Kouzlo přítomného okamžiku

,,JSEM TAK RÁDA, ŽE JSEM TĚ POTKALA.“ … ,,I JÁ JSEM RÁD, ŽE JSEM TĚ POTKAL“… /// Když Sutter potkal Aimee… film o nalezení krásy uvnitř … (sundáme si trička? – dobrá, tak i zvenku)… láska visí ve vzduchu … drámíčko o bolístkách a poznáních … aby ve mně nakonec zbyl jen pocit, že jsem viděl (teenegerskej) příběh o náctiletým alkoholikovi, kterej by potřeboval profackovat. I když uznávám, že ta autenticita mládí tam je. Jen já žil jinej život… (bohužel? Bohudík?) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal Tim Tharp jsem nečetl. 2.) Jsem komplikovanej teeneger. 3.) Thx za titule ,,DoubleJo“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (16.01.2014)

Jsem smutná z toho, že se mi film tak nelíbil. Moc jsem se na něj těšila a podle traileru vypadal dobře. No ale prostě i kdybych chtěla dát ty 4*, tak mé svědomí mi brání. Hodně mi vadilo, jak se furt Aimeé debilně pochichtávala.. těžko říct, jestli takhle debilně hraje (ještě jsem ji v ničem jiném neviděla) nebo jestli to takhle debilně měla hrát, ale hrozně mě to iritovalo a pokaždé jsem obrátila oči v sloup. No a Sutter tu podle mě nevystupoval jako obyčejný puberťák ale jako lehce namyšlený ukázkový vůl, co si myslí, že bez něj by žádná párty nebyla tak dobrá. A to jeho filosofování pořád mě taky štvalo. No a popravdě bych se mu ani nedivila, kdyby to s Aimeé zabalil, protože kdyby mi takhle někdo plánoval vztah na pomalu dalších deset let dopředu a ještě k tomu tak aktivně, když jsem s ním jeden měsíc, tak bych vzala nohy na ramena. Ne prostě mě to mrzí, ale tohle mi nesedlo a tu krásu v tom nevidím. "It's fine to just live in "now", but the best part of "now" is there's another one tomorrow." (04.01.2014)

Pri podobným malých kvalitných a relatívne neznámych amerických filmoch ma stále viac a viac napadá, že dnes žijeme už v skutočne inej dobe, kedy je mainstream proste už iba trikový veľkofilm, nakrútený pred zeleným plátnom. Jedine že sa americký film nakrútený v reálnom prostredí s pár hercami presadí na festivaloch alebo dostane ceny a potom má šancu dostať sa do európskych kín. Ale asi je to už každému jasné a točím zbytočne. Mne sa to proste nepáči a v takých deväťdesiatkách by sa asi niečo v štýle Okamžiku do kín dostalo. No ale teda k filmu, ktorý ma zaujal, čo by som po jeho prvej polovici asi nepovedal. Od telefonátu s fotríkom to ale vystrelilo dosť vysoko a nešlo iba o tuctovú stredoškolskú maškarádu, ambície tu sú trochu vyššie. Napriek tomu mi tu niečo málo chýbalo, len na záver doplním, že Teller mi vzdialene pripomínal veľmi mladého Paula Newmana. (26.05.2017)

Musím říct, že jak se u tohoto filmu jedná o klasickej americkej nezávislák, tak si myslím, že v rámci něj jsem si docela dost odnesl. Ono se totiž nejedná jenom o klasické setkání dvou lidí. Ono vlastně, kdo film viděl, tak ví, že nic v něm zase tak klasické nebylo. Dokonce podezřívám tvůrce, že věří v osud, protože ten se tu promítá od začátku do konce a je jediný štěstí, že nenabízí depresivní náhled na svět, ale naopak. To bych to totiž emotivně nemusel vůbec přežít. Z tohoto pohledu je to ale moc zajímavý film, u kterého je dost důležité, aby Vám sedli samotní herci a především Miles Teller. Bez určitého vztahu k nim v průběhu filmu si to jinak vůbec neužijete. (01.08.2014)

Jsem zklamaná a vlastně ani nevím proč. Film má všechny předpoklady k tomu, abych seděla na obláčku a přitom sedím normálně na chodníku. Mám ráda takové dvojice, filmy, náměty a přitom jsem se nudila, ústřední dvojka mi přišla trochu hloupá a dost nezajímavá. Aimee se hihňala, vadilo mi, že tam nebyl rozvinut, alespoň nepatrně její konflikt s mámou, když už to tam bylo několikrát řečeno, navíc by to přispělo ke změně její osobnosti, aby to nebylo hned ze dne na den a Sutter, no, vlastně se mi líbil přesně takový jaký byl. Mrzí mě to za mě, chtěla jsem být okouzlena.. (15.01.2014)