Hra na zajíčka

Roztěkané, bez myšlenky, bez vývoje, zato s otravně zacyklovaným opakováním scén. Nefunkčí a zbytečně dlouhé záběry o ničem střídá BDSM, ovšem nenápadité, navíc zprasené naspeedovaným střihem. Je zde spousta scén s informativní hodnotou téměř nula - jako by se člověk letící na sedačce roztočeného kolotoče pokoušel přečíst si noviny pohozené dole na zemi. Nářezová muzika a kakofonie psycho-zvuků a ruchů jsou fajn, všemi barvami hýřící, což ale moc neladí s černobílým snímkem (dtto drogy, ty přece taky nezpůsobují černobílé vidění světa, naopak ještě barevnější). A opakované záběry téhož děje? Čeho je moc... Když vyleze úchylný dědek s nabroušenou kudlou z kabiny náklaďáku a jde dozadu do své truck-torture-chamber a to ..., a to ..., a to ..., a to ..., a to celé se opakuje snad patnáctkrát, než tam konečně dojde a vleze dovnitř, tak to mě nijak nevystraší, jen neskutečně nasere. Navíc „zajíček“ Rodleen Getsic (hlavní role, námět, produkce, kostýmy), ta mě moc nepřesvědčila. Nevěřil jsem jí ani jediné Jauvajs!, natož Let me out! nebo Help! Viz oficiální text distributora: „Tvůrci natáčení pojali coby iniciační masochistický zážitek, takže vysoce estetizované dílo vzniklo jako záznam reálného týrání, jemuž se dobrovolně podrobila hlavní aktérka.“ Aha... Čili iniciace masochistky? A to mě má jako šokovat? Ani náhodou. Ty dvě hvězdy jsou jen a jen pro Norwooda Fishera. Za to, s jakým gustem toho saďoura zahrál. To bylo přímo na Agony Oscara! :-) Ovšem pokud to nehrál, tak na hospitalizaci (a hodně silné prášky). (04.12.2013)

Skôr mi to pripomínalo do dôsledkov nedotiahnutý prvý či druhý diel japonskej série Pokusná osoba (Za ginipiggu) ako v komentároch viackrát spomenutý Srbský film (Srpski film). Jednak dejom, ktorého ústrednou a jedinou témou je utrpenie pri mučení a tiež snahou o experimentálne spracovanie - neobvyklé uhly kamerových pohľadov, rozostrené zábery, halucinačné spomienky na obdobnú tortúru v minulosti, použitie masiek, hardcorový a noisový hudobný podmaz, absencia deja s výnimkou úvodných minút. No tie boli tiež len o tom, že hlavná hrdinka postupovala istý druh mučení a útrpného života aj ako drogovo závislá narkomanka. Nič to nemení na fakte, že film môže skvelo poslúžiť predovšetkým ako náhradná terapia pre reálnych sadistov a sadistických narkomanov (obzvlášť čmuchačov lepidla). Ak aspoň jeden z nich vďaka Hre na zajačika vynechal reálne násilie, potom mal film zmysel. (16.08.2020)

Úchylná perverzní prasárna, která je navíc zpracována experimentálním, nezvyklým způsobem. Vizual a zvukový doprovod je stejně šílený jako obsah. Chcílemi to blikání světla a nájezdy kamery dost rušily. Ovšem na druhou stranu to mělo svoji atmosféru. Perfektní na tom filmu je psychologie oběti, kterou tvůrci pojali jako obtížně se smiřující s osudem ... Ten film mi připomněl jednu část filmu Martyrs ... šikovné, postřehnou jen vnímaví diváci. Jinak mučení a zneužívání samo o sobě nedosahuje extrémů některých jiných kousků ... ale i tak je to hodně mega-hustej sleazy oplzlej extrém jen pro skutečně připravené diváky a okrajové publikum, které tento druh filmových materiálů vyhledává ... už to zde píšu asi 7 let a budu to psát pořád a stále dokola, protože jsou diváci, kteří na tyhle filmy taky čumí a přitom se jim vlastně aninelíbí, nebo se bojí je ohodnotit vysoko, aby si "o nich někdo něco neřekl" apod. Ne, tohle není film pro běžné konzumní diváky. Tohle je film pro Flipnica ... ;-) (18.03.2014)

Bunny Game nemůže být dobrý film, protože to ani není film. Spíše než proklamační tvrzení tvůrců: „Nejedná se o film. Je to monstrum negativní energie.“ je ale nasnadě vysvětlení, že Bunny Game je videoart natažený do stopáže celovečerního filmu. Odtud pak plynou všechny neduhy, které Bunny Game jako film jednoznačně shazují. Repetetivní opakování vzorců, kdy kamera staticky zabírá celek kamionu v poušti a frenetické detaily na tváře hlavních aktérů, postupem času začne nudit a působivost filmu se někam vytratí. Absence režiséra, coby osoby udávající tempo, je znatelná. Jednotlivé scény a části filmu fungují nezávisle na sobě a kontext ostatních scén je pro ně redundantní. Jinými slovy: film se nikam nevyvíjí. Tak mě napadá, že v rámci promyšlené instalace by Bunny Game mohla daleko lépe fungovat v galerii. (27.02.2012)

důležitá poznámka pro potenciální diváky: K zkouknutí nepotřebujete titulky! Nejspíš i proto žádné české nejsou! Skvělá, opravdu perfektní kamera! Velmi dobrý hudební a zvukový podkres. Žádný zbytečný kecy (spoiler: ve filmu padne celkem asi 20 vět) a žádné zbytečné násilí!! The Bunny Game ale rozhodně není hororem, a ani nemá děsit nebo nějak extrémně šokovat. Nejde tu o příběh, o děj... ale o určitou výpověď... A zdejší hodnocení, to je fakt výsměch. Já dávám 85,9837410994 %. (03.08.2012)