Nymfomanka, část I.

Tiera baví provokovat, to je všeobecně známo. Ale kam až je schopen jít? Odpovědí je Nymfomanka. Nabízí opět řadu zajímavých záběru, které připomínají především jeho starší snímky Prvek zločinu a Evropa, Dlouhé záběry, kdy kamera projíždí objektem a nabízí pohledy z různého úhlu na ležící ženu. Poetické záběry či hra symbolů ať už z oblasti matematiky, rybaření, přírodovědy nebo hudby mají zřejmě docílit hloubky příběhu, ale působil na mne spíš rušivě. Jenže mi to nedalo. Pustila jsem si Nymfomanku ještě jednou, aby mi navazaovala na druhou část. A objevila se mnohem zábavnější poloha. To, že si z nás pan režisér bezostyšně utahuje jsem vnímala už poprvé, ae podruhé se mi podařilo naladit se na jeho vlnu. A užila jsem si to!! Začala jsem se těšit na dvojku. (08.12.2014)

Zapomeňte na lásku. Dánský provokatér Lars von Trier vám ukáže opravdové porno. Minimálně to slibují propagační texty k očekávané Nymfomance. Příběh ženy, která v dialogu se starším mužem postupně odhaluje svůj pokroucený sexuální život, si ovšem nálepku porno nezaslouží. Vyjma dvou explicitních scén má film spíše nádech vztyčeného prostředníčku směrem prudérní společnosti. A hlavně jde o, jak bývá u Triera zvykem, velmi dobře napsaný film, s řadou památných scén, dialogů a vynikajících herců. Oproti Melancholii a Antikristovou tu dominuje i černý humor, jehož jednoznačným vrcholem je kratičká etuda s Umou Thurman. Rozdělení na dva díly mi nicméně přijde zbytečné, protože bych rád ten příběh "dojel" na jeden zátah. Ale chápu, že čtyřhodinový ukecaný film o "dvou rybářích" by byl na diváky asi trochu moc. (20.12.2013)

Kontroverzní režisér Lars von Trier je ukázal už několikrát, ale tady jsem čekal mnohem více. Jsou tu nezapomenutelné scény jako třeba s Umou Turman, hra ve vlaku, samozřejmě Shia a i pár dalších. Potom jsou tu docela zajímavé rozhovory, nad kterými je nutno se zamyslet. Drama velmi dobře funguje, ale pár hluchých míst se najde, občas neuvěřitelná nuda a naprosto zbytečné scény. Příběh zaujal to každopádně a díky tomu jsem vydržel až do konce a druhý díl si pustím v nejbližší době. Jenže jak už jsem psal na začátku, čekal jsem daleko více a to je nejspíš ten problém. Když v režii vidím Lars von Triera a název filmu "Nymfomanka", představím si sexuální scény, které se vymykají všem, které jsem doposud viděl jako například v Antikristovi a to se bohužel nestalo. Opět chválit nebudu, ale prskat taky ne, k nalákaní na Nymfomanka 2 dostačující .. 6/10 = 68% (04.05.2014)

Rozhodně jsem od LvT čekal větší sadu, větší úlet, menší ucelenost, více otázek. Obliba, pochopení a míra akceptování Nymfomanky bude u jednotlivého diváka bezesporu záviset na subjektivním přístupu k fenoménu závislosti na sexu, přičemž první díl je rozhodně tou poutavější a "zábavnější" polovinou. Tu táhne Stacy Martin roli teenky Joe, jejíž životní příběh sexu už od útlého mládí sledujeme jako autobiografickou zpověď. Zdatně sekunduje SLB, zato Charlotte Gainsbourg a Stellan Skarsgård jsou v této části absolutně minimalističtí. Za sebe musím říct, že byť mě v obecné rovině LvT vzhledem ke svému standardu wtf filmařiny zklamal, tak jsem nikdy o nymfomanii a jejích conditions&consequences nepřemýšlel, což pro mne učinilo film na toto téma zajímavým a stravitelným. 80% (31.03.2014)

S překvapením musím říct, že Trier natočil docela inteligentní a chytrý film, který nemusí nutně vypovídat o nitru ženy ani sloužit jako definice nymfomanie a přesto má hodně, co říct. V centru sice je žena-nymfomanka, jejíž nitro je detailně analyzováno, ale nemyslím si, že by se film na základě jejího charakteru snažil generalizovat. Joe je nešťastné individuum, není vyloženě živočišná, ani impulzivní, umí se nad věcmi zamyslet a sebereflexe jí také není cizí. Klíčem k rozluštění jejího subjektivního prožívání i z objektivního hlediska, "oč vlastně kráčí" je samozřejmě dialog mezi ní a Seligmanem. Ona jako sklíčená hříšnice, srozuměná a smířená se svým hříchem, on jako neposkvrněný analytik, morálně hodnotící samotnou morálku a paradoxně očišťující její svědomí... Matematická a další přirovnání symbolizují podrobení zdánlivě nerozluštitelnných věcí jako jsou pudy, city a chtíč vědecké analýze. Seligman ukazuje, že i ve zdánlivě iracionálních věcech mohou být vzorce, pravidla a je možné v nich nalézt opodstatnění a snad i ospravedlnění, aneb proč nelétat, když nám bůh nadělil křídla? Nebo, že by ne? Pro boha zde přeci není místo, Seligman iracionalitu vyhlazuje, jeví se mu zajímavý akorát její "koncept", a nejen proto je tak nějak zajímavý i celý tento film. II. část. (28.05.2014)