Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHrají:
Hugo Haas, Jiřina Štěpničková, Karel Hašler, Truda Grosslichtová, Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jiří Plachý st., Ella Nollová, Václav Trégl (více)Obsahy(1)
Veselé příhody tří starých mládenců, jedné utajené manželky a potrhlého velitele ostrostřelců... Oslavou příchodu nového – dvacátého – století začíná rozmarná komedie podle stejnojmenné frašky Františka Ferdinanda Šamberka, jehož jméno je spojeno se zakladatelskou generací Národního divadla. Napsal na čtyřicet titulů oblíbených veseloher a největšího ohlasu zaznamenalo právě Jedenácté přikázání, příběh o utajené ženitbě zapřisáhlého starého mládence. Její humor i znamenitě řešená situační komika inspirovaly i filmaře. První verzi natočil v roce 1925 režisér Václav Kubásek podle silvestrovského představení Vinohradského divadla. Zvukovou verzi natočil o deset let později Martin Frič, na scénáři výtečné komedie se podílel E.A.Longen a Otakar Vávra. Hlavní roli c.k. notáře Voborského, který pro lásku ke sličné měšťanské dcerce zradí přísahu, že se nikdy neožení, hrál v obou přepisech Hugo Haas. Zatajovanou manželku pak ve Fričově adaptaci Jiřina Štěpničková, veselé kumpány Jindřich Plachta a Jiří Plachý, potrhlého ševce Václav Trégl a jeho energickou ženu Eližbětu Ella Nollová. (Česká televize)
(více)Recenze (58)
Pro mě osobně příjemné překvapení. Film jsem viděla poprvé teprve nedávno... A musím říct, že mě "humor a la Haas" opět nezklamal. Dokonce mi byla sympatická i postava ztvárněná J.Štěpničkovou, ačkoli tuto herečku v oblibě nemám. Tvůrci se výtečně poprali s vyobrazením doby přelomu století a na plátně to tak působí opravdu věrohodně. Příjemný hudební doprovod, nenáročná, o to však zábavnější zápletka, herecké obsazení, ... To se Martinu Fričovi opět něco povedlo. ()
Snad je to mou hloupostí, snad je to jen tím, že jsem mnoho prvorepublikových a protektorátních komedií zhlédl v krátkém sledu, nicméně mi tato filmová období až na vzácné výjimky mnoho příjemných zážitků nepřinesla. Po asi třech filmech jsem dospěl k cynickému závěru, že správná komedie pro pamětníky nutně obsahuje nasledující prvky: dobový šlágr, svatbu nebo alespoň její příslib do budoucna, záměnu osob a konverzační humor, který je sice vybraný, ale nemá břit. To vše se musí vejít do méně než 90 minut. Je téměř příznačné, že ve většině z těch pro mě lepších "prvorepublikovek" jeden či více těchto prvků chybí. Není to však případ Jedenáctého přikázání, které své "povinnosti" dokázalo splnit v rekordně krátké době, což je na jednu stranu dobře, žel v ušetřené době se k nim z radosti nad dobře vykonanou prací neustále vrací. Nu, nepobavil jsem se. Slabé **. ()
Ano, na pět hvězdiček to určitě není. Viděl jsem ten film mockrát a znám ho zpaměti. Nevyčítám mu, že se tam opakují klišé typická pro předválečný a válečný český film. Úkol zfilmovat divadelní představení - a Šamberkovy hry se hrály na všech ochotnických scénách ve vsích po celé republice - bylo náročné, protože bylo nutné skloubit jevištní prostředí s pestřejšími záběry. Ne vždy se to zde Fričovi povedlo, navíc ten závěrečný falešný poplach a vlastně i celá, jinak dobře zahraná postava místního velitele hasičů a domobrany, byla pro děj filmu nadbytečná. Ovšem na druhou stranu Eližběta Vaňousová, z toho se stalo dokonce úsloví... Příběh samotný rozhodně vtip nepostrádá, Voborský v cizím bytě, slib mládenectví a jeho porušení, pak zastírání skutečnosti a stále větší zamotávání do pavučiny, z níž se nebylo lze vymotati... Skvělí Haas, Plachta, Trégl, celkem i Štěpničková... ()
Jedenácté přikázání začíná jednoduchou přísahou a pokračuje nabitým sledem událostí, opět trochu nadnesených. Pohrává si se známým motivem-záměnou postav, zatajováním nějaké informace a elegatním vybruslením ze zdánlivě nevyhnutelného maléru. Bylo milé vidět známé tváře ve vedlejších rolích i Haase v roli hlavní. Nějak ale bych jinak naložila s vývojem dějem-jednoduchá zápletka na začátek je dostačující, přesto bych zkrátka zvolila "jiné vtipné situace založené na jiné dějové lince". I proto je pro mě tento film zatím jeden z nejméně zábavných ve Fričově tvorbě. ()
Upraveno v květnu 2020. Film Jedenácté přikázání je taškařicí ve ztřeštěném předsevzetí. Původní divadelní předloha od Františka Ferdinanda Šamberka doznala pod perem Otakara Vávry aktuálních změn, ta formulka o kolizi starého s novým neztratila na atraktivitě, zapomíná na poddanský ostych a v návalu euforie a radosti se stává potrhlou. Bláznivá veselohra i přes své neustálé drobné konflikty soustředí ofenzivní sílu k totálnímu zemětřesení, dochází ke vzájemnému střetu všech zúčastněných elementů, postojů, pocitů, potřeb, výmluv i niterného chvění, aby následně z lůna chaosu po velkém třesku vzešel nový, očištěný řád bez předsudků a v naplněnosti vnitřních světů. Martin Frič opět sice věnoval největší audienční místnost laskavému klaunovi, ale jeho prostor není až tak dominantní jako obvykle a ztřeštěnost má přirozenější prostředí k rozpuku své bláznivější podoby krásy. Hlavní náplní totálního zemětřesení je Jiří Voborský (velmi příjemný Hugo Haas), c. a k. notář. V pohnutce mrzutosti se stává iniciátorem pánského klubu, odmítajícího ženitby. Ale laskavý klaun se ve své nešikovnosti stává sám svým zajatcem. Choulostivé situace jsou dílem nerozvážnosti, bujnosti, nebo obavy z porušování závazného mužského slibu. Niterné štěstí se ovšem nezajímá o momentální pohnutky lidského chování. Hlavní ženskou postavou je Emma Králíčková, později Voborská (příjemná Jiřina Štěpničková), životní zamilování roztomilého notáře. Bez předběžného varování je vržena do matoucích souvislostí, v tom nepřehledném bludišti se nejvýhodněji jeví přijmutí své specifické osobní identifikace. Tak vypadá vytrestání nezodpovědného mužství. Důležitou postavou je Miloslav Jičínský (pozoruhodný Jiří Plachý st.), nadporučík rakouské armády a Voborského přítel již od studentských let. Oddaný milovník žen náhle vzplane láskou k mladé růžičce a s důstojnickou průpravou se chystá k vlastnímu rozletu. Dalším ze základních pilířů uvolněné zábavy je Emanuel Střela (velmi příjemný Jindřich Plachta), úředník a další Voborského dobrý přítel již ze školních lavic. Jeho negativní postoj k ženitbě se datuje od mladického podlehnutí mravním svodům erotiky a následného vytrestání. Výraznou ženskou postavou je též Julie Králíčková (zajímavá Truda Grosslichtová), mladší Emmina sestřička. Mládí zatoužilo po kráse života a té velikosti lásky. Poznávání života dráždí proudy v podbřišku. K výraznějším postavám patří také Bartoloměj Pecka (příjemný Václav Trégl), švec, velitel místních hasičů a zmatený poděs. Bázlivost z manželky a úporná snaha o společenské uznání, to je ten pohon, vedoucí ho k nepředvídatelné ztřeštěnosti. Z dalších rolí: majitel domu a nezvaným nocležníkem pobouřený Emmin otec Florian Králíček (Theodor Pištěk), jeho starostlivá choť Veronika (Milada Gampeová), zapálená vykladačka snů a bezelstná Voborského hospodyně Františka (Marie Bečvářová), nevrlá Bartolomějova manželka a dávné Emanuelovo prokletí Eližběta Pecková, rozená Vaňousová (Ella Nollová), tolik nechtěně ženatý a podváděný pokladník Rousek (Jára Kohout), Peckovou každičkou aktivitou nejapně ohrožovaný a ohromovaný okresní hejtman (Karel Hašler), utlačovaný mužíček Cafourek (Alois Dvorský), či jeho hřmotná a panující manželka (Betty Kysilková). Jedenácté přikázání patří k nejzábavnějším filmům s laskavým klaunem Hugo Haasem. Bláznivá uvolněnost veselé náladě svědčí. () (méně) (více)
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
- Na scénáři se podílel režisér Otakar Vávra, čímž si získal všeobecné uznáni mezi profesionálními scenáristy. (kosticka7)
- Hugo Haas měl ve svém vídeňském bytě „sentimentální oltář“ tvořený z fotografií těch událostí z jeho života, na které rád vzpomínal a které se mu navždy vryly do paměti. Jedna z fotografií byla právě z tohoto filmu, konkrétně fotografie ze svatební scény v kostele, kde je po boku Jiřiny Štěpničkové. Připomínala mu dobu, kdy byli oba mladí a kdy se jeden druhému líbili. Toto vzpomínání Hugo Haase je možno vidět v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase z roku 1968. (Luxocculta)
Reklama