Kouzlo přítomného okamžiku

Možná se vám taky už někdy stalo, že vám byl hlavní představitel tak nesympatický, že jste přemýšleli o tom, jestli to raději nevzdat, než dát kvůli osobní antipatii nízké hodnocení. Tak přesně tohle byl můj případ. Tudíž jsem se asi prvních dvacet minut potácela přesně v tomhle rozpoložení, než mi došlo, že to je vlastně moc dobrá volba. Byl to prostě jen úplně obyčejnej kluk, jakých jsou tucty, žádný filmový teenagerský frajer a příjemná, sympatická Aimeé. To jejich postupné vplouvání do jejich niterných pocitů bylo moc hezky zpracované a já se přistihla, že je nemusím ani tak poslouchat jako spíš vnímat srdcem. Milostná scénka byla jedna z těch nejuvěřitelnějších za hodně dlouhou dobu co jsem měla možnost vidět. Suttere, já vím, že některá poznání mají smutný dopad na duši, ale právě na těchto momentech můžeš vyrůst v dospělého chlapa, chce to jen čas a umět to v sobě správně zpracovat. Závěr bych nechala osobně u psacího stroje, ale to je jen malá vada na kráse. (28.12.2013)

Spectacular Now ponúka obohraný príbeh o stretnutí dvoch ľudí, ich láske, problémoch či postojoch k životu. Ale čo je na ňom výnimočné, je neuveriteľné realistické herectvo oboch predstaviteľov a musím priznať, že mnohokrát som sa v duchu pýtal, či sa ešte pozerám na film. Pre mňa tohoročný najpútavejší filmový počin o mladých nielen pre mladých. (24.12.2013)

Oukej, má to dvě scény, který si dovolím prohlásit za klíčový - sex a bouračku. Sex samozřejmě Suttera s Aimee, a bouračkou nemyslím tu sraženou poštovní schránku. Proč jsou klíčový, ptáš se, milý Watsone? Zaprvé je zapotřebí říct, že storytelling je skvělej (že by díky předloze?), a nemá zapotřebí žádných berliček, aby se posouval jak v místě tak v čase. Zároveň ale storytelling ctí postavy, a tím myslím úplně všechny postavy, nejen ty dvě hlavní. Cassidy není žádná ta typická bitch queen a královna plesu a zahořklá vůči Aimee, Marcus není žádnej nafoukanej zahořklej král plesu, a v zásadě storytelling tohohle filmu ctí úplně všechny postavy a nezneužívá je - každá má naopak svou minulost a svůj důvod být na scéně, a když ten důvod nemá, prostě tam není (viz Aimeeina matka!). Ztráta panenství tak nejen, že je klíčová pro Aimee, ale je klíčová i pro samotný storytelling a láme tak první akt v naprosto citlivě zpracované scéně, kdy ani herci nezapomínají, co jejich postavy jsou zač. Bouračka je pak klasickým klimatem, vyvrcholením filmu a character arcu jak pro Sutterovu postavu, tak pro Aimee. Tyhle dvě události bez nějakých berliček, kterými si jinak režiséři a hlavně scénáristi rádi vypomáhají, vystavují dva hlavní body Aristotelova schématu. Vtipné přitom je, že doplněný Freytag pak katastrofou rozumí eventuálně katarzi, která ale přichází až s druhou bouračkou, tedy vyvráceným sloupkem nebo mail boxem. Film tak nejen ctí postavy, ale i (klasické) drama, a dělá to všechno opatrně, precizně, bez přehánění a co je nejlepší, je to teen movie a přitom není. Je to dospělé a neuvěřitelně uvěřitelné. Sutter není žádnej bourák, co láme přes koleno jednu holku za druhou, Cassidy není žádná bitch queen a Aimee není žádné ošklivé káčátko. A navíc, opakovaně, všechny postavy mají svůj důvod být v záběru, a všechny postavy mají své místo, a když jej nemají, nejsou na plátně, což je k nezaplacení skvělé. Kdyby film neměl dva menší problémy, dám mu za plnou dardu a vůbec se za to stydět nebudu. Ta dvě mínus jsou překvapivě tato: Třetí akt je příliš krátký a skáče rychle z místa na místo. Dokonce je to tak sestříhané, že první a druhý akt dohromady tvoří 80 minut filmu, a to je prostě pro vyvrcholení filmu příliš moc, či v tomhle případě příliš málo prostoru na něj. Ve výsledku tak závěrečný akt působí příliš uspěchaně a od rozhovoru na dálnici po úsměv před školou uplyne příliš málo dialogu na to, aby katarze zapůsobila. A druhým mínusem je pro mě osobně fakt, že kamera je v podstatě totálně průměrná a nemá nápad na to, aby jinak krásný a vřelý vztah mezi oběma hlavními postavami prohloubila. Místama jsem až úplně brečel nad tím, jak citlivé jsou výkony obou herců a citlivá je režie a citlivá je i chemie mezi těmito třemi hrdiny filmu, a kamera přitom je totálně chladná a necitlivá a neumožňuje ani hercům ani režisérovi nic víc. Jinak ale upřímně řečeno je Spectacular Now nejlepší teen (romcom) snímek, kterej jsem za posledních pár let viděl. Klobouček. (12.05.2016)

Musím říct, že jak se u tohoto filmu jedná o klasickej americkej nezávislák, tak si myslím, že v rámci něj jsem si docela dost odnesl. Ono se totiž nejedná jenom o klasické setkání dvou lidí. Ono vlastně, kdo film viděl, tak ví, že nic v něm zase tak klasické nebylo. Dokonce podezřívám tvůrce, že věří v osud, protože ten se tu promítá od začátku do konce a je jediný štěstí, že nenabízí depresivní náhled na svět, ale naopak. To bych to totiž emotivně nemusel vůbec přežít. Z tohoto pohledu je to ale moc zajímavý film, u kterého je dost důležité, aby Vám sedli samotní herci a především Miles Teller. Bez určitého vztahu k nim v průběhu filmu si to jinak vůbec neužijete. (01.08.2014)

Jsem zklamaná a vlastně ani nevím proč. Film má všechny předpoklady k tomu, abych seděla na obláčku a přitom sedím normálně na chodníku. Mám ráda takové dvojice, filmy, náměty a přitom jsem se nudila, ústřední dvojka mi přišla trochu hloupá a dost nezajímavá. Aimee se hihňala, vadilo mi, že tam nebyl rozvinut, alespoň nepatrně její konflikt s mámou, když už to tam bylo několikrát řečeno, navíc by to přispělo ke změně její osobnosti, aby to nebylo hned ze dne na den a Sutter, no, vlastně se mi líbil přesně takový jaký byl. Mrzí mě to za mě, chtěla jsem být okouzlena.. (15.01.2014)