Frajeři ve Vegas

Pokud se dožiju důchodového věku, tak vyklepu peníze z prasátka, přibalím si Kynedril, Ibuprofen, Paralen, Letrox, Viagru, inkontinenční pleny a prchám do Vegas, abych zjistil, zda-li ještě žiju. Doufám, že tam potkám Billyho, Paddyho, Archieho i Sama, protože s těmi musí být velká zábava, i když to tento snímek příliš nepotvrdil. Pouze ukázal slušný potenciál, který následně zabil sterilním scénářem. A to je škoda, protože párty rozhazovačných důchodců mohla být skutečně nezapomenutelná. (20.07.2014)

Ale jo bavilo mě to. Ze začátku jsem si říkal, že tvůrci zbytečně tlačej na pilu, protože opravdu v každý druhý scéně se upozorňovalo na to, že hlavní hrdinové jsou důchodci a po pár minutách jsem si říkal jako že dobrý, ale už by to mohlo posunout dál a ono furt nic. Nicméně i přesto jsem se nenudil a na tuhle hru dobrovolně přistoupil, protože čtveřice Douglas, De Niro, Freeman a Kline je opravdu výborná a já bych si je s chutí dal ve dvojce. 70% (20.01.2014)

Onen feeling těžící z přítomnosti hvězdných veteránů zas tak silný nebyl. V tomto aspektu je na tom mnohem lépe např. Stand Up Guys či Expendables. Těšil jsem se na komedii, v níž senilní dědkové zapomenou na artrózu, seberou své poslední síly a rozjedou to ve velkém stylu. Bohužel párty, kterou rozjeli byla stejně velkolepá jako sraz dvou babiček, které přišly do kavárny na větrníčky. Neustálé žvanění o životních láskách a jejích hodnotách je otravné a během těchto chvil jsem přemýšlel, zda se vůbec jedná o komedii. Vypadá to, že se někomu ze štábu do tohoto žánru nechtělo. Slabý průměr. (02.03.2014)

Říkal jsem si, čím můžou staříci překvapit, a světe div se, můžou! Není to bomba, ale nadprůměrná pohodová komedie jo. Zasmějete se, uslyšíte rady do života, někdo dostane za vyučenou. Jo, snůška klišé, ale s touhle čtyřkou je celkem sranda. # [monitor, 5.1, EN sub] # příběh *** | hudba *** | humor ** | akce * | napětí – | pustil bycxh si znovu *** (24.05.2014)

Zpravidla sleduji veškerou kinematografickou svoloč na svém laptopu, protože ten je ode mě zvyklý už na ledasco; od tvrdého zoofilního porna, kde si to bez skrupulí rozdává lenochod s kaprem, přes asijské dokumenty o ekonomické situaci v Arménii, až po všech čtyřicet dílů internetového pořadu Druhy banánů a jejich tvary. Avšak já, lišácký píčus, jsem překvapivě učinil výjimku a tento velkofilm si stáhl a hodil do své super třidé telky. Původně jsem si myslel, že neživé věci jsou... mno, ehm, neživé. Ale když jsem svýmu Samsungu naládoval do útrob toto veledílo, začal na mě skrze své spoje mluvit. Nejdřív jsem mu moc nerozuměl, protože upřímně, televizština není moje parketa, ale po několika scénách jsem ho začal chápat. On se, chudák maličká, snažil spáchat sebevraždu. Prvně vyhrožoval, že si podřízne spoje od satelitu, ale to jsem mu záhy vymluvil, protože jsem mu film dodal na flashce a nemělo by to smysl. Pak se snažil překlopit květináč nad ním a rozbít si jím svoji super OLED obrazovku. Kokot. Hypnotizoval fikus na poličce, ale ten nereagoval, protože byl zaneprázdněn zjištěním, že vlastně není fikus, ale marihuana. Když na jeho prosby nereagoval ani porcelánový slon na komodě, do jehož chobotu jsem mu ukryl dva gramy kokainu, Samsung zavelel a vyhodil mi elektřinu v celém bytě. Vlastně to ani nebyla třidé televize. Spíš televize. Ne.. spíš rádio. Vlastně to ani nebyl byt. Spíš kámošová koupelna. Ne... spíš záchod. Vlastně to ani nebyl kokain, spíš namíchaný perník... Ne, spíš cukr. (11.04.2014)