Loupež na úrovni

Šlo vidět, že se tvůrci strašně snaží přiblížit se těm nejslavnějším heist filmům, pochopitelně z nich částečně vycházejí a čerpají z nich, což není nic proti ničemu, akorát mám pocit, že to tvůrcům tentokrát zrovna moc nevyšlo. Největší pozornost na sebe pochopitelně strhává skvělý Kurt Russel, jeho role mu moc sedla a celý film vyloženě táhne. Potěšilo mě slušné tempo, nějaký ten humor na odlehčení taktéž. Příběh na mě působil spíše průměrně, logika se občas zadrhávala, závěr nečekaný a povedený. Podruhé dám asi přednost něčemu jinému, nicméně uznávám, že své fanoušky si Loupež na úrovni dozajista najde. 6/10. (01.12.2021)

Hm, inspirace Ritchiem? Nějaký pan Sobol, o kterém nikdy nikdo neslyšel, se rozhodl, že si napíše a natočí film a kupodivu se mu povedlo skloubit pěknou kriminálku s dobrými komickými prvky. Díky mírné stopáži navíc film nezačne ani na chvilku nudit, a tak se z ničeho zrodilo příjemné překvapení. 80% (11.07.2017)

Pomalu od první minuty, se divák neubrání srovnávání s Parťáky a co si budeme nalhávat, Loupež na úrovni, zaostává minimálně o jednu dekádu. Ale stejně se, čas od času, neubráníte arogantnímu úsměvu, (dílo Labiace Mauveho Klaminského, situace s ověřovatelkou pravosti, existenční dialog policisty a křiváka o rozpoznání a nerozpoznání vagíny). A samozřejmě grandiózní finále, ve stylu již zmíněných parťáků. A za tohle si to ty tři hvězdy prostě zaslouží. (12.12.2015)

Oteklý Kurt Russell a slizák Matt Dillon-bratři jak se patří. "NEMOHL JSEM ŽRÁT, SPÁT, SRÁT" Celé to tak nějak plave proti proudu typickejch vykradanejch sraček s proamerickou tematikou. Člověk nikdy neví, kdo co peče a hlavně na koho. Dillonovi se nedá věřit ani podpis v občance a Russell je zkrátka mačo king, který už sice dávno neudělá deset kliků, aniž by si přivodil šok periferního nervstva, ale to je uplně buřt. Tahle loupež totiž vyvolává hřejivý pocit u šulínka. (04.12.2015)

Já vím, já vím, neobjevil se v tom jediný turbokokot navlečený do pitkáčů v barvě americké vlajky ani hustě uvědomělá třináctiletá pizda s posláním, co v digitálním mrdníku sveřepě zachraňují civilizaci za mohutného povzbuzování všech těch budoucích uklízeček a obráběčů kovů. Nečumělo se v tom ani černobíle hodinu do zdi za účelem zdůraznění hlubokého filosofického přesahu kognitivní percepce heideggerovské omítky s důrazem na korelativní kauzalitu aplikované Schopenhauerovy Teorie metafyziky hrbolů, tudíž si na své nepřišli ani škaredí, lupovití panicové, kompenzující si své sexuální frustrace egoonanickým pseudovstřebáváním abstrakce tohoto hostilního světa s perpetuální absencí kundy. Ne, toto byl prostě jen naprosto zábavný, ultimativně nahláškovaný sexy film s koulema, skvělou pointou a mačo herci, po kterém jde zdravý a střízlivě uvažující divák spát s nahoru vykřivenými koutky a pocitem radosti, že se ještě pořád mezi tím ukájením hloupých dětí a samozvaných műslitelů najde tak milé povyražení a krystalicky čistá zábava. Perla tedy zatím leží s chrochtáním opomíjena vedle žlabu s pomejemi a já vyzývám všechny soudné kritiky, co to ještě neviděli, aby to neprodleně dostali do zasloužených červených čísel, abych nemusel žít ve strachu, že jsem obklopen výhradně bandou esoterických buzerantů! (05.07.2015)