X-Men: Budoucí minulost

Wolverinův Life on Mars. V kontextu série obdivuhodný vypravěčský počin, kterému se částečným přepsáním historie několika fikčních světů daří sesíťovat předchozí Singerovy filmy s První třídou i s Wolverinovými spin-offy (tvůrci dokázali vytvořit film, který paralelně otevírá i zavírá původní trilogii). Jako samostatný film pro nově přistoupivší hodně problematický počin, který se nezdržuje uváděním postav, natož vysvětlováním jejich vztahů a motivací. Přesnější časové lokalizování příběhu a z toho plynoucí intelektuální slast umožňují nápovědy ve formě narážek, které jsou stejně jako ve Star Treku: Do temnoty určeny předně zasvěceným. Ani vyprávění není dynamizováno předně akčními scénami, nýbrž vztahy mezi postavami a jejich (ne)ochotou připojit se k určité skupině (z outsiderů se stávají týmoví hráči a opačně). Vztahy přitom neexistují pouze na horizontální rovině, ale ve dvou různých časových rovinách. V každé z nich přitom platí jiná spojenectví, což nás nutí neustále vyhodnocovat, k čemu všemu mezi minulostí a budoucností došlo a co by se mohlo změnit na základě právě probíhajícího dění. Přehlednosti komunikace mezi minulostí a budoucností napomáhá distribuce informací omezeným počtem významnějších postav, z nichž každá na sebe váže mírně odlišný styl a tón vyprávění (zatímco vedlejší postavy jako Kitty slouží pouze coby jednorozměrné narativní nástroje). Nejvýraznější je tohle mutování u kapitoly patřící Quicksilverovy, ale dobře zřetelná je také různá míra tragičnosti, s jakou situaci nahlíží na jedné straně Wolverine a Beast, na druhé Magneto a Xavier. Sázka na postavy při obdobném množství charakterů vyjevuje svá úskalí, když má dojít na lámání chleba. Neboť na psychologizování nezbývá čas, rozhodující okamžiky jsou zhuštěny do emocionálně vyhrocených proslovů, které bych čekal spíše od Kapitána Ameriky (s kterým Budoucí minulost spojuje sedmdesátkové podezření, že svět ve skutečnosti neřídí ti správní lidé). Akční scény, které ne vždy přispívají k rozvíjení zápletky, pak zase působí nuceně, jako obrazový balast a snaha splnit kvótu spektakulárních scén nezbytných pro to, aby mohl být film označen za blockbuster. K Budoucí minulosti se nebudu vracet se stejnou chutí jako k První třídě, která mne baví bondovskou stylizací a promyšleným představováním nových postav, ale minimálně kvůli pochopení a docenění jejího významu pro ostatní X-Men filmy považuji další zhlédnutí za nezbytné, což je vlastně to nejlepší, co si nějaký komerční film může přát. 80% (22.05.2014)

Singer potácející se mezi nápaditými, vtahujícími sekvencemi (kulka, Quicksilver, teleporty Blink, rozhovor Charlesů) a nudnou vatou okolo, která navíc nedává moc smysl (proč vlastně potřebují Magneta? Jo, aha, aby ten film měl aspoň nějakého záporáka.) a nutí vás uvědomit si, že je linie z First Class dokonale nezajímavá, protože nikdo nemá ani náznak hloubky z prvních dvou dílů (snaha je jen u Charlese, zbytek je shluk černobílých figurek bez pointy - Magneto zlý, Mystigue furt mimo, Beast jakbysmet, Wolverine je statér, protože už nemá, co přinést) a jen se tak plahočí na plátně, aby se mohly dolovat další dolary, zatímco Kinberg a spol. by byli bez vzpomínání na starou gardu jednoznačně v háji (emoce hrozně na vodě). Potitulková scéna tragická. P.S.: Podle kvalit předlohy se to ale dalo čekat. (22.05.2014)

Hollywoodští pejskové a kočičky upekli dort, ve kterém chtěli mít vše(chny) a to rovnou napříč universy, časem i prostorem. A ve výsledku se nedostává žádáného prostoru a času na plátně ničemu a nikomu. Vše je totiž tak hrrr, že naprosto zaniká dosud největší klad filmových X-menů. A to sice práce s postavami, jejich vývojem, strachy, vzájemnými vztahy a z toho pramenícími emocemi. Tady jsou všichni bez výjimky odsunuti do rolí velká slova deklamujících chladných panáků, které z toho deklamování tu a tam vyruší nějaká ta povinná blockbusterová akce. Ta navíc působí vždy dost samoúčelně naroubovaná; což neznamená, že je sama o sobě špatná, protože není. Singer si ukousl příliš velké sousto, což je škoda o to více, že z toho tu a tam probleskuje (povětšinou díky obsazení), jak dobré to mohlo být, kdyby si někdo zodpovědný uvědomil, že méně je někdy mnohem více. (21.05.2014)

Viac než čokoľvek stávka na istotu, čo je u Singera do istej miery prekvapenie. Budúca minulosť postráda dravosť a dynamiku Prvej triedy a napriek remeselnej istote pôsobí kvalitnejšie dianie v budúcnosti, ktoré má pritom výrazne menší priestor. Vzťahy medzi postavami každopádne fungujú a takmer každá je zmysluplne využitá, napriek tomu sa neviem ubrániť dojmu, že niektoré by si zaslúžili výraznejší priestor (Raven, Trusk, alebo i Rouge, ktorá sa mihne doslova na pár sekúnd). Výrazný problém nemám ani s antiblockbusterovým finále, vsádzajúcim skôr na emócie. Horšie je to so správaním postáv v istých momentoch a nie úplne logickým vyústením, ktoré naviac jemne podrýva kontinuitu celého vesmíru a ako bonus k tomu nezmyselne prezrádza časť budúcnosti. Zábavný blockbuster sa síce dostavil, ale Vaughn chýba viac, ako sa pôvodne čakalo. (27.05.2014)

Po děsivém úvodu to naštěstí byli standardně kvalitní X-meni, tato série je zkrátka inteligentnější než 90% jiných comiscových filmů. Jen kvůli scénám s Quicksilverem si to snad i stáhnu:) Dejte si záležet, abyste do sálu přišli až 10 minut po začátku, ušetříte si zbytečnou a trapnou CGI rvačku, která je tam jen proto, aby udržela děcka v sále. (22.05.2014)