Přísně tajné premiéry

40% — Námět určitě skýtal větší potenciál, ale byl tak trochu zašlapán rutinní režií Martina Friče. Mohla z toho být docela dobrá crazy komedie, ale nebyla. Na druhou stranu, díky tomu, že Martin Frič byl opravdu kvalitní a zkušený režisér, který pouze rezignoval, výsledek nebyl nakonec tak tristní jako třeba v případě filmu „Přehlídce velím já“. Autor hudby Jaromír Vomáčka byl i zde soudruhy vystřižen z titulků, tak moc jim nejspíš ležela v žaludku jeho Dobře míněná rada. (06.12.2016)

První slovo Menšíka: „Ježíši“ – nejedná se o náboženský film. Zkušený Frič samozřejmě ví, co musí do filmu nacpat a jak učit obecenstvo „správnému“ vyjadřování. Symbolika: 43:28 – učebnicový zednářský pozdrav Sovák – Řanda. Hlášky / propaganda: „U mě je organizace jako při výrobě atomový pumy.“ // „Já ti dám pod stromeček pytlíček s ekrazitem.“ 15 x zazní jméno „Ježíš“. (17.03.2024)

Jako komedie to rozhodně není špatné. Akorát z mého pohledu s trošku naivním celkovým námětem a scénářem. Že by v Americe odborně proškolený lupič neměl žádnou fantazii na organizaci zločinů? Že by policisté byli opravdu tak hloupí, jak jsou ve filmu ukázání. Ale když se člověk dokáže oprostit od těch a dalších drobných nelogičností, může si tenhle film docela dobře užít. Zvláště, když je obsazen tolika skvělými herci (Sovák, Bohdalová, Menšík, Řanda). A režie Martina Friče je takový milý bonus navíc. (07.05.2017)

Nevím, čím si tento anachronický zmetek zasluhuje stejné hodnocení jako Hoblova Ztracená tvář. Nevím, jak přišel Bart na to, že "režisér Frič se dokázal postupně vyrovnávat s trendy v historii našeho filmu". Podle mne mohou být Přísně tajné premiéry zajímavé především pro české filmové studenty jako nejkatastrofálnější možná varianta spojení v prvorepublikově-protektorátní tvorbě uvízlého režiséra společenských komedií a dramat se socialistickým standardem (herecky zde ztělesněným Sovákem s Bohdalovou a Řandou). Výsledné cosi, co snad mělo být moralistní crazykomedií, je nicneříkající nefunkční paskvil, slabý právě tak, jako je slabá televizní hra hlavního hrdiny, jejíž hlavní hrdina napsal televizní hru atd. On i ten název (dost strašný) by mohl rezonovat pouze v době, která je zvyklá prožívat "premiéry" (samozřejmě veřejné) jako společenské události. Z hlediska názvu není snad bezúčelné, že šíleně zrychlený závěr vrcholí unikátní módní přehlídkou a končí fingovaným filmováním. Za zmínku stojí, že jde o jeden z filmů, v nichž dostal menší štěk Ladislav "Černý Petr" Jakim. (11.06.2015)

Dvojice Sovák - Bohdalová a a jejich manželské patálie jsou vždycky zárukou zábavy. K zábavě přispívá i Čestmír Řanda, ačkoliv jen v podobě servisu, protože on sám vtipnej tedy moc není. Ostatní herci (včetně Kopeckýho a Menšíka!) nestojí tentokrát za řeč. Téma je takový lehkovážný a striktně vzato hloupoučký, ale český komedie asi tématicky nelze brát úplně vážně. Nevím proč, ale měl jsem z toho filmu takovej ten znuděně vděčnej pocit, jakej mívám na pláži u móře, kdy si čtu levnou a nenáročnou detektivku. Mimochodem, řekl bych, že skoro všem filmům ze zlatý éry 60. let je vlastní určitá velkosvětskost, postavy jezdí do USA a do Itálie, mluví se v některých scénách občas německy a jindy francouzsky a vůbec je přítomen takový kosmopolitní duch. Srandovní je v tomhle ohledu opakovaně Milda Kopecký, který očividně žádný jazyk neovládá a všechny přepečlivě simuluje. (06.12.2012)