Noc přichází

Pomalý a ponurý film, kde za hlavní postavy mluví jejich činy. Zejména to platí o Joshovi v podání Jesse Eisenberga. The East se mi líbil víc, protože se více opíral o vztahy a více je rozvíjel. Noc přichází je v tomto ohledu vyloženě minimalistickým snímkem. Zaměřuje pozornost na vnitřní vypořádání se s následky neuváženého činu, strachem z odhalení, z vlastním špatným svědomím. (27.10.2014)

Na nečitelnost postav jsem si až do konce nezvykl a utahané zdlouhavé scény mě silně uspávaly. Důraz na psychologii je viditelný, tíha viny v závěru byla dost nepříjemná (herecky velice slušné!), ale chladná a odměřená forma, jakou je tenhle film natočen, mi nesedla. Rozhodně bych to o třetinu zkrátil, takhle jsem se až moc často dost výrazně nudil. (15.09.2014)

Trojice zlený pošuků vyhodí do vzduchu přehradu a pak se strašně diví, že přitom někdo zaklepal bačkorama. Noa přijdou výčitky. Asi. Já to z toho režisérčina podání moc nechápal. Kelly Reichardt už se mě jednou pokusila unudit k smrti mizerným Meek's Cutoff a tady to zkusila znovu. Oproti předešlému dílku tu je navíc herecké obsazení a proto hodnotím o krapet výš, ale jinak je to stejně nezáživné. 25% (19.02.2015)

Ač mne Reichardtová svou režií (opět) neuchvátila a stopáž je velmi neuvážená, hlavně v úvodní hodince, kde hned několik záběrů trvá o několik desítek vteřin déle než by bylo vhodné. Tak pro tentokrát jsem schopen nudné pasáže odpustit. Night Moves stojí na hereckém minimalismu (Dakota!...Jesse!!!), výborně zvolené hudbě a perfektní plíživé atmosféře, které se nepříjemně zahryzává pod kůži. Neočekávejte thriller, budete zklamáni, ale pokud si vystačíte s hutným psychologickým dramatem, které se v posledních třiceti minutách změní v psychický teror, budete nadšeni. Paranoia a výčitky svědomí už dlouho nebyly takto sugestivně a skvěle zahrané. Eisenberg v mém žebříčku mladých herců stále stoupá. Dakota standartně silná. (17.09.2014)

Kelly Reichardt sleduju už od Wendy a Lucy (2008) a i když mě žádný z jejích filmů dosud nijak nenadchnul, nemůžu jí upřít punc pozoruhodné talentované tvůrkyně, která rozhodně patří na festivaly typu Cannes a Benátky. Režijní styl založený na pomalém tempu a oddramatizovaném vyprávění, v němž nám příliš nedovolí dostat se blíž k postavám, její filmy rozhodně nečiní prvoplánově divácky atraktivními. Podobné je to i u jejího zatím posledního snímku o ekologických teroristech, který sice láká na herecké hvězdy Dakotu Fanning, Jesseho Eisenberga a Petera Sarsgaarda, ale leckterého mainstreamového konzumenta určitě zklame. Všechny složky filmu se totiž nesou v duchu minimalismu a od diváka si žádají silnou dávku trpělivosti (proto se na AFF ozývalo tolik únavných vzdechů z publika). Niterný herecký projev Eisenberga a Fanning asi nikdy nebyl působivější než tady. (30.06.2014)