Vedlejší účinky

No, šovinistická část mé osobnosti by si měla v tom konci přímo lebedit. Na druhou stranu mužská logická část mé osobnosti tam přece jen vidí jisté nedostatky, např. přílišnou překombinovanost záměru, který byl závislý na tolika proměnných, že by nejspíš skončil už v samém zárodku. Ale budiž, takové věci jsou vlastní většině filmů podobného druhu, pokud to není vyloženě protismyslné, dá se to ignorovat. Spíš mi vadilo, že hlavní hrdina se velmi dlouho propadá do srabu a pak celý případ vyřeší skoro levou zadní během několika málo scén. To nepůsobilo úplně vyváženě co se týče napětí, které by takový thriller měl vzbuzovat. Stejně tak že se mu vrátí manželka, nevím, jestli bych na jeho místě po takový scéně co mu předvedla a nedůvěře z její strany měl vůbec zájem. Rozhodně však šlo u všech hlavních postav o prvotřídně zahraný film, což mě od takové CZ-J celkem překvapuje. Jude Law byl celkem sympaťák, i když část filmu působí trochu ňoumovsky. Shrnul bych to tak, že jsem radši, že šlo o vlastně standardní krimithriller a vzdor prvotnímu dojmu se o psychofarmaka vlastně jen lehce otře. Ohodnotil bych tak na 75 %. (20.04.2013)

Je to zcela prosté. Žena, kterou (si) léčil, zabila svého manžela. Nebo ne? Za normálních okolností kvituju s povděkem, snahu režiséra, být stále minimálně o krok před divákem. Má to však jeden (malý) háček resp. jedno (veké) ALE. Závěr (mi) musí bez jakýchkoliv pochybností dokázat, přesvědčit (mě), že to mělo smysl, tj, nebylo to (všechno) na efekt. Při vší úctě resp. veškeré upřímnosti, nejsem si zdaleka jistý, že toto je ten případ. To Rooney Wayne, v obrovském detailu mé velkoplošné plazmy, vztekající se po prohraném matchi na Anfield Road a C. Zeta-Jones v černých obroučkách a černé průsvitné blůzce, zahřívající mi pelíšek, připravená kdykoliv vyskočit a doplnit zásobu tekutin, tj, vyměnit prázdnou kuželku za plnou a (spořádaně) čekající na svoji (naši) chvilku resp. závěrečný hvizd, je kombinace, o které jsem naopak (se svolením „sharka Gordona Gekka“ ) bez jakýchkoliv pochybností přesvědčen. Prosím, že postrádáte, v mém (pelíškovém) výčtu jméno Rooney Mara?! Já NE! (Tolik k místní verbal(ní) diskuzi na téma Rooney) P.S. i přes zmiňovaný, uspěchaný (vzhledem k precizně odvyprávěné předchozí části) závěr, si tenhle chameleón SPOILER, tvářící se z počátku jako čistokrevné psychologické drama hroutící se ženy (manželky), aby posléze přehodil výhybku v drama soudní, vypovídající o síle resp. zrůdnosti molochu zvaného farmaceutický průmysl a svou pouť poté zakončivší jako čistokrevná (krimi) detektivka, svou pozornost, zcela po právu, zaslouží.Chirurgicky precizní, patřičně chladný, (vše) s příkladným odstupem komentující resp. sledující, ale...to slovíčko se mi vkrádá do mysli jako červotoč zavrtávající se stále hlouběji do kůry vašeho neošetřeného srubu.....kalkul. Pravda, je to čistě můj osobní problém (pohled). (A)nebo ne? 78% (19.09.2013)

Zhlédnuto v kině. Upřímně, je tomu už pár let, co jsem filmu od Soderbergha dal plný počet. Na Side Effects jsem nešel s tím, že tohle bude ten film, ale trailer vypadal skvěle, tak jsem mu chtěl dát další šanci. A ono to vyšlo. Tenhle film je dokonalá ukázka toho SPOILER! jak chytrý scénář vás může jednak efektivně vodit za nos prakticky po celou délku filmu a jednak nechat na pochybách až do poslední minuty a vy se přistihnete v tom, že si libujete v těch scénách a že nevíte, komu fandit i když už karty jsou na stole. KONEC SPOILERU! Navíc Rooney Mara podává prakticky dokonalý výkon a Jude Law jí zdatně sekunduje. Catherine dokazuje, že stárnutí je pro ni cizí pojem a Channing… Hoch se snažil, ale bude mi ještě muset dokázat, že umí hrát. Nicméně Side Effects je film, který s klidným svědomím doporučím každému, kdo má rád nervy drásající dramata. 100 %. (01.04.2013)

To, co se zpočátku jeví jako hluboká reflexe ,,Prozac Nation" v temnějším proudu západní civilizace, změní se postupně ve strhující krimithriller. Steven Soderbergh výborně vybalancoval obě roviny a především skvěle rozehrál jeden ze základních uměleckých, ale i obecně lidských, aktů, totiž prvek hry, v tomto konkrétním případě hry s divákem. Nahlížení na jednu a tu samou událost dvěma rastry, dvěma úhly pohledu, dvěma páry očí, přičemž divákovi je nejdříve umožněn jeden pohled a posléze ten druhý, který onen prvý zcela neguje a danou událost významově úplně převrací. Soderbergh tak šikovně poukazuje na nesnesitelnou lehkost manipulování s médiem filmu, respektive s médii jako takovými. Na to, jak moc nás a naše životy ovládá kdosi neviditelný pomocí fenoménu informace a nakládání s ní. Ostatně přímo ve filmu jedna z postav pronese větu o tom, že když lidé vidí reklamy v televizi na to, že lék je dobrý, uvěří. Film také mimoděk reflektuje současnou krizi mužské role, neb v něm tvůrci modifikovali klasický souboj dvou mužů a proti muži tentokráte postavili coby protivníka dvě silné ženy...v dané historické fázi emancipačních snah archetyp muž proti muži už je asi jen zaprášený archaický přežitek. Každopádně je úžasné, jak Steven Soderbergh jde pokaždé v každém svém novém filmu záměrně zcela neznámou cestou a probádává zase další nový žánr, jeho odvaha je opravdu příkladná... (16.01.2014)

Přiznám se, že jsem si opravdu hodně moc přála, aby film kompletně jel na vlně kopanců do farmaceutického průmyslu, a také jsem si tu správnou macguffiinovskou polovinu filmu moc užívala. Čímž ovšem nechci říct, že ta druhá by byla horší, naopak! Přesné herecké výkony, zajímavý námět, čistá režie a kamera - prostě Soderbergh, který umí chytnout a nepustit až do konce! 75% (22.12.2014)