Svět patří nám

Dnes již naprostá klasika. Je až s podivem že chytře levicoví herci jako je Werich nakonec dostali od komunistů košem a místo nich byli nahrazováni patosem typu Švorcové. Problém je právě v tom svobodném myšlení, které bylo pro někoho až příliž nebezpečné a bylo základem filmů V+W. Přesto je Jan Werich jeden z největších čechů a nejlepší český herec/komik všech dob. V tomto díle v kombinaci se skvělým Jiřím Voskovcem to dokazuje. (27.06.2005)

Šaškovanie. Jednoducho iba to mi napadne keď si niekedy spomeniem na tento film. Jedna z najtrápnejších komédii čo som videl, teda ono sa to len trápne snaží priblížiť nálepke komédia. Frič sa v tej dobe mal zamyslieť nad sebou, robiť 5 filmov za rok a pritom ničím neobohatiť diváka, len stroho odverklikovať príbeh... ach, niektoré snímky si mohol určite odpustiť, škoda filmových kotúčov. (05.11.2011)

Na konci 30. let si Evropa začíná uvědomovat nebezpečí fašismu a nacismu. A právě toto nebezpečí je hlavním motivem posledního filmu dvojice Voskovec a Werich Svět patří nám (premiéra 30.7. 1937, premiéra v USA 13.8. 1939), jejich nejvážnějšího a nejnaléhavějšího filmového díla, které vychází z divadelní hry Rub a líc. Po příchodu německých okupantů byly všechny kopie filmu zničeny a tak máme dnes k dispozici jen neúplnou verzi. Sledujeme technologa moci Dexlera, původně ředitele Panoptika, který se rozhodne pomocí jím řízeného monstra ovládnout svět. A tak se zrodí Lion, který se za finančního přispění koncernu Noel snaží ovládnout celou společnost, aby mohl snadněji provést protidemokratický puč. Jediní, kdo se mu postaví, jsou dělníci, v čele s Dexlerovým vzbouřeným spolupracovníkem z Panoptika Formanem. Film svou ateliérovostí, tovární architekturou, pohybem v uzavřených prostorech, stinných uličkách a továrních halách asi nejvíc připomíná Metropolis Fritze Langa. Připomíná ho ostatně i svým tématem – průmyslová společnost, ovládaná jedním nebo jen několika mocnými podnikateli, je ideální živná půda nedemokratických režimů. Celkový tísnivý dojem podtrhuje i neosobní, depersonalizovaná povaha moci. Vždyť jak Liona tak Noela v celém filmu ani nezahlédneme, můžeme mít dokonce pochybnosti o jejich existenci. Komická dvojice V a W je tu nejvíc ze všech svých filmů upozaděná. Poprvé se objevují až zhruba ve čtvrtině filmu a jejich scény zabírají jen malou část. Jakoby svým divákům říkali, že tady už opravdu končí legrace. Přesto se však humoru nevzdávají. Zatímco se většina filmu nese ve vážném až pochmurném duchu, scény V a W přinášejí jisté odlehčení (např. úžasný dialog nad ručním granátem „Krupp Essen – jezte kroupy“). Scéna, v níž se Voskovec snaží pomocí obřích strojů zbavit Wericha mříže pak připomíná Chaplinovu Moderní dobu. Vlastně ani oni dva nevybočují z linie kritiky a hrůzy z přetechnizované společnosti (v níž se mění původní fascinace stroji a moderní technikou z počátku 20. století), jen ji uskutečňují z pozice klaunů. Tím však jejich výpověď neztrácí na síle. (14.11.2005)

Ano, je to místy lehce zastaralé (třeba oproti Chaplinovi, který mi přijde stále skvělý), ale za ty některé DOKONALÉ vtípky a neskutečnou nadčasovost (bohužel historie proběhla ne tak snadno) nemůžu hodnotit hůře, i když v kontextu dnešní doby tomuto snímku trochu dochází dech, ale na to sral pes. :) (30.12.2011)

Postavy dělníků i jejich fašistických protivníků jsou velmi ploché, klišéovité, a navíc silně přehrávané. I když... nemožno vinit herce, těžko se dobře zhostit špatně napsané role. Nevím, proč se Černý se svým zjevem pořád cpe mezi dělnickou třídu, pasovala by mu spíš úloha hnusných kapitalistických vykořisťovatelů. V + W jsou z celého obsazení nejlepší, i když, co si budeme nalhávat, skutečně legračních scén se ve filmu nachází pomálu. Nevím, jestli to bylo špatnou kvalitou snímku nebo avantgardní úmysl režisérův, ale ty dlouhé minuty, které se odehrávaly ve tmě a na obrazovce nebylo nic vidět, mě také nijak zvlášť nenadchly. (31.07.2013)