Girls
Tvůrci:
Lena DunhamHudba:
Michael PennHrají:
Lena Dunham, Allison Williams, Jemima Kirke, Adam Driver, Zosia Mamet, Alex Karpovsky, Andrew Rannells, Peter Scolari, Becky Ann Baker, Chris O'Dowd (více)VOD (1)
Série(6) / Epizody(62)
Videa (93)
Recenze (143)
V době supermoderních seriálů plných záhad, akce, šokujících zvratů, nebo alespoň dramat vyhrocených na ostří nože je potěšující, že všeumělka Lena Dunham (created by, written by, directed by, starring) přispěla svojí troškou do televizního mlýna seriálem, který jde docela jinou cestou, aneb o normálně nenormálním životě čtyřech twentysomething holek. Neurotická lajdácká baculatá Hannah má tendence neustále všechno analyzovat a vztahovat na sebe, britským přízvukem mluvící dobrodružná Jessa zase neřeší nic, dokud už opravdu nemusí, její plachá sestřenice Shoshanna je ještě ve dvaadvaceti pannou, a kráska party Marnie, jediná ve stabilním dlouholetém vztahu s milujícím partnerem, je k smrti znuděná. Všechny čtyři řeší sex (mimochodem velice sympatickým způsobem, a sice ukazují, že to není vždycky jenom dokonalý a strhující animální zážitek, ale často je to hodně ujetý, mnohdy všechno, jenom ne rajcovní, a sem tam je to taky pěkná otrava) a lásku, vztahy a práci, bydlení či nedostatek peněz, a sem tam deptí nad svými špeky nebo špatnými rozhodnutími. Tolikrát řečená podobnost se Sexem ve městě tam samozřejmě je, jenže zatímco SATC se věnoval především vztahům, nadneseně, a navíc z pohledu čtyřech profesně už úspěšných čtyřicátnic, u kterých spokojenost v partnerském životě byla to poslední, co chybělo ke štěstí, holky z Girls, kterým svítí na čelech obří nápis LOSER, ani ještě nevědí, kde by měli na cestě za svým štěstím začít. Asi jako když se po půl roce rozhodnete konečně uklidit tu hromadu hadrů, co se vám nastřádala v koutě pokoje, ale mezitím jste si nakoupili oblečení nové, a tak to jaksi není kam dát. Co začalo trochu nejistě, s postupem času přerůstá v nejpřesnější televizní zrcadlo mojí generace, a ač bych to během nějaké druhé série určitě netipoval, nakonec i velkou srdcovku. Děkujeme, Leno. 1. sezóna - 4*, 2. sezóna - 3*, 3. sezóna - 4*, 4. sezóna - 4*, 5. sezóna - 5* 6. sezóna - 5* ()
Tento seriál určitě vybočuje z normy, je chytrý, má zajímavé postavy, které jsou plastické a mají vlastní vývojový oblouk. Hlavní problém je postava Hany Horváthové - autorčino alterego -, která chce být "hlasem této generace" (v anglické slovní hře k k tomu dodá "nebo alespoň jedním z hlasů", což ilustruje autorčin sebeuvědomělý ostrovtip; v druhé sérii Hana pronese větu “I’m planning to expose all my vulnerabilities to the entire internet"). Kritiky byla pro své sebezaujetí dokonce přirovnaná k Philipu Rothovi (Howard Megdal, The Coffin Factory). Seriálu tedy nejde jenom vykreslení obrazu ze života party mladých lidí, ale i o jakousi přímou osobní výpověď, která mně zatím není úplně jasná, nebo mi některé její části připadají trochu jalové. Jinak ale mladé autorce - které navíc nedělá problémy ukázat v každém díle své dnešním estetickým ideálům propagovaných módními časopisy nepříliš konformní tělo - samozřejmě fandím.___ Seriál je forma obzvlášť vhodná k reflektování aktuálních společenských témat či morálních otázek. Největší hity z produkce HBO jako The Sopranos řeší klinickou depresi, stav současné klinické psychiatrie, hédonizmus let boomu kapitalismu "flexibilní akumulace", napětí mezi stavem, v němž se člověk nachází a jeho ideály, samotu, izolovanot; Oz řeší otázky okolo justičního systému založeném na předpokladu common law o nestrannosti soudců, rasismus; Odpočívej v pokoji boj malých podniků v oligopolním prostředí, The Wire řeší problémy vyloučených komunit... Dunnhamová se takovýchto témat nutně taky dotýká (pracovní trh a uplatnění vysokoškoláků v stagnující ekonomice), ale je to pohled přece jenom povrchnější a subjektivnější než ve zmíněných seriálech. Možná že více staromodního sociálního realismu by Girls prospěl. ()
Hořce komediální série o čtyřech newyorských dvacátnicích, které si snaží najít práci, udržet vztah a zachovat duševní zdraví, je mnohem víc než jen zemitější verzí Sexu ve městě. Neuhýbavá generační výpověď vytěžuje estetiku a doříkává témata řady amerických indie filmů (nejen od Dunhamové). Girls ukazují, že důraz kladený na autenticitu výpovědi (jako v Louiem) nemusí být nutně vykoupen rezignací na obrazovou eleganci (jako v Louiem). ___ Seriál od prvních epizod upoutá pozornost jednoduchým, ale koherentním stylem s promyšleně komponovanými záběry, obezřetným využíváním detailů a nájezdů na tváře postav (vyprávění je převážně subjektivní, zpravidla vázané na hledisko některé z hrdinek, jejichž svět tím pádem prakticky neopouštíme), dokumentaristickým vytěžováním reálných (nejen) newyorských lokací a subverzivním užíváním žánrových konvencí. ___ Proti konvencím jde seriál i v reprezentaci žen. Nejsou to chodící stereotypy definované svou rolí přítelkyně, matky či manželky. Zosobňují to, čeho se ženám v zábavním průmyslu stále v dostatečné míře nedostává – komplexitu a různorodost. Občas činí hloupá rozhodnutí, chovají se sobecky, trpí různými neurózami. Zároveň jsou ironické, drzé, intelektuálně zvídavé a velmi sebevědomé. ___ Sázka na opravdovost se vzhledem k neochotě autorky dělat kvůli svým postavám dramaturgické ústupky neprojevuje pouze plasticitou charakterů a přesvědčivým vykreslením prostředí, ale i formální rozvolněností. Epizody, zpravidla vytěžující jedno prostředí nebo jeden motiv, nefungují jako semknuté skeče s postupnou gradací a výstižnou pointou. Často končí do prázdna. Namísto prudkých zvratů pracují s náznaky a jemnými posuny v charakterovém vývoji hrdinek. ___ S každou další řadou je zároveň znát, že Dunhamová jako režisérka zraje a více svůj rukopis uzpůsobuje současné televizní produkci. Ani obroušení ostrých hran ale Girls neproměnilo v seriál, který by se svým narcistními postavami soucítil a obhajoval jejich krátkozrakou nekritičnost. Brutální upřímnost seriálu naopak začala plnit zjevnější účel. Nejde již tak často o upřímnost pro upřímnost samu, ale o upřímnost sloužící příběhu a vývoji postav. ___ Uvědomuji si, že Girls jsou výrazně generační záležitostí a sám budu za pár let řešit něco jiného než přátelství a nepřátelství, důvěru a sebedůvěru, kariéru a sebevzdělávání, ale momentálně je považuji za nejužitečnější trenažér pro životní situace, které vás mohou potkat po vysoké. Svými pronikavými postřehy o vztazích na jedné straně nepříjemně pravdivý, na druhé neuvěřitelně vtipný. Pro holky i pro kluky. Pro ty, kdo s někým chodí i pro ty, kdo by s někým chodit chtěli. Po životě samotném jsou pro mne Girls v současnosti hned druhou nejlepší školou života. Podrobněji zde. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, novoten, Brygmi, Havenohome, erased, Remedy ()
“I give zero fucks about anything, yet I have a strong opinion on everything, even topics I'm not informed on.” Ono se na první dobrou nabízí napsat, že jde o Sex ve městě (protože komediální drama ze života čtveřice zástupkyň něžného pohlaví v New Yorku pod patronátem HBO) pro mladší generaci, ale to by nebylo k této samozvané generační výpovědi ani trochu férové a natož pak trefné. Ony ty dva seriály totiž už ani nemůžou být rozdílnější; stylem, humorem, cílovkou i zaměřením. Sex ve městě byl nechtěnou parodií sebe sama (a tedy vynikající guilty pleasure, ne že ne) o věkem sešlých „předstírejme, že jsme třicátnice“ a rozumem mdlých metropolitních kravkách v kramflecích a jejich sháňce po chlapech/hadrech/koktejlech a… A nic více. To neurotická Hannah aka Lena „tuze moc a někdy až ke své škodě wannabe Woody Allen s kozama“ Dunham má o své generaci privilegovaných bělošek "co nevědí co by", dospívání, hledání sebe sama, osamostatňování se, vztazích a o životě jako takovém rozhodně co říci a nebojí se to říci; hodně otevřeně, natvrdo, k věci, sebeironicky, sprostě a v roztodivných sexuálních polohách i praktikách. Otázka pouze je, zda to co říká (a hlavně jakým způsobem to říká; jedno zda skrze své alter ego či svá slova vkládá do úst jiným sympaticky životným postavám), je něco, co v první řadě chcete vůbec slyšet. A to je onen polarizující bod, protože z velké části je líbí/nelíbí závislé na tom, jak moc (ne)skousnete značně svébytný projev právě Leny Dunham. Buď vám nebetyčně poleze na nervy (a skrze ní i celý seriál, protože je za psacím strojem, za kamerou i před ní) či ne. A ani v jednom z těch případů se není moc co divit, ale když nic jiného, tak je to vděčný terč trefných skečů. | S1: 3/5 | S2: 3/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 4/5 | ()
Galerie (755)
Zajímavosti (8)
- Jména čtyř hlavních postav Hannah Horvath (Lena Dunham) , Marnie Michaels (Allison Williams), Shoshanna Shapiro (Zosia Mamet) a Jessa Johansson (Jemima Kirke) jsou aliterační. (zuza99)
- V epizodě zazní úryvek písně „Skyscraper“ od Demi Lovato. (noelcoward73)
- Několikrát v seriálu zazní, že Marnie (Allison Williams) je podobná Audrey Gelman. Ta je ve skutečnosti nejlepší přítelkyně Leny Dunham, představitelky Hannah. (zuza99)
Související novinky
71. Zlaté glóby - výsledky
71. udělování Zlatých glóbů v hotelu Beverly Hilton skončilo. Moderátorská dvojice Tina Fey a Amy Poehler dala rychle zapomenout na nepříjemnost, kdy prasklý vodovod kolem poledne zatopil červený… (více)
71. Zlaté glóby - nominace
V odpoledních hodinách našeho času vyhlásila Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu nominace na 71. Zlaté glóby. Největšími favority se staly se sedmi nominacemi filmy 12 let v řetězech a… (více)
Jenom podle názvu bych se na takovej seriál nikdy nepodíval. A byla by to chyba. Člověk sice správně odhadne, že to je buď něco o holkách nebo z pohledu holek, tim ale končí všechno, co by se tak dalo o seriálu předem usuzovat. Girls jsou syrovou, surovou, explicitní a relistickou (takže často tragikomickou, nechutnou nebo děsivou) sondou do života dnešní mladý generace - tý generace, která právě vypadla ze školy a hledá svoje místo ve světě, ve vztazích, ve společnosti... Tý frustrovaný generace, která ma v podstatě všechno, ale přesto nebo právě proto neví, co chce. Ten seriál se s ničim nesere - o skupince často nesympatickejch a ve všech ohledech lidskejch lidí (který si člověk samozřejmě stejně nakonec oblíbí) vypráví často dost nesmypatický věci, a nějaký tabu nebo společenský úzy se tady fakt neřešej. Girls jsou dítětem Leny Dunham (v seriálu Hannah), která se očividně vyžívá v tom, že samu sebe popisuje v nejhorším možnym světle - jak co se týče povahy nebo chování její postavy, tak i samotnýho fyzickýho vzhledu; v některejch scénách byla tak odporná, že si nemůžu pomoct, ale musim to chápat tak, že přesně to byl její záměr - vypadat a působit nechutně nebo minimálně nejhůř, jak to v daný situaci šlo. Protože scénář a velkou část režie dělala ona sama, tak je celkem pochopitelný, že to celý je nejspíš taková její zpověď s propráním toho největšího svinstva, který na sebe najde, s určitou nadějnou katarzí nakonec - ty scény totiž, ve kterejch se tak sebemrskačsky pranýřuje, jsou asi nejčastějc opakujícim se prvkem seriálu. Takže tu máme Hannah, která většinu seriálu vypadá jako vyplavenej vorvaň nebo přepásnej tuleň s neforemnou, tykvovitou postavou a špekama přetejkajícíma přes nějaký podivně rozevlátý a jí naprosto nepadnoucí kusy oblečení nebo plavky, která se ale často a očividně ráda ukazuje nejmíň nahoře bez, byť se nemá čim chlubit, a která je k tomu všemu problémová, náladová a obsesivní; máme tu Adama, kterej se postupem času ukáže jako docela fajn kluk, je to ale prostě impulzivní cholerik a magor a některý věci má prostě jinak; máme tu pozérskou, afektovanou a přepíčenou Marnie, která se za každou cenu snaží svět obhatit svym průměrnym zpíváním, a která se vlastně postará o totální rozklad Charlieho, do tý doby jedný z nejsympatičtějších a nejhodnějších klučičích postav; máme tu Shoshannu, která je učebnicovym příkladem totálně zmatený holky, která je ve všech ohledech nevybouřená a absolutně neví, co chce; a máme tu Jessu, která se nesere s ničim a nikym, žije okamžikem a dělá, co jí právě napadne, aniž by nějak řešila lidi kolem sebe nebo se dokonce zdržovala tim, co si o ní kdo myslí - jede si to svoje a po svym, jakkoli zvláštní a neohraničenej ten její život je. Pak tu jsou vedlejší postavy - Ray, kavárník, kterýmu už je přes třicítku a asi i díky tomu je ze všech nejvyspěleší a nejusedlejší, byť by i on sám sebe nejspíš nejradši viděl někde jinde než v krachující kavárně a bez holky; teplej Elijah, kterej je opravdu teplej ve všem, co dělá, ale aspoň má občas celkem dobrý hlášky, a taky může jako Hannin ex a toho času už oficiální teplouš dělat Hanně vrbu; a naposled zženštilej, nerozhodnej a nevyrovnanej Desi, přítel Marnie, kterej sice docela hezky zpívá, jinak je ale zmatenej a blbej jako tágo a žádný další výrazný přednosti kromě těch uměleckejch nejspíš nemá. Kromě toho se tu občas objevujou něčí rodiče, což téměř vždycky bejvaj celkem psycho lidi, takže si člověk řekne, že daná postava dopadla ještě docela dobře; případně Adamova pološílená sestra, ze který v některjch děsivejch scénách naskakuje až husí kůže. Postavy jsou ale napsaný skvěle a vyvíjej se, stejně jako vztahy mezi ústředníma postavama - neni to plochý ani neutrální nebo nevýrazný; v týhle oblasti je ten vývoj asi vůbec nejdynamičtější (viz např. závěrečnou hádku Adama s Jessou; to, jak dopadla Marnie ať už s Charliem nebo s Desim; dál třeba mrazivej konec Lairda s Caroline, Adamovou sestrou atd.). Konec seriálu je ale skvělej - sérií a dílů bylo tak akorát, neni to natahovaný ani nastavovaný; každá z pěti sérií měla co říct, byla potřebná a opodstatněná a ten konec byl jejich důstojnym, i když v mnoha ohledech jen dílčim (tak jako v životě) zakončenim. Jediný, co mi občas tak úplně nesedlo, byly herecký výkony - a to i včetně ústřední Hannah (předevšim zezačátku, pak už to bylo dobrý), ale to se dá celkem čekat, když tam hrajou samí mlaďoši bez nějakejch větších hereckejch zkušeností; výrazně dobrá ale naproti tomu byla třeba Jessa a předevšim Adam, kterej podle mě exceloval téměř v každý scéně, kterou měl. Další sice drobností, občas ale zbytečně nedotaženou a protivnou, byly často na sebe nenavazující střihy (třeba při pohledech z jinech kamer a tak) - škoda. // Doplnění po S06, pozor, TROLEJ: Všechno v zásadě platí, a i když ta série byla dost jiná a zvláštní (v dobrym slova smysu) a možná po sérii pátý úplně nutná nebyla, tak nakonec to všechno do osudů holek zapadlo, musim uznat, dobře. Rozhodně došlo ve většině rovinách a úrovních na lámání chleba, což ne ve všem samozřejmě dopadlo úplně sluníčkově, ale je to zajímavej posun oproti sériím předchozím, který byly víc o tom tápání a hledání - a šestka už je vlastně o těch konkrétních a trvalejších dopadech toho všeho předešlýho; posun z míň zodpovědnýho života studentů do tvrdýho světa dospělejch: něco se nakonec vyvinulo docela drsně (Shosh(!) nebo Adam+Hannah), obecně to ale bylo uzavřený smysluplně a zajímavě (třeba že to byla Marnie, kdo zůstal u Hanny, a možná tak napravuje svoje dřívější přešlapy; že Adam se vrátil k Jesse, že Hannah byla donucená převzít zodpovědnost, zajímavej příběh se ukázal i u Desiho...). Rozhodně je třeba uznat, že ten závěr potvrzuje a podtrhuje vývoj předchozích dějů, že vychází ze sledovanejch charakterů - Lena Dunham se s tim celkem sympaticky nesrala a vlastně to všechno nakonec tak nějak odpovídá. WTF moments: Tak třeba Shosh by se za nějakej ten rok tak plynně Japonsky fakt nejspíš nenaučila. Takovejchhle věcí tam pár bylo, ale o to ve výsledku nešlo - chápu to jako do jistý míry stylizovanou (i když jinak naturalistickou, nepřikrášlovanou a ve vztahovejch věcech realistickou) výpověď autorky, která težiště toho seriálu vložila jinam a bylo by v tomhle kontextu vlastně jenom zbytečný, kdyby dělala kompromisy v rovinách, který tak stěžejní nejsou. () (méně) (více)