v běžném světě žádný med a protože svět zachraňují jednou za tři roky na dvě a půl hodinky, tak si myslím, že se musí většinu času spíše trápit. A to je nechci vidět při vyplňování daňového přiznání! Ale když si tak vybavím ty desetileté podvyživené děti z Bangladéše, co makají denně dvacítky za pět dolarů v zaflusané továrně v přístavišti a slepují nám ajfóny a ty super inteligentní vysavače, co umějí rozmáznout psí hovno po úplně celým obýváku, tak je mi to vlastně úplně u prdele. Jak kreténi se superschopnostmi, tak děti se superanorexií. Dejte mi svátek! (03.05.2015) (méně) (více)