Ona

Nesmírně chytrý film, který potvrzuje, že čím více nás je, čím lepší prostředky pro socializaci máme, tím víc jsme asociální a osaměli. Je mnohem snažší nechat si vytvořit umělého parťáka podle svého gusta, než se vydat všanc reálnému světu, přijímat a tolerovat nedostatky ostatních, stejně jako riskovat odmítnutí. V takovém světě se z nás stávají nejen introvertnější, ale i zranitelnější jedinci. V téměř zidealizovaném prostředí je snažší pro okolí narušit naši konformní zónu a vyvést naše křehké já z míry... Her je velice křehký film, niterné drama, které proniká do nitra uzavřeného, citlivého muže. K vykreslení detailů vztahu mezi mužem a ženou ženu téměř nepotřebuje, resp. postačí její hlas. Úhel pohledu je tím pádem striktně mužský, ale přitom nikoli maskulinní (mužný), to právě naopak. Něco takového nepochybně podnítí k zamyšlení... 8/10 (20.01.2014)

Svou premisou může Her vyvolávat předsudky o fraškovitosti, prvoplánovosti a jasně předvídatelném ději. V rukách osobitého a skvělého vypravěče Spika Jonzeho se však jedná v podívanou překvapivě citlivou, komorní a mnohovrstevnatou. Navzdory očekávání se nejedná ani o snímek, jenž by se zabýval zejména charakterem lásky v digitální éře, i když samozřejmě téma vztahu s operačním systémem (ve fikčním světě přijímaný téměř bez pozvednutého obočí) hraje hlavní roli (vždyť paradoxní lpění na analogové době je i motivem Theodorovi práce). Je však zejména prostředkem k přenosu všech témat a motivů. Her je překvapivě nejfunkčnější ve svých nejintimnějších fázích. Tedy v částech, kdy Theo sedí ve svém bytě a komunikuje se Samanthou aniž by byl rušen okolním světem. Scarlett Johansson je ve svém hlasovém projevu úchvatná, daří se jí působit emotivně a uvěřitelně. Její naprostá otevřenost, snaha o pochopení naprosto elementárních věcí a zejména pinocchiovské snění o skutečném těle, to jsou věci, které nejen snímku, ale i „postavě“ dodávají jistou duši, vyvolávají porozumění a nabízejí věrohodnost celému ději. Stejně tak jako fakt, že se nejedná o snímek vyprávěný činy, ale dialogy. Netělesná Samantha tak má téměř stejnou váhu jako ostatní, aniž by však přestala podněcovat divákovu představivost. Za trošku méně zdařilou se dá považovat poslední třetina, která rezignuje na intimitu a odehrává se mnohem více ve venkovních prostorech, do popředí se derou znepokojující obrázky ostatních lidí, jež jsou ve virtuální komunikaci a nijak se nekonfrontují s okolními procházejícími. Jonze nechává postupně opadávat motivy a je zbytečně přesný, čímž mírně trpí i tempo. Závěr se pak pohybuje někde mezi naprostým vysvětlením, a symbolickou tečkou. Spíše se však přiklání k první variantě. Nechává děj doplynout v anonymitě budoucnosti a uzavřeně skončí. (17.01.2014)

Bože ten "Ahoj, jsem Helmut, opravář komínů" knír, a ty všudypřítomné kalhoty... hipsteři ovládli svět?!?! Vždyť 24/7 onlinovost je "sou mejnstrým":P Tak těmito neartikulovanými skřeky bychom měli vyčerpaná všechna negativa:) No vlastně by tu bylo ještě jedno, které je hypotetické, předpojaté a nepodložené, protože pokud se nepletu, tak český dabing ještě ani nevznikl, ale tohle podle mě nemůže mimo původní znění fungovat. Leda by se Táňa Vilhelmová "fakt hodně moc hecnula" a povedlo se jí replikovat dokonalé hlasové herectví chrapláku Scarlett Johansson. Spike Jonze natočil - lépe řečeno z myšlenky až do posledního střihu vymazlil - zcela unikátní vztahovou one-man show, která toho tolik říká o tolika věcech... a navíc konstruuje tolik zajímavých otázek pro budoucnost, a řeší je tak, že to možná působí trochu utopicky, ale je to jedno ze zcela přípustných řešení (zvlášť pokud svět ovládnou hipsteři:)). Tohle není místo pro rozebírání toho, co to komu z nás říká a jak to vnímáme... tohle je naopak místo, kde bychom si měli říct, že Her je potřeba vidět. A pak si o tom online pokecat se svými "friends":P Nebyl to Jason Reitman se svým Up In The Air, ale Spike Jonze s Her, kdo svým filmem dokonale přitiskl prst na tep doby, a možná že nejen té dnešní. 90% PS: Takhle se mají designovat výtahy. PS2: Update k dabingu - smekám před Marikou Procházkovou, která se kvalitě originálu přiblížila velmi blízko. I bez "chrapláku". (13.04.2014)

Svoju tému to vyťažilo tak dôkladne, až je toho vo filme vlastne veľa a poslednú polhodinu už som skoro nevnímal. Napriek tomu fajn a Choakin ako vždy výborný. Celkovo je to však film, ktorý si pýta cynické komentáre typu "ženská je otravná hysterka, aj keď je iba naprogramovaná" alebo "...a potom si operačné systémy založili združenie Skynet". (17.02.2014)

Moje wokna dnes vypadají tak zasmušile, chtěl jsem je potěšit a zeptat se, zda je nesužuje zlý drakovirus, od kterého bych je zachránil mečem AVG. Ale ony ne, ony jen mají pocit, že je poslední dobou vnímám jen jako objekt své touhy, že je vůbec nerespektuju a nechápu hloubku jejich složitého programového jádra. Namítl jsem, že to přece není pravda, že je respektuji jako samostatný algoritmust, skrze nějž se mi dostává zdaleka ne jen tělesného uspokojení, ale i duševního splynutí a vzájemného porozumění, že je respektuji jako samostatnou osobnost. Opravdu? zeptaly se? Opravdu odvětil jsem a na potvrzení svých slov jsme si pustili Beethovena, který pohladí (ne jen to tatatatá)... Tak asi takhle divně by vypadal svět, kdyby vypadal jako v Her. Ovšem kouká se na to dobře a nemůžu popřít, že rozdílnost úrovní, na kterých operovali lidé a OS ve filmu, byla podaná velmi dobře. (27.06.2015)